Roky života BMW 5 E60 se naplnily, nyní je tu jeho nástupce s novou zkratkou F10. Jakými zbraněmi útočí na zákazníky ve verzi 535i?
Kapitoly článku:
Ještě žádný model pětkové řady neprovázelo tolik kontroverzní přijetí jako dosavadní generaci E60. Leč roky plynuly a bez ohledu na počáteční remcání na neortodoxně pojatý design karoserie slavil ostře řezaný agresor největší prodejní úspěch v celé historii pětkové řady. Za výrobní „sedmiletku“ na to ostatně měl docela dost času.
Ještě před oficiální ženevskou premiérou se motoristická veřejnost mohla s novou „Fünfer-Reihe“ seznámit už v závěru loňského roku, kdy ji bavorská automobilka stejně jako vůbec první vůz této řady z roku 1972 poprvé předvedla na půdě mnichovského olympijského stadionu. Bylo na čase neboť na světě už toho času byla nová E- Klasse od Mercedesu, Jaguar XF a na dveře mocně ťuká i nová A6.
Předvojem představení klasického sedanu bylo netradičně pojaté Gran Turismo, kombíku Touring se naopak dočkáme až později, konkrétně v průběhu letošního září. Tradiční čtyřdvéřák září ale už teď, a tak se na něj pojďme podívat trochu zblízka - přeplňovaný třílitr i příplatková výbava za více jak 650 000,- Kč, to vše slibovalo vskutku nevšední zážitky.
Konzervativní návrat ke kráse
Design šesté generace mnichovského klasika je nejnovějším důkazem o návratu automobilky k nekonfliktním líbivým karoseriím z přelomu milénia. Není tedy divu, že F10 je po vzhledové stránce pravým opakem kontroverzní leč originální E60.
Aby snad stylisté nedej bože něco nepokazili, vydali se cestou přísné unifikace vzhledu novinky s vydařenou sedmičkou, logické je pak také sepjetí s pětkovým GT. Oproti stále ještě prodávanému předchůdci působí nová pětka s širšími předními „ledvinami“ a menšími světlomety uhlazenějším, méně agresivním dojmem, dobře patrný je i bezmála třímetrový rozvor, který je ve střední třídě mimochodem rekordní (ano, i Superb ostrouhá, ale vzhledem k rozdílné koncepci vozů není cifra v kolonce „rozvor“ plně srovnatelná).
Snad trochu uniformní, současně ale prudce elegantní a důstojný je klasický boční profil. Nanejvýš vkusné je potom majestátní pozadí auta, které opět jasně odkazuje na větší model. Na můj vkus ztratilo „bávo“ po vzhledové (a jak brzy zjistíme, nejen po ni) stránce možná až moc typického sportovního espritu, který se tak nějak utopil ve všech těch nekonfliktních zaobleních, linkách a proláklinách. Svým pojetím se teď bavorský seladon podobá spíš předminulé pětce, která proslula zejména vynálezem „andělských očí“. Ani ty u novinky mimochodem nemohou chybět.
Délka sedanu se sice nestydatě přibližuje pětimetrové hranici, o to překvapivější je ale kompaktní dojem, jaký na první pohled vzbuzuje. V tomto směru je pro změnu blíž trojce než sedmičce. Navzdory četnému podobenství či shody některých vzhledových prvků se sedmičkou a GT, vyhlíží celek mnohem víc odlehčeně a harmonicky. Design je samozřejmě nanejvýš subjektivní kategorií, u tohohle bavoráka je ale možná až moc cítit touha jeho tvůrců nikoho neurazit.
„Sedmička“ byla uvnitř velkým vzorem
Když otevřete masivní dveře a vrhnete první investigativní pohled do salonu, je i zde podobnost se sedmičkou víc než patrná. Mluvím mimo jiné o prakticky identické přístrojové desce, snových kožených sedačkách a většině ovládacích prvků. Těch nemnoho rozdílů najdou spíš jen bystrozrací znalci BMW. Patří mezi ně užší výdechy ventilace, „black panel“ nezasahuje pod tachometr, ale jen pod otáčkoměr a chybí třeba i dvě odkládací přihrádky před voličem automatické převodovky.
Úvodní dojem z vnitřku není vyloženě stísněný, ale s ohledem na to, jak nám „pětka“ opět po všech stránkách povyrostla, to zas taková sláva není. Jistě, u bavoráků podobně jako u Jaguárů není možné tento aspekt striktně žádat, jenže svým majestátním duchem se bavorský kolos tenkým ledem propadá spíš do polohy komfortního než-li sportovního auta a na vnější rozměry už se v tomto případě opravdu nelze vymlouvat. Vpředu zamrzela především relativně omezená nabídka životního prostoru v příčném směru daná hlavně hodně nabobtnalým středovým tunelem. Alespoň, že veškeré opěrky a výstelky jsou krásně měkké, takže otlačeniny nehrozily.
O malý stupínek se opět zvýšila i kvalita plastů, takže na žádný vyložený „kameňák“ už v kabině nenarazíte, o kvalitě slícování je po dlouhodobých zkušenostech s posledními novinkami BMW v jiných řadách předčasné hovořit - někde plasty pohromadě dlouhodobě drží, jinde ne. Co se použitých dekorů týče, tmavý odstín plastu sice působí dostatečně honosně, to pravé (doslova) ořechové to ale není.
Vzdor dlouhému rozvoru nemají místa nazbyt ani cestující v druhé řadě. Napříč to zde docela ujde, před nohami je to ale sotva průměrné, a který pasažér by chtěl zasunout svojí nablýskanou lakýrku pod přední sedadlo, se zlou by se potázal, zejména pokud si řidič rád pošteluje sedadlo blíž k podlaze, což lze v BMW celkem čekat.
Navzdory popsaným prostorovým dispozicím byl nicméně můj subjektivní dojem z usednutí do středního BMW opravdu velkopanský. Bylo to dáno především obrovskou masou hmoty, která je skutečně všeobjímající, jakož i sezením jako v bavlnce před nedozírnou kapotou před vámi. Bohužel právě tyhle komfortní orgie měly za následek, že jsem se v F10 cítil tak trochu odtržený od dění za okny i ve „strojovně“, což u BMW nebývalo zvykem. Onen známý bezprostřední pocit je zkrátka ten tam.
Z uživatelského hlediska je vybavení i funkčnost interiéru bez diskuse na nejvyšší úrovni. Vše se jako obvykle točí okolo ovládacího rozhraní iDrive, jehož velín sídlí vedle stylového voliče automatu a ovládání elektrické ruční brzdy s možností automatického režimu. Chytrým kolečkem s pomocnými funkčními klávesami se ovládají všechny podstatné funkce a nastavení auta s přehledným zobrazováním na zhýrale velkém centrálním displeji. Potěší také fakt, že středový panel se po odmlce u minulého modelu opět přátelsky naklonil směrem k řidiči. Můžete se těšit i na jednoduchá velká pevná tlačítka, která jasně a srozumitelně naznačují, jakouže funkci od nich čekat. Snadno tak rozeznáte spínače hi-tech prvků výbavy jako jsou chytří strážci hlídající ten správný jízdní pruh nebo objekty vyskytující se toho času v mrtvém úhlu vnějšího zpětného zrcátka.
Couvací kamera s „úhloměrem“ už dnes není u podobných aut nic neobvyklého, pětka měla ale i přepínatelné kamery v rozích předních nárazníků. Velmi populárním se stává také head-up displej promítající nejzásadnější údaje o jízdě na sklo před řidiče, dostatek pohotovosti i taktu zase předvedl adaptivní tempomat. Z prvků vysokého nadstandardu mezi položky výbavy patří bezesporu elektrické dovírání dveří a zvednutí volantu pro snažší nastupování.
Zvyklostem třídy se svými 520 litry plně odpovídá hlavní prostor pro zavazadla. Díky použitým odolným pneumatikám s run-flat technologií byste pod jeho podlahou marně hledali rezervu nebo alespoň lepící sadu. Kufr je přesto relativně mělký, zato pekelně dlouhý. Kdyby jste byli dobrotivou ježibabou a zlotřilý Jeníček po vás chtěl, abyste jí ukázali, jak se leze do pece (kufru), tak to raději nezkoušejte neboť abyste dosáhli zadních opěradel, musíte do zavazadelníku vlézt takřka celí a po přiklopení víka byste se rázem cítili jako v opravdové peci, světlem na konci tunelu by byl průvlak pro dlouhé předměty. Vetchý zlomyslník by vás nicméně nejspíš o další zážitky s BMW nepřipravil, neboť přiklopit tuhé víko kufru je prací pro pořádného chlapa. Je to sice detail, kufr člověk na druhou stranu zavírá celkem často - a to kolikrát nemusí být ani nikdo uvnitř.
