Kapitoly článku:
DTM nejen podle difuzoru
Audi RS 6 Avant je dalším z řady automobilů, kterým se ve velké míře daří splnit ono klasické klišé hlásající cosi o dvou tvářích, respektive o andělovi a ďáblovi. Když totiž najdete vhodnou chvíli, budete mít velké nutkání obětovat desítky litrů paliva, ohoblované pneumatiky a budete mít také chuť vsadit vlastní řidičák. Protože co tohle auto předvádí pod plným plynem...
O motoru už padla zmínka, ale v řekněme špatném kontextu. Jde tedy o dvakrát přeplňovaný osmiválec naladěný na 560 koní. Tohle stádo je dostupné od 5700 do 6600 ot./min, mimochodem přes 6800 ot./min vás omezovač nepustí. Osmiválec tedy produkuje o dvacet koní méně než předchozí desetiválec, ale nabízí vyšší točivý moment. Vrchol má hodnotu přesně 700 Nm a řidič jej dostal k dispozici od 1750 do 5500 ot./min. Jinak řečeno je k dispozici de facto pořád. Charakteristika motoru je z kategorie „obkreslený stůl“.
Dynamika auta je ohromující. Na výjezdech ze zatáčky vás motor nekompromisně nacpe do sedačky.
Osmiválec dostal k ruce osmistupňový automat ZF. Ten používá prvních šest rychlostí jako nástroj pro zábavu (rozsah poměrů od 4,714 do 1,0:1), sedmička a osmička je určená pro rodinné cestování, ale o tom už se bavit nechceme. Jak je zvykem, nechybí pohon všech kol quattro.
Mezi nápravami pracuje samosvorný diferenciál se základním nastavením 40/60 ve prospěch zadní nápravy. Pokud to situace vyžaduje, lze dopředu dostat až 70 procent síly motoru, respektive dozadu až 85 procent (když se nebudeme bavit o teoretických podmínkách s nulovou trakcí na jedné z náprav). Aby toho nebylo málo, zadní diferenciál dostal dvě sady lamel, pomocí kterých více či méně zapojuje do provozu levé nebo pravé zadní kolo. Tahle věc ale není standardem, připlácí se za ní necelých 30 000 Kč, což je příplatek zcela zanedbatelný.
Už teď je jasné, že za volantem bude o zábavu postaráno, ale ještě je dobré zmínit jeden drobný detail. Výfukové potrubí používá klasickou fintu v podobě klapek, které se samočinně otevírají, pokud motor překročí tři tisíce otáček. Co létá z výfuku ve vysokých otáčkách a především na hranicích omezovače, to úplně nevím, k čemu bych to mohl přirovnat. Každopádně vám mohu garantovat, že budete mít husí kůži. A když ne ze zvuku motoru, tak z rychlosti a samozřejmosti, s jakou tohle těžké, přerostlé a přemotorované kombi dokáže drtit nejen dálnice, ale také okresky. Genů ze speciálů DTM má fakt hodně.
Přemotorované kombi, se kterým lze zvládat leda dálnice? Ale jděte, Audi RS 6 Avant hmotnost maskuje vyloženě mistrovsky. Okresní zatáčky zvládá s příkladnou neutralitou.
Postav se na (vnější) zadní
Akcelerace z klidu je velmi svižná. Tedy upřímně řečeno v praxi těžko potkáte na světlech někoho, kdo by se vám mohl rovnat. Motor zabere, kola si vůbec nehrábnou, zakousnou se do silnice a auto se odrazí způsobem, že méně zkušení budou lapat po dechu. Než se proberete, omezovač nutí převodovku zařadit čtvrtý rychlostní stupeň a ručička ve velkém kvapu míjí 140 km/h. V těchto chvílích digitální ukazatel rychlosti nestačí načítat konkrétní čísla, takže to bere minimálně po desítkách.
Výkon motoru nebere konce. V drtivé většině otáčkového spektra se vezete na vlně masivního točivého momentu, kolem šesti tisíc přichází parádní výkonová špička, která v podstatě končí spolu s omezovačem. Abych to zjednodušil, motor táhne jak blázen prostě vždycky. Jen ve vysokých otáčkách táhne trochu více.
V režimu Dynamic máte vše ve svých rukách a pokud minete 6800 ot./min, přichází do hry omezovač. Neděje se to ale tak, jako třeba v Alpině B3, kde je motor utnut vcelku plynule. RS 6 Avant jede, ručička otáčkoměru letí vzhůru a když přijde ta správná chvíle, omezovač vás nekompromisně zastaví. Je to jako kdybyste běželi do otevřených dveří, které vám někdo před nosem s pořádnou ránou zabouchne. Automat ale dál neřadí, vše je na vás.
Hodnota 6800 ot./min je konečná, omezovač vás dále nepustí. Pokud si aktivujete režim Dynamic, automat nepřeřadí. Řidič má vše ve svých rukách.
Vyloženě výborné je v ostrém režimu řadit až na poslední chvíli. Nejen že vám motor stále servíruje na pozlaceném podnose své maximum, kolem hraničních otáček začíná motor výhružně prskat, občas práskne do výfuku... Zvukový doprovod opět (vzdáleně) připomíná závodní speciály. Jeden zahraniční novinář ve svém testu psal, že se mu v podobných chvílích odehrávala v kufru malá velká válka. Přirovnání je to absolutně výstižné. V kabině byste mohli emoce krájet na krajíce v provedení zouvák. Dynamika je působivá, doprovod taktéž.
Pomalu se dostáváme k v úvodu několikrát zmíněné bolístce předchozí RS 6, které bojovala s nedotáčivostí. Aktuální generace nedotáčivost sice zná, ale setkat se s ní vyžaduje skoro až absenci pudu sebezáchovy. V zatáčkách si tohle kombi vede příkladně neutrálně. Tváří se jako pokerový hráč. Nic jej nerozhází.
Ostrý oblouk ve vysoké rychlosti dává řidiči jasně pocítit, jak moc užitečný je zadní aktivní diferenciál. Ten pošle více na vnější zadní kolo, které auto pod plynem tlačí do zatáčky. Samotný podvozek je velmi tuhý (zhruba o 20 % tužší než u S6) a dohromady to všechno znamená, že se RS 6 Avant navzdory své velikosti i hmotnosti drží zvolené stopy s obrovskou vervou. Během testu jsem si našel takové středně utažené esíčko. Jeden průjezd, druhý, třetí. Rychlost 160 km/h stále vypadala, že se auto pouze lehce protahuje, pak jsem toho raději nechal.
Kdepak, RS 6 Avant zdaleka není pouze dálničním speciálem, ze kterého by lidé od Kobry 11 skákali dva metry vysoko radostí.