Kapitoly článku:
Krásný možná, působivý určitě
Design současných BMW se ne každému líbí. Neustále slýchávám názory, jak byly starší verze stejných modelů hezčí. Záleží na názoru, jak jinak. Co ale testovanému kabrioletu těžko upřete (a můžete ho klidně považovat za nejošklivější auto na světě), je síla, s jakou působí na okolí. Není to ani tak dáno designem, ale celkovými proporcemi. Čtyřmístné pětimetrové auto s neskutečně dlouhou kapotou má své kouzlo. Obzvlášť, když se promenáduje se staženou střechou. Šestkové kabrio je hodně působivé.
Střecha se na dnešní dobu stahuje poměrně dlouho. Podle oficiálních údajů ji dostanete dolů za 19 s, nahoře je za 24 s. Vzal jsem si do ruky stopky a i s vytažením bočních okének byl výsledek o dvě sekundy horší. Důvodem je dosti komplikovaná konstrukce. Když pozorujete všechna ta ramena, zmuchlané plátno a občas různě vykukující provázky, říkáte si, že se přece tahle věc musí brzy rozbít. Nakonec se plátno vypne, provázky zmizí, střecha je na svém místě. Manipulaci můžete provádět za jízdy, což se vzhledem k potřebnému času velmi hodí.
Plátěná střecha má styl a pěkný design, druhou stranou mince je ale velmi složitý mechanismus a poměrně dlouhá doba potřebná k natažení střechy.
Šestkovému kabrioletu to sluší se střechou i bez ní, na tom se myslím shodneme. Jízda bez zadního deflektoru a bez střechy je příjemná zhruba do 100 km/h, pak už začne být průvan v interiéru moc silný. S deflektorem to je ale docela jiná situace. Dá se bez problémů jezdit i 140 km/h a vítr vám, pokud jste vyšší postavy, jen lehce čechrá vlasy. Musíte ovšem překousnout výrazný hluk.
Po dvacáté to samé
Psát cokoliv o interiéru je stejné, jako kdybyste odnesli tři malá polínka do šumavských lesů. BMW jede svou konstantní linii, takže najdete stejné prvky napříč úplně celou nabídkou značky. Jinak řečeno, tohle uspořádání jsme už testovali mnohokrát, takže snad ani není pomalu o čem psát. Jak jsem zmínil v úvodu, jiný je zde ovladač multimediálního systému a přístrojový štít.
Ten se mění podle zvoleného režimu. Pokud sáhnete po Eco Pro, budete mít modrou verzi s ukazatelem využití motoru. Oba komfortní režimy nabídnou řekněme normální přístrojový štít s otáčkoměrem a rychloměrem, Sport potom zobrazí digitální rychlost, jednodušší otáčkoměr, kolem kterého navíc rozsvěcí virtuální diody, čímž upozorňuje na blížící se zásahy omezovače.
Inteirér? Známe. Pro řadu šest je novinkou pouze digitální přístrojový štít a olvadač systému iDrive. Vše ostatní známe více než dobře.
Přestože je jinak interiér stejný a přestože BMW opakuje v podstatě stále to samé dokola, rozhodně to neznamená, že se uvnitř budete cítit špatně. Osobně se vůbec nedivím tom, že BMW nic nemění. Není důvod. Všechno máte při ruce, ovládání systému iDrive je výborné, výhrady se hledají velmi těžko.
Coby řidiči (i spolujezdec) oceníte tvar sedaček a možnost jejich širokého nastavení. Naopak zvyk vyžaduje výhled šikmo vpřed. Jak už to tak u podobných aut bývá, přední sloupky jsou poněkud rozměrné.
Druhá řada je spíše nouzová, na tom celková délka auta nezměnila nic. Kufr vzhledem k zaměření vozu nabízí obrovský objem, přičemž střecha do něj zasahuje relativně málo. Příruční zavazadla sem odložíte bez problémů, víc potřeba nebude.
Poslední test BMW mi znovu připoměl, že jsem takto uspořádaný interiér testoval už mnohokrát, ale že mi to vůbec nevadí. Nabízí vynikající ergonomii a samozřejmě také vysokou míru pohodlí.
A jak je to s tou základní motorizací? Tu si rozebereme v následující kapitole.
