Test BMW 120d xDrive: hodně zvláštní „čtyřkolka“

Teprve před nedávnem prošla nejmenší mnichovská modelová řada citelným rozšířením nabídky verzí. Vyzkoušeli jsme vznětové provedení 120d v kombinaci s pohonem všech kol xDrive.
Test BMW 120d xDrive: hodně zvláštní „čtyřkolka“
Seznam kapitol
  1. (Skoro) jediná čtyřkolka, Nabídka verzí, Zkoušený vůz
  2. Stojí xDrive za to?, Nastupujeme, Dost místa pro zavazadla
  3. Chybičky se vloudí…, Za volantem, Na silnici
  4. A vystupujeme, technické údaje, Naměřené hodnoty
  5. Fotogalerie

Chybičky se vloudí…

Co BMW nelze upřít, to je kontinuita vývoje. Pokud do BMW 120d xDrive přesednete z nějakého staršího modelu této značky, nebudete nikde nic hledat, vše je přesně tam, kde čekáte. Léty cizelované rozmístění ovládacích a kontrolních prvků dospělo takřka k dokonalosti a i díky tomu je z hlediska ovládání i toto BMW hodně řidičsky zaměřené auto. Má to ale také své stinné stránky.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Některé prvky věnec volantu nemilosrdně zakrývá

Za volantem se z přebytku místa rozhodně těšit nebudete. Ne že by bylo 120d xDrive vysloveně malé, spíše je v něm všechno takříkajíc JTT (jen tak tak). Až mezi přední sedadla zasahující převodovka omezuje prostor pro nohy a polohu volantu je třeba velmi jemně nastavit, jinak se vám ztrácejí celé segmenty přístrojového štítu, zvláště pak jeho spodní část, kde se zobrazují převážně údaje počítadel ujeté vzdálenosti.

V ergonomii však najdeme i další drobné či významnější přehmaty, z nichž většina provází i jiné modely značky. Za zmínku stojí hlavně namačkávací páčky blinkrů a stěračů. Budu se opakovat, ale nemohu jinak ani tentokrát: je to samoúčelná pitomost, jejíž jedinou předností je snad to, že páčky zůstávají symetricky vždy na svém místě. A věřte mi, že je to konstatování opřené o zkušenosti se spoustou aut s tímto řešením, včetně starších Opelů. Navíc kontrolka na konci pravé páčky, jež indikuje aktivovaného kamaráda do deště, je důsledně skryta za věncem volantu

Za volantem

Ve spodní části přístrojového štítu je displej samostatného, od centrálního komunikačního systému v monitoru středové konzole zcela odděleného palubního počítače s přepínáním hodnot (již dvacet let beze změn) na hraně levé páčky pod volantem. Na rozdíl od většiny dosud testovaných vozů BMW 1 byl vůz na snímcích opatřen standardním displejem na středové konzole. Jistě, tak dobře nevypadá, ale potřebné funkce zobrazí bez potíží a svému účelu poslouží úplně stejně.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Základní provedení displeje na středové konzole plně postačí

K přehlednosti a funkčnosti ovládání komfortních prvků skrze ovladač iDrive na středové konzole jsme neměli výhrad ani tentokrát, ovšem připouštím, že už může jít o jistou dávku zvyku. Pokud vás zajímají podrobnosti k fungování soustavy EfficientDynamics a jízdním režimům včetně „ekologického“ módu Eco Pro, jež jsou standardem pro všechny verze řady BMW, odkazujeme vás na příslušnou kapitolu testu BMW 116i.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Ani za tmy toto BMW svoji tvář neztratí

Volant z programu M Sport je po všech stránkách zřejmě tím nejlepším, co řidič v současnosti může ve svých rukou stisknout, a to nejen v této kategorii. Středová konzole je natočena k řidiči a madlo krátké řadicí páky s přesným chodem se nachází ve správné poloze docela blízko věnce volantu.

Na silnici

Obligátní vznětový čtyřválcový dvoulitr s přeplňováním TwinPower dnes u BMW najdeme takřka v každém modelu, takže jsme tak nějak tušili, co od něj můžeme čekat. A to se potvrdilo, na volnoběh je jeho chod docela měkký, ale zvláště ve vyšších otáčkách se projevuje dosti značným hlukem přenášeným do prostoru pro cestující. I spousta současných „neprémiových“ vozů nižší střední třídy je na tom v daném ohledu lépe.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Motor dovede s autem docela pěkně zacvičit, ale umí být také střídmým ve spotřebě

Perfektně odladěné pérování, přesun točivého momentu na zadní kola a řízení bezprecedentně izolované od hnacího ústrojí, to jsou ty zásadní esence pro namíchání úžasného elixíru k dosažení úžasného pocitu z jízdy. Podvozek je precizní, až otrocky poslouchá pokyny řidiče skrze volant, spojku, plyn a předimenzovanou brzdovou soustavu s plynulým nástupem výkonu. S rostoucím zatížením se jeho jízdní vlastnosti a reakce kupodivu prakticky nemění.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Při prošlápnutí plynového pedálu k podlaze cítíte přesně definovaný poměr řidičem řízené přetáčivosti naznačované napadením na vnější zadní kolo, pokud své schopnosti v rámci fyzikálních zákonů poněkud „přehvízdnete“, můžete se spolehnout na jemně a včas zasahující systémy elektronického řízení podvozku. Zvláště v táhlých zatáčkách s kvalitním povrchem je taková jízda skutečným požitkem, ale s ohledem na omezené spektrum využitelných otáček musíte před každou zatáčkou dobře promyslet, jaký převod zařadíte.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Motor totiž musí být řádně „rozmotán“, aby táhnul, ale na druhou stranu musíte předejít tomu, aby se na výjezdu ze zatáčky nepřetočil až k omezovači. Směrová stabilita vozu v přímém směru je vlivem dlouhého rozvoru s krátkými převisy bezproblémová a neztratíte se s ní ani při rychlé jízdě po dálnici. Vůz nerozhází ani sekvence příčných nerovností, ani podélné koleje (s ohledem na široká kola je to až s podivem), ani prudké brzdění v zatáčce. Přesto je třeba zdůraznit, že s nerovnými povrchy si ani podvozek BMW 120d xDrive příliš nerozumí.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Na výtlucích mají zvláště zadní kola tendenci odskakovat a ani tlumení nerovností nepatří k nejsilnějším stránkám tohoto modelu. Verze BMW M135i xDrive na tom byla v tomto ohledu překvapivě poněkud lépe. Většina přidané hmotnosti dané zástavbou pohonu předních kol ze systému xDrive připadá samozřejmě na kola přední nápravy, přesto se jízdní vlastnosti modelu BMW 120d xDrive nijak výrazně neliší od dříve zkoušených vozů řady BMW 1 s ortodoxním pohonem zadních kol. Přední kola navíc spínají až po řádném protočení kol zadních, takže si i 120d xDrive zachovává povahu vozu s pohonem dozadu.

Předchozí kapitola Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. (Skoro) jediná čtyřkolka, Nabídka verzí, Zkoušený vůz
  2. Stojí xDrive za to?, Nastupujeme, Dost místa pro zavazadla
  3. Chybičky se vloudí…, Za volantem, Na silnici
  4. A vystupujeme, technické údaje, Naměřené hodnoty
  5. Fotogalerie
TEST Suzuki Jimny 1.5 VVT 4x4 AllGrip: Chcete ho? Ano, chcete ho!

Suzuki Jimny 1.5 VVT 4x4

Když na vás Jimny pohlédne svým roztomilým kukučem, není ani třeba klást onu známou otázku „Chcete mě?“. Tehle roztomilej kříženeček je totiž moc hodnej, má rád projížďky po lese, ale umí se chovat i ve městě, hodí se k dětem i na práci, moc toho nespapá a vejde se skoro všude. Toho prostě chcete, o tom není sporu. Ale zaprvé není všechno jen a jen růžové, a pak je tu ještě jedna zásadní otázka: Automat, nebo manuál? Pečlivě jsme vyzkoušeli oba.

14.  12.  2019 | Petr Schnagl | 32 příspěvků
První jízda s Volkswagenem Golf VIII: Klasik všech klasiků v digitálním věku

Volkswagen Golf VIII

S novým Volkswagenem Golfem jsme se staticky seznámili koncem října při oficiálním odhalení. Nyní se osmým vydáním evropského bestselleru konečně svezeme.

10.  12.  2019 | Svět motorů | 59 příspěvků
TEST Ford Focus ST Plus Performance: Bejby nebude sedět v koutě!

Ford Focus ST Plus Performance

Akronymem rychlého Fordu je od pradávna označení RS a hot-hatch modrého oválu se již několikátou generací zove Focus RS. Jeho bejby bratříček ST se v očích nadšenců vždy tak trochu krčil v koutku a tam si fidlal ty své druhé housličky. K patnáctým narozeninám ale dostal od hodných strýčků z vývojového oddělení elektrickou kytaru… a k ní koncertní kombo s elektronickými efekty.

5.  12.  2019 | Petr Schnagl | 31 příspěvků