TEST Citroën Spacetourer XL 2.0 BlueHDi: Maximální pohodlí pro sedm

Citroën v nové generaci svého užitkového vozu změnil partnera a zvelebil osobní verzi. Vyzkoušeli jsme to nejlepší, co nabídne Spacetourer.
Seznam kapitol
  1. Úvod, dojem
  2. Motor, jízda, závěr, technické údaje
  3. Kompletní fotogalerie
Radosti
Střízlivý a moderní design
Kvalitní a luxusní interiér s moderní výbavou
Komfort podvozku i bez zatížení
Kultivovaný a plynule táhnoucí motor
Variabilita interiéru, prostornost
Starosti
Nenabízí LED světlomety
Nevhodné umístění pedálů
Na sérii nerovností se rozhoupe
Odhlučnění podběhů kol
8  /10
Pokračování testu
Fotogalerie45 fotografií
DSC_0050br.JPG DSC04514.jpg DSC04515.jpg

Druhá generace "euro dodávek" Citroën Jumpy, Peugeot Expert a Fiat Scudo vydržela na trhu téměř deset let. V loňském roce přišlo nové vydání a s ním změny zcela zásadního charakteru. Nová modulární platforma a především nový partner. Na vývoji spolupracovala Toyota, i když Francouzi tady měli o dost silnější hlas, než v případě kolínských minitrojčat, která jsou spíše Japonci.

Na trhu středních dodávek vznikla paradoxní situace, kdy poté, co skupina PSA koupila Opel, vyrábí ve svém portfoliu dodávku tohoto segmentu s konkurenční automobilkou, zatímco německý blesk se montuje na ještě konkurenčnější Renault Traffic a právě Fiatem - spolupráce s Italy se tedy nezbavili.

Nová, třetí generace, má v osobní verzi nové poslání. I když se předchůdce také nabízel v různých Family a Business variantách, novinka se staví až do role přerostlého MPV. Dokonce i názvu Jumpy se v kombinaci s druhou a třetí řadou sedadel zbavil. Nejluxusnější verze už není Exclusive, ale Business Lounge, právě tu jsme vyzkoušeli v kombinaci s nejsilnějším turbodieselem, automatickou převodovkou a nejdelší karoserií.

Jezevčík-silničář

Po až barokních kulatých tvarech předchůdce, který jel na vlně první C5, tu máme střídmější dodávku. Citroën nenásleduje v dobrém slova smyslu ujetý designový jazyk posledních modelů a lá Cactus. Politika jedné dodávky na tři způsoby to ani nedovolila.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekOranžová Tourmaline vozu překvapivě sedne

Místo toho nabídne Spacetourer elegantní tvary, zaujme především velmi vysoká příď. Ponton karoserie je na dodávku opravdu vysoko a prosklení tak neobvykle nízké. Zatímco na šířku opticky působí užším dojmem, drží si relativně nízké rozměry. To oceníte v podzemních garážích kam s výškou 1,9 m vjedete snad všude - euronorma totiž určuje 2,1 či 2,3 metru a alespoň většina nákupních center se toho drží. U kancelářských budov, kde čouhá vzduchotechnika, je ale třeba se mít na pozoru.

Tři sourozenci se liší přídí, ale zboku a zezadu už je na první pohled nepoznáte. Když se řekne "oranžová dodávka", vybaví se vám nejspíš depo silničářů, ale lak Tourmaline autu sluší, má hloubku a lakuje se třeba na Peugeot 208. Testovaný vůz byl konfigurován ve variantě XL - té nejdelší možné. Má stejný rozvor jako M, ale podstatně delší převis, o tom ale až v další kapitole...

I s bagáží...

Odvézt sedm lidí není jen tak. Vlastně až do kategorie, které se právě věnujeme, je to vždy kompromis a těm ve třetí řadě nikdo nezávidí. Ani tomu ve druhé řadě uprostřed. I ve Spacetoureru se musíte potýkat s kompromisem, kdy ve variantě M zavazadlový prostor pro sedm, dle konfiguraci i osm, lidí nestačí. Zato v "naší" XL se už omezovat nemusíte. Za plnohodnotnou trojicí řad ještě obřími vraty či výklopným sklem naskládáte 980 litrů po výšku opěradel a 1300 litrů až po strop.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekUvnitř nabídne až luxusní atmosféru

Všechna sedadla byla v našem případě čalouněna perforovanou kůží, důležitější ale je, že systém kolejnic umožňuje snad nekonečnou konfiguraci, přičemž manipulace a odjištění sedadel je o dost jednodušší než u předchůdce. Vše se dá posouvat a sklápět, včetně modulu se stolky a úložným prostorem.

Sedadla jsou velice pohodlná, lokty se opřete o opěrky, notebook zapojíte do 220V zásuvky a po usednutí přes elektrické dveře a naklopení sedadla si individuálně nastavíte teplotu a díváte na oblohu skrz prosklenou střechu - tady se cestuje v první třídě.

Chválou nebudu šetřit ani vepředu. Palubní deska je z tvrdého, ale na pohled hezkého plastu. Nečekali jsme pak třeba čalouněné sloupky. Palubní výbava včetně head-up displeje je skvělá, ovládání klimatizace je odděleno, k několika tlačítku by se však mohlo přidat vypínání systému start-stop, které stále lovíte v menu jinak povedeného infotainmentu.

Odkládacích prostorů je dostatek a ty v palubní desce jsou čalouněny semišem, takže uvnitř nic nezvoní a netluče. Jen pokud si telefon propojíte přes USB, z malé přihrádky uprostřed v první zatáčce či při první akceleraci vypadne.

Za hodnotně působícím volantem se nesedí úplně přirozeně. Sice se k tělu přitáhnout dá, jenže hlavně pedál brzdy je umístěn nezvykle vzadu, takže když máte volant, tak jak si přejete, na pedály šlapete s hodně pokrčenými koleny a ztrácíte tak cit - tady se potichu ozývá užitkový vůz.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, dojem
  2. Motor, jízda, závěr, technické údaje
  3. Kompletní fotogalerie
Minitest Renault Twingo GT: Rošťák svázaný svou vlastní koncepcí

Renault Twingo GT (minitest)

Renault Sport si tentokrát v rámci své kúry GT posvítil na toho nejmenšího. Co přináší oproti standardní verzi?

14.  6.  2018 | Milan Lažanský | 9 příspěvků
TEST Toyota Yaris GRMN: Tryskomyš ze staré školy

Toyota Yaris GRMN

Co se stane, když do Yarisu namontujete kompresorovou osmnáctistovku Toyoty dodávanou pro Lotus Elise? Když je za tím Gazoo Racing, který staví auta pro Le Mans i WRC, tak možná tušíte.

12.  6.  2018 | Miro Mihálik | 9 příspěvků
Minitest VW T-Roc 1.5 TSI a 2.0 TSI: Dvakrát podstatně jinak

VW T-Roc 1.5 TSI vs 2.0 TSI (minitest)

Vyzkoušeli jsme dvě zážehové zážehové verze Volkswagenu T-Roc. Významně se liší i výbavou.

7.  6.  2018 | Milan Lažanský | 36 příspěvků