Kapitoly článku:
Interiér standardní
Nejzajímavější věcí na interiéru je nastupování. Možná čekáte po prohlídce exteriéru velké věci také uvnitř, ale ty se tak docela nedostavují. Také BMW i8 má mnoho společného se všemi svými sourozenci. V Mnichově si evidentně řekli, že stávající koncept uspořádání pracoviště řidiče je propracovaný a dotažený natolik, že není potřeba ho příliš měnit.
Takže i v BMW i8 najdete tolik známý joystick voliče převodovky, klasické ovladače systému iDrive a normální kulatý volant. Svět je prostě plný paradoxů. Kdejaká Fabia se pyšní sportovním volantem s plochou spodní částí, i8 je zrovna jedno z těch mála aut, u kterých by taková věc dávala smysl a hle, volant je kulatý.
Interiér na rozdíl od vnější karoserie žádnou revoluci nepřinesl. Svým způsobem je dost podobný všem ostatním BMW a to je dobře.
Už mnohokrát se potvrdilo, že efektní vnější design přináší řadu obětí z pohledu řidiče a těch je u BMW i8 poměrně hodně. Začít můžeme od zmíněného nastupování. Musíte si zvyknout na práh, který je vlastně ještě vyšší než sedačka. Auto jako takové je dost nízké a vstupní otvor z kategorie tak akorát.
Méně zkušeným se klidně stane, že se začnou za volant soukat tak nešťastně, až to jednoduše vzdají, udělají reset a zkusí to znovu. Po chvilce ovšem najdete cvik, sklouznete se po prahu, zapadnete do sedačky a nohy hodíte pod volant. Jak efektní. S vystupováním to pak také chce trochu ohebnosti.
Nastupování přes obří práh vyžaduje trochu cviku. Dostat se na zadní sedačky a vydržet tam deset kilometrů jízdy, na to potřebujete základy gymnastiky a mnoho sebeovládání.
Horší to je s výhledem v podstatě všemi směry. Dovedu si představit, že nižší postavy, které sedí více vpředu a hlavu nemají tolik u stropu, si budou stěžovat pouze na výhled vzad a na masivní přední sloupky, já se svými 190 cm a hlavou u stropu přeci jen bojuji s dalšími nepřáteli. Vpravo vpřed se koukám přes zrcátko a plast kryjící kameru, senzory a kdo ví co ještě, oči mám navíc v úrovni, kde střecha přechází do A sloupku.
Celkově je interiér standardní. Jsou zde recyklovatelné materiály, ale to vás coby uživatele ani moc zajímat nemusí. Důležitější je kvalita zpracování, pozice za volantem, přehledná ergonomie. Vše BMW i8 má, jenom na ten výhled si musíte zvyknout.
S prostorem to je tak akorát, s místem vzadu to je tak akorát na tašku. BMW i8 je sice oficiálně čtyřmístné, nicméně ty dvě symbolická sedátka ve druhé řadě jsou veliké nouzovky. Nakonec kdo chce, ten si může koupit tašky od Vuittona (přirozeně byl i zde použit karbon), který je udělal přesně tak, aby kromě malého zavazadelníku obsadily také zadní místa. Na jejich cenu se raději neptejte.
Toto je oficiální zavazadelník. Ta přihrádka, co zbyla za motorem, má objem 154 litrů. Pod přední kapotou nic dalšího nehledejte.
Jak se otevírá? A co je uvnitř?
Kdo hledá zavazadelník, ten ho nenajde vpředu, ale vzadu pod výklopným oknem. Příliš velký podle očekávání není, ale máte přece ještě ta zadní sedadla. Většímu prostoru pro tašky brání tříválcový spalovací motor uložený před zadní nápravou. Stačí sundat kryt, izolaci, odšroubovat šest šroubků (stejně jako u Renaultu Twingo) a jste u zaprášeného motoru. Můžete se ale jenom dívat, hlavně na nic nesahejte.
Když jsem začal pátrat po tom, jestli třeba úplně náhodou není něco malého na kabelku pod přední kapotou, ukázalo se to jako problém. Prolezl jsem veškeré dutiny, kde obvykle bývá nějaká páčka pro odjištění kapoty, vyzkoušel návody. Nikde nic. BMW nechce, aby majitelé koukali pod kapotu. Až strýček Google pomohl.
Jak se dostat pod přední kapotu? V návodu odpověď nenajdete, protože pod přední kapotu koukat nemáte. Můžete pouze dolévat vodu do ostřikovačů a na to je připraven otvor pod pravým stěračem.
Pod přední kapotu se dostanete tak, že otevřete boční dveře, pod jejich vzpěrou najdete záslepku, tu sundáte a sáhnete dovnitř, kde vylovíte ocelové lanko s očkem. Za něj zatáhnete a hle, uvolní se pojistka. To samé uděláte ještě na druhé straně, kde je druhá pojistka. Pak už konečně můžete otevřít přední kapotu, abyste se na vlastní oči přesvědčili, že tam opravdu žádná zavazadla nepatří. A jak to je třeba s dolévání vody do ostřikovačů?
Tohle je jediná řekněme skoro technická věc, kterou majitel BMW i8 může dělat. Aby nebylo nutné otevírat kapotu, přičemž celý její mechanismus nepůsobí zrovna věčným dojmem, máte pod stěračem na straně spolujezdce další malou krytku. Tu vycvaknete a kouká na vás otvor s nápisem 2 l. Sem patří voda na ostřikování. Bohužel krytka není nijak zajištěná, takže když se najdete nějaký český závistiví filuta, který se rozhodne vám znepříjemnit život, způsobem, kdy do ostřikovačů naleje něco, co tam nepatří, se mu to povede.
Speciálně tento detail je taková piha na kráse. V kontextu supermoderních materiálů, pořizovací ceny a technické vyspělosti nepůsobí zacvakávací krytka u ostřikovačů jako to nejsofistikovanější řešení.