Kapitoly článku:
Exkluzivně
O interiéru bych mohl psát věci typu precizní zpracování, málo místa na zadních sedačkách a zavazadelník o průměrném objemu. Všechno to je pravda, ale vlastně v interiéru testovaný kabriolet nic zas tak nového nepřináší. Kdo někdy seděl v nějakém BMW z poslední doby, ten okamžitě ví, o co se tady jedná.
Základ mají, jak už je to u dnešních automobilek zvykem, všechny modely de facto stejný. Takže se nebudeme zdržovat. Pouze vyzdvihnu volant ideálních rozměrů, který padne perfektně do ruky. A zdůraznit také musím kompletně stavitelná a velmi pohodlná sedadla. Vzadu to je s místem hodně akorát a zavazadelník je kvůli prostoru napevno vymezenému pro plátěnou střechu hůře využitelný.
I přes rozměry automobilu vzadu mnoho místa nenajdete. Bílá kůže je velice působivá.
Co ovšem stojí v u testovaného exempláře za zmínku, to je konkrétní specifikace výbavy. Ta je jednoduše řečeno téměř maximální a na první pohled vás do očí doslova praští čalounění bílou kůží. Nepamatuji si, že bych testoval jiný automobil s čistě bílým interiérem a musím uznat, že na efekt je tato záležitost dokonalá. Má to ale háček v podobě údržby, což je asi všem naprosto jasné. Sedadlo řidiče už po necelém týdnu pod vlivem jízdy v džínách poněkud zmodralo a všude je vidět kdejaká sebemenší nečistota. To jsou ale věci naprosto logické. Co vás možná tak úplně hned nenapadne, to je fakt, že kromě nečistot jsou na bílých sedačkách výborně vidět i cestující, kteří si připadají jako ve výkladní skříni a je celkem jedno, zda máte střechu nahoře nebo uloženou v zádi auta. Vidět jste pořád.
Kromě bílé kůže došlo také na obložení bílým dřevem nebo na decentní proužek, samozřejmě bílý, na volantu. Člověk si říká, že to je jedna zbytečnost za druhou, ovšem na tyhle zbytečnosti si zvyknete sakra rychle. Voňavá kůže, precizní zpracování a výsledek na pohled doslova báječný. Moc dobře chápu důvody, proč lidé, kteří na to mají, za podobné věci rádi dají nemalé peníze. Jen pozor, ona ta bílá má ještě jednu menší nevýhodu, o které nebyla řeč. Na dlouhých trasách z vlastní zkušenosti dobře vím, že řidiče ruší. Jakkoliv se může zdát být kompletně černý nebo šedý interiér fádní, při dlouhých jízdách je daleko příjemnější, tedy alespoň z pohledu řidiče.
Testovaná verze je možná extrémně nepraktická, ale při pohledu do interiéru ji to hned odpustíte.
Dolu za pár vteřin
Aktuální generace řady šest dostala oproti té předchozí celou řadu novinek a jednou z nich je také konstrukce plátěné střechy. Ta je kompletně nová a samozřejmě lehčí. Při manipulaci musíte celou dobu držet stisknuté tlačítko. Dolu se střecha uklidí během 19 sekund, nahoře je za 24 sekund. Takže záležitost docela svižná.
BMW navíc přidalo možnost manipulace za jízdy, přesně řečeno do rychlosti 40 km/h. Zdánlivá maličkost je především ve městech velice užitečná. Na světlech se díky tomu nemusíte strachovat o to, zda celou akci stihnete během jedné červené nebo zda si vysloužíte výhružné pohledy od lidí, kteří musí čekat za vámi. Jednoduše se rozjedete a než budete mít předpisovou padesátku, střecha je v kufru.
Manipulace se střechou je poměrně rychlá a především ji lze provádět i za jízdy.
Ke střeše bych dodal ještě jednu drobnost. Je plátěná (ó, jak veliké překvapení). Výhody například v podobě nižší hmotnosti jsou pouze „jednou stranou mince“. Na straně druhé je vyšší hluk při dálničních jízdách. Nedá se nic dělat, plátěná střecha v tomto ohledu tu pevnou (byť třeba skládací) nikdy nemůže plně nahradit, přestože nejde o nic hrozivého. Záměrně toto zdůrazňuji kvůli úvahám o univerzálnosti použití, a tedy smysluplnosti pohonu všech kol. Vyšší hluk uvnitř je další daní za možnost sundat střechu. Vadí především ve vysokých dálničních rychlostech, které, jak asi tušíte, pro tohle auto nebudou nejmenším problémem.
