Kapitoly článku:
Naftový rekordman
Dát pod kapotu naftovou třináctistovku, to už chce skutečnou odvahu. My jsme se s ní učili jezdit v menších modelech, kde svými parametry vždy stačila, ale nikdy nenadchla. 1,3 Multijet se totiž snad ani nehodí na dynamické ježdění. Zato při šetrné jízdě byste ji nevyměnili ani za vyhlášenější konkurenci. Nevěříte?
Přeplňovaný vznětový čtyřválec o objemu 1 248 ccm poskytuje největší výkon 66 kW (90 k) při 4 000 ot./min. Maximální točivý moment činí 200 Nm při 1750 ot./min. Papírově hezké hodnoty kazí nízký objem a charakteristika motoru. Pokud se rozhodnete jezdit dynamicky, Linea vám to vrátí relativně vyšší spotřebou, pokud ale chce skutečně šetřit, je pro vás vhodnou volbou.
Po krátkém žhavení startuje a pod kapotou kdosi spouští kadlající flašinet. Zvukovým projevem lze italského drobečka srovnávat s německým tříválcem 1.4 TDI po doplnění jednoho válce. Jde sice harmonicky, ale klapot devadesáti koníků je nepřeslechnutelný.
Rozjezdy jsou měkké, jen je třeba držet otáčky, ve městě lze s Lineou jezdit plynule za překvapivě dobré hodnoty. Nám se podařilo bez výrazného omezování dosáhnout na 5,7 l/100 km. Samozřejmě lze to i za daleko méně, ale proč, když máme tak krásný sedan...
Mimo město se poprvé dostavuje slabost italského srdce. Když se rozhodneme jet dynamicky, nedocházejí mu síly, ale odběr z nádrže stoupá k 8,5 l/100 km a navíc se přitom projevuje trochu jako traktor při trucktrialu. Kde je chyba? V jízdním stylu. Jednatrojka se pro dynamickou jízdu prostě nehodí, má dost naloženo a lepší je s ní šetřit. Proto zvolňujeme a v odpověď dostáváme sympatickou spotřebu 5,5 l/100 km.
Na dálnici už je spotřeba výrazně diferencovaná podle rychlosti. Při konstantní jízdě rychlostmi kolem 90 km/h snižujeme spotřebu na 4,4 l/100 km, při 100 km/h 5,1 l/100 km. Když držíme předpisovou stotřicítku, naše spotřeba stoupá k 7,2 l/100 km.
Při rychlejší jízdě už spotřebu nic nezastaví. Linea se jen velmi neochotně přibližuje ke stošedesátce a další běh k tachometrovým 180 km/h je velmi pomalý. Zato spotřeba rychle stoupá a zastavuje se na 9,6 l/100 km. Na závodění tento motor skutečně není a tak pokud chcete závodit, dejte si raději T-Jet, spotřebu pak možná ještě snížíte.
Nejmenší italský diesel nevyniká ani kultivovaností, ani pružností, zato s ním lze velmi dobře spořit a při dobrých nervech zvládne i daleké cestování, o čemž váš přesvědčíme v následujících kapitolách.
Naměřená dynamika a zrychlení
Maximální rychlost: 170 km/h
Zrychlení:
0-100 km/h: 14,3 s
0-120 km/h: 19,6 s
0-140 km/h: 28,8 s
0-160 km/h: 39,7 s
Pružnost:
40 - 80 km/h: 3 st. 7,5 s; 4 st.12,8 s
60-100 km/h: 3 st. 7,2 s; 4 st. 9,2 s, 5 st. 17,4 s
80-120 km/h: 4 st. 9,8 s; 5 st. 15,0 s
Maximální rychlosti na jednotlivé převodové stupně
1 – 40 km/h při 5 000 ot./min
2 – 75 km/h při 5 100 ot./min
3 – 115 km/h při 5 100 ot./min
4 – 160 km/h při 5 000 ot./min
5 – 180 km/h při 4 300 ot./min
Převody:
40: 2 - 2700; 3 - 1700; 4 - 1200; 5 - 900
60: 2 - 4100; 3 - 2700; 4 - 1900; 5 - 1400
80: 3 - 3500; 4 - 2500; 5 - 1900
100: 3 - 4400; 4 - 3100; 5 - 2300
120: 4 - 3800; 5 - 2800
140: 4 - 4400; 5 - 3300
160 4 - 5000; 5 - 3700
Podvozkový komfort
Fiat Linea není ani vzorem sportovního vozu, ani typickou chalupářskou houpačkou na polní cesty. Dokáže oboje, i když rozumná jízda mu svědčí daleko nejvíce. Ve městě je to podvozek jemně filtrující nerovnosti, mimo město v okreskách přirozeně nedotáčivý s jedním velkým plusem. Tím kladem je objemná záď, která přirozeně vyvažuje motor vpředu. Proto se Linea vždy elegantně zhoupne do zatáčky a funguje na principu hodu kladivem - zatímco příď spolehlivě vede Lineu vyvádí ze stopy - vše tak čitelně, že nepřekvapí ani řidiče začátečníka.
Naopak při jízdě v přímém směru Linea drží stopu navzdory silnému bočnímu větru nebo vyjetým kolejím, se kterými si pérování vcelku rychle poradí. Vlastnostem podvozku odpovídá přeposilované řízení, kdy volant slouží jako dětská hračka v autíčku na kolotoči. Ve vyšších rychlostech už ale přece jen začíná informace posílat a tak jej nelze označit za špatné.
Řazení je přesné a rychlosti padají zlehka, spojka rovněž zabírá plynule a lehce, zato brzdy překvapí svou silou, se kterou se zakousávají do kotoučů. Řidičsky lze Lineu v dieselu označit za komfortní sedan pro řidiče šetřílky. Jak na tom bude v „mezistátním testu”?
Praha – Dresden – Berlin – Szczecin a zpět
Přesně taková byla trasa naší výpravy do zahraničí. Cestu do polského Štětína jsem už dávno plánoval, ale trápit se dvanáct hodin na brutálních polských cest se mi vůbec nechtělo. Proto jsme zvolili trasu přes Berlín po kvalitních německých dálnicích a pouze zbytek cesty po polských pseudovozovkách.
Cesta z Prahy přes Ústí nad Labem na hranici byla poklidná a Linea nás naučila svou rychlost. V zájmu spotřeby jsme celou cestu drželi okamžitou rychlost v rozmezí 90 - 120 km/h a výrazně ji nepřekračovali.
Po překročení hranici jsme vyrazili do kopečka k Drážďanům. Kdo zná tamější dálnici, ví, že cesta vede strmě vzhůru a zase dolů a zase nahoru. Při cestě nahoru se Linea vždy výrazně zadýchávala a chvílemi jsme jeli na spotřebu i 70 km/h. Ne, že by nejela více, ale palubní počítač vyhrožoval dvanáctilitrovým odběrem.
Další cesta vedla po starých německých dálnicích na Berlín, odtam směrem na polské hranice, které uměle narýsovala Postupimská dohoda. Štětínsko totiž vždy bývalo součástí Pomořanska a vlastně nikdy v minulosti nebylo součástí Polska. Leč strýček Váňa chtěl ukrást Polsku kus území na východě a tak to Polákům kompenzoval na úkor Německa.
Už příjezd k hranicím i přes Schengen připomíná konec války. Rozbitá betonová dálnice ještě z Hitlerových časů masíruje naše záda, výtluky zase prověřují odpružení vozu. Zbytek cesty do Štětína pokračuje po polské okresce a končí ve městě, jenž svou výstavností jako sídelní místo pomořanských knížat proslulo mezi hanzovními městy. Dnes už zde lze kromě historického jádra nalézt jen rozbořené ruiny a paneláky.
Cesta zpět jde plynule a často se přitom věšíme za rychlé nákladní automobily, abychom ušetřili nějakou tu desetinku. Naše průměrná spotřeba končí na 4,4 l/100 km. To je také zřejmě hranice nejnižší spotřeby, za jakou se dá s Lineou v naftě jet.