Kapitoly článku:
- Do celého světa, Globální koktejl, Diesel původem z Itálie, Zkoušený vůz
- Velmi slušná nabídka, Na první pohled pokrok, Na palubě zklamání
- Zavazadelník bez problémů, Za volantem se stylem, A startujeme, Jízda pod kontrolou
- A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Kompletní fotogalerie (109x foto)
Velmi slušná nabídka
Co Chevrolet Malibu ztrácí na nabídce karosářských verzí a pohonných jednotek, to se snaží nadehnat rozsáhlou standardní výbavou a zajímavými cenami. Již základní verze LT+ s motorem 2,0 CRDi tak nepostrádá třeba kožený volant, palubní počítač, loketní opěrky vpředu i vzadu, elektrickou regulaci obou předních sedadel včetně svislé polohy a tuhosti bederní opěry, stabilizaci ESC s jištěním v rozjezdu do kopce HSA, automatickou klimatizaci, parkovací asistent vzadu, tempomat, elektrickou parkovací brzdu, lité ráfky ani rádio s CD, MP3, USB, AUX, Bluetooth a sedmipalcovým dotykovým monitorem uprostřed středové konzole.
Špičková verze LTZ přidává třeba xenonové světlomety, duální klimatizaci, samočinné přepínání mezi denními a potkávacími světly, kožené čalounění s vyhříváním předních sedadel a paměťmi u řidiče nebo osmnáctipalcové ráfky.
Výbava LTZ je rozsáhlá, ale třeba za bezklíčkové zamykání a startování tlačítkem se připlácí
Testovaný vůz byl kombinací motoru 2,0 CRDi s manuální převodovkou a výbavového stupně LTZ a v doplňkové výbavě jsme našli třeba metalízu (bez příplatku je přitom pouze bílá) a bezklíčkové zamykání a startování. Trochu možná chyběla navigace, ale ta by stála dalších 23 200 Kč. Podtrženo sečteno, vůz na snímcích stojí v rámci akčního ceníku 647 090 Kč.
Na první pohled pokrok
Pokud se podíváte na Chevrolet Malibu a vzpomenete si na jeho předchůdce v podobě sedanů Daewoo Leganza, Daewoo Evanda nebo Chevrolet Epica, je vám jasné, že pánové z GM dosáhli značného pokroku. Jistě, příbuznost se současným Opelem Insignia je zvláště při pohledu na přední část karoserie dobře patrná, ale Malibu je svérázným modelem.
Přední svítilny s bi-xenonovými projektory nesou také zdroje pro denní svícení s automatickým přepínáním
Přídi Malibu v provedení LTZ dominují sdružené svítilny s bi-xenonovými (ne však adaptivními) světlomety a jejich středy obývají samostatné zdroje denního svícení s konvenčními žárovkami. Maska chladiče s masivní příčkou a zlatavým křížem uprostřed nenechá nikoho na pochybách co se týče příslušnosti k značce. Zřejmě nejsvérázněji působí Chevrolet Malibu při pohledu na zadní partie karoserie.
Detaily naznačují příslušnost k značce a jejím aktuálním stylistickým trendům
Ty jsou masivní, zadní sklo je výrazně skloněno a zadní svítilny skutečně naznačují příbuznost s vozy Camaro. Naopak profil vypadá trochu rozporuplně. Zatímco chromovanými lištami zdobené spodní okraje bočního zasklení se pro dosažení dynamického vzezření směrem vzad zdvihají, za sloupkem C ústí do prázdna a nepřímo na ně navazují nesmělé vodorovné prolisy mířící k horním hranám zadních svítilen.
Na palubě zklamání
Ano, Chevrolet Malibu je již od pohledu skutečně „kus auta“, ovšem tento dojem po podrobnějším průzkumu interiéru naznačuje trhliny. Přístup ke všem sedadlům je pohodlný skrze rozměrné dveře. Na předních sedadlech je místa do všech směrů dostatek, ovšem jejich tvarování není ani přes všestrannou nastavitelnost zrovna optimální, k opravdu pohodlnému posazu zde schází třeba delší sedáky.
Přístup k sedadlům skrze masivní dveře
Paradoxně ještě více budou přední sedadla proklínat pasažéři na sedadlech vzadu. S šířkou ani výškou tam nebudou mít problém ani tři urostlí chasníci, ovšem přední opěradla jsou natolik masivní, že jim moc místa pro kolena nenechají. Navíc ten uprostřed se bude muset skamarádit s robustním středovým tunelem. Dveřní kapsy toho mnoho nepoberou a celkově je na palubě Chevroletu Malibu kloudně pojatých schránek spíše nedostatek.
Obě přední sedadla jsou všestranně elektricky stavtelná, mnoho boční opory však nena bízejí. Zklamáním je nepřesvědčivé dílenské zpracování některých detailů
Ano, kol dokola se zde rozpíná kůže v kombinaci s částmi z kůže umělé, ale celkově jsme nad obkladovými a čalounickými materiály rozhodně neplesali. Od pohledu nejsou špatné, některé z nich jsou též měkké a na omak příjemné a okraj stínění přístrojového štítu dokonce budí dojem obšívání.
S ohledem na vnější rozměry vozu bychom na zadních sedadlech čekali přeci jen více místa, hlavně pak pro kolena
Výhrady jsme měli hlavně k dílenskému zpracování. Řidiče například hned po otevření dveří uvítá zcela nepasující obklad po straně palubní desky a i při nepatrných vibracích to nepěkně křupe v límci podél spodní hrany čelního skla.