Kapitoly článku:
Ta ergonomie…
Jakmile usednete za volant, je vám jasné, že se šetřilo všude, kde to jen trochu šlo. Výdechy v palubní desce směřující na boční okna působí dojmem dodatečného a nepříliš kvalitního proříznutí, jsou vidět šrouby připevňující některé díly, ale na druhou stranu třeba nálepka „Dacia“ na prahu působí celkem solidním dojmem. Rozmístění některých ovladačů je vysloveně archaické, jde zejména o tlačítko houkačky na kraji levé páčky pod volantem, otočný korektor sklonu světlometů ve spodní části palubní desky nebo tlačítka ovládání oken.
Některé ovladače jsou poněkud z ruky, jiná jsou převzata z Renaultů
Ta vpředu jsou ve spodní části středové konzole, ta zadní pak na konci středového tunelu, aby na ně dosáhli cestující na všech sedadlech. Páčky pod volantem ovládají obvyklým způsobem vnější osvětlení, blinkry (bez trojkliku) a stěrače, na konci pravé páčky je tlačítko pro přepínání a nulování funkcí palubního počítače. Ten má svůj displej v pravé části přístrojového štítu v blízkosti grafického znázornění stavu palivové nádrže. Většina ovladačů pochází z Renaultů, a to včetně tlačítek na volantu sloužících k ovládání tempomatu a omezovače rychlosti.
Přístrojový štít s oranžovým podsvícením působí solidním dojmem, teploměr chladicí kapaliny ale nehledejte
Středu štítu dominuje snadno čitelný tachometr, otáčkoměr bez červeného pásma je vlevo, ale teploměr chladicí kapaliny nebo alespoň modrou kontrolku byste hledali marně. Jako z jiného světa pak působí rozměrný dotykový displej systému Media Nav (společný i pro Renaulty) s velmi přehledným ovládáním všech skupin od navigace přes telefon až po přehrávání médií, k němuž nelze mít výhrad. Níže pak najdeme podobně přehledné ovládání topení, ventilace a klimatizace.
Multimediální systém Media Nav má přehledné ovládání a spoustu funkcí
Bouřící hrom
Přeplňovaný tříválec se v Dacii Sandero projevuje úplně stejně jako u již zmíněného Renaultu Clio. Na volnoběh pronikají jeho vibrace hlavně do volantu a sedadel, jinak je jeho akustická izolace slušná. Výraznější hluk od motoru se začne projevovat až ve vyšších otáčkách, ale ani pak není vysloveně nepříjemný. Pro plynulé rozjíždění a alespoň náznakově dynamickou jízdu je třeba razantně šlapat na plynový pedál, protože motor začíná chytat dech až někdy od 2 000 ot./min. Zátah je však plynulý, žádné kopance od turbíny nečekejte. Za studena je chod motoru nekultivovaný a na volnoběh mírně kolísají otáčky, po zahřátí jsou vibrace v (tříválcové) normě.
Řadicí páka a většina ovladačů pochází z Renaultů
Toho si je zřejmě vědomo i samotné auto, které se na rozdíl od většiny konkurence nezdráhá skrze indikátor řazení říci si o podřazení. Řazení dlouhou pákou je opět stejné jako u Clia, takže se musíte připravit na dlouhé dráhy, kromě zpátečky se však hledají všechny rychlosti docela snadno. Brzdy s bubny vzadu mají vhodně dávkovaný nástup a v běžných provozních podmínkách svým účinkem vyhoví.
Kapota nese izolaci (!) a je podpírána plynovou vzpěrou (!!)
Řízení si zachovává konvenční kapalinový posilovač. Při manévrování na místě se s ním sice trochu nadřete, ale za jízdy vám nabídne nečekaně přímý kontakt s vozovkou, zvláště pokud se vám podaří najít za volantem alespoň trochu pohodlnou polohu. Věnec je poměrně tenký a to, čemu u Dacie říkají kožené obšití, má do pocitu kůže dosti daleko. Stabilizační systém nelze vypnout, ovšem s ohledem na určení tohoto vozu to nijak vadit nebude.
Příjemným překvapením byla velmi dobrá izolace interiéru od aerodynamického hluku i odvalování kol. Pérování je dosti měkké, ale zvláště přejezdy ostřejších nerovností se k posádce přenášejí v podobě výrazných akustických rázů. V zatáčkách se Sandero mírně naklání, totéž činí při razantním brzdění, nebo akceleraci. Nedotáčivost se podařilo konstruktérům udržet na slušné úrovni, v zatáčkách bývá problém s trakcí, vnitřní kolo má tendenci nadlehčovat se.