Kapitoly článku:
Estetické prvenství
Po otevření dveří na vás čeká útulný, esteticky naprosto dokonalý interiér v příplatkové kůži. Fiat tak dnes představuje lídra v nižší střední třídě v oblasti designu interiéru. Vybrané materiály, sladění tvrdých a měkkých plastů s kůží, to je vzor, ke kterému by dnes měl vzhlížet především Seat, kterému nechybí pohledné karosérie, ale naprosto postrádá pohledné interiéry. Rovněž překvapí výborné slícování palubní desky, což je oproti první generaci Brava z poloviny devadesátých let hotová revoluce. Parádní kůží obšitý tříramenný volant doplňují hliníkové pedály a tak se může řidič Brava právem pyšnit, že řídí bratrance Alfy Romeo.
Polstrování dveří, naprosto luxusní tvarování palubní desky s dvojicí tubusů přístrojového štítu je pastvou pro oči. Středový panel je natočen k řidiči po vzoru starších BMW. Design předních sportovních sedadel s koženým čalouněním je prostě úžasný, přesto jsme našli jedno „ale”. Při krátkých pojížďkách a cestách do 100 km jsou univerzální sportovní sedadla poměrně pohodlná, ale na dlouhých trasách vás v nich budou vytrvale bolet záda. Nevím, jak menší postavy, ale mé dva metry při třísetkilometrovém zátahu pořádně trpěly.
Středový panel nese horní část s výdechy klimatizace a ovládáním klimatizace, spodní část je tvořena ovládáním klimatizace a nezbytným zapalovačem. Vedle něho je umístěn USB port pro vstup do komunikačního prostředí Blue&Me postaveného na Microsoft Windows, které dnes do svých vozů Fiat montuje. Před spolujezdcem se nachází na dnešní poměry hluboká úložná schránka a nad ní označení Bravo, které se ale originalitou nevyrovná panáčkovi v Grande Puntu. Středový panel nese řadicí páku, ruční brzdu, držáky nápojů, středovou loketní oprku s dvojicí schránek. Nadprůměrná audiosoustava potěší širokým spektrem výšek bez chrastění a hlubokých dunivých basů.
Na zadních sedadlech je dost místa pro nohy v oblasti kolen i nártů, rovněž do stran je místa dost. Dvoumetroví pasažéři jsou trochu omezeni svažující se střechou a také ergonomie zadních sedadel není dvakrát dobrá a při tříhodinovém cestování nezbývá než často měnit polohu, nebo vzadu cestovat se sličnou partnerkou... Vzadu také potěší detaily v podobě vývodu ventilace, středové loketní opěrky s držákem nápojů a schránkou
Zavazadlový prostor má objem 400 litrů. To není vůbec špatné. Páté dveře mají vysoký zdvih, i když extrémnímu zdvihu u Grande Punta se nevyrovnají. Rovné dno zavazadelníku bohužel neskrývá rezervní kolo, ale pouze lepicí sadu s kompresorem. To je sice moderní, ale pro mě nepraktické. Mám raději jistotu rychlé výměny kola, než složité lepení a práce s kompresorem.
Zavazadelník lze zvětšit sklopením sedáků a opěradel zadních sedadel. Sedadla bohužel nelze sklopit do roviny s podlahou zavazadlového prostoru. To je ale drobný detail a ty se musejí Italům odjakživa odpouštět. Výsledek činí 1 475 litrů a to je také velmi slušná hodnota.
Na závěr tedy další hodnocení: interiér nového Brava je vynikající po designérské stránce i z hlediska zpracování. Vystavujeme tedy pouze dvě červené karty. První za nepohodlná sedadla na dlouhých cestách, druhou za elektricky ovládané panoramatické střešní okno za 35 000 Kč, které od 160 km/h vytváří opravdu silný aerodynamický hluk a navíc snižuje výšku stropu nad hlavou cestujících vpředu. Proto při nákupu nového Brava dbejte na výběr předních sedadel a neobjednávejte si velké střešní okno. Ale to je jen má osobní rada, která u jiných kousků nemusí platit.
Samotářům vstříc
Fiat Bravo není příliš určen samotářům. S takovým hezkým autem totiž dlouho nezůstanete sami a to zřejmě bez ohledu na orientaci. Za Bravem se totiž otáčejí obě pohlaví. Stejnou pozornost vyvolávalo Bravo v Čechách, Německu, Rakousku, ale i Švýcarsku. V záplavě uniformních Golfů a Focusů představuje svěží vítr.
Mám ve zvyku roztáhnout si věci po autě a k tomu se Bravo báječně hodí. Dvě schránky v loketní opěrce, kapsy ve dveřích, další ve středovém tunelu, úložná schránka před spolujezdcem. Na dlouhých cestách se dá natáhnout přední sedadlo, ale moc pohody si neužijete. Navíc Fiat upřednostňuje sklápení opěradel přes nepraktické kolečko a tak změna polohy představuje skutečnou řeholi. Klasické páčky u Japonců jsou přitom geniální řešení.
Rodinné svezení
Bravo se hodí jako rodinný automobil, ale jen za předpokladu, že se řidič přizpůsobí ostatním. Sedíte-li totiž za volantem, máte sklon ostatní ignorovat a opájet se obdivnými pohledy chodců a zoufalstvím řidičů šedých automobilů kolem. Proto si příliš nevšimnete nevolnosti manželky z vaší jízdy a přesypávání dětí vzadu z jedné strany na druhou.
Spolujezdkyně na pravém sedadle (pro ostatní orientace spolujezdec) si užívá stejné sepětí s vozem jako řidič, i když například nohy si nenapne už blondýna od 180 cm výše. To na zadních sedadlech si ergonomii užít nelze a výška střechy vylučuje z dopravy na dlouhé trasy dvoumetrové pasažéry. Je tedy Bravo rodinným automobilem? Bezesporu ano, i když řidič bude vždy o stupínek výše než zbytek posádky. Naštěstí se neopakuje specialita v Grande Puntu, kde spolujezdec nemá ve sluneční cloně zrcátko, ale řidič(ka) ano...