Test Alfy Romeo 4C Spider: Osudová přitažlivost

Alfa Romeo zažívá poslední roky renesanci, a přestože prodejní výsledky prozatím nevypadají tak slibně, jak by si management značky přál, na věci, že Alfa Romeo se na plné pecky vrací mezi elitní sportovní značky, to nic nemění.

V době uvedení malého sportovního dvoumístného kupé 4C by tak jednoúčelově zaměřené auto čekal málokdo. Rozhodně ne od Alfy. Protože dnešní doba tak nějak nepřeje vyhraněným autům. Vše je koncipováno s ohledem na co největší univerzálnost, všestrannost. K tomu co nejvíce kilowattů a máme tu sportovní auto. A můžete namítat horem dolem, že počet koní sportovní auto nedělá.

V tomto kontextu je Alfa Romeo 4C je ryze sportovním vozem, esencí dynamických jízdních zážitků a ztělesnění nekompromisního přístupu. Jak vzácné.

Jediným opravdovým konkurentem, který nás ve srovnání s 4C napadá, je Lotus, a to ještě ve výkonnějších specifikacích, protože Alfa Romeo 4C se chlubí naprosto skvělým poměrem hmotnost/výkon, který je menší než 4 kg/k. Můžete namítnout, že Porsche 718 Boxster, případně Jaguar F-Type Roadster také patří mezi konkurenty 4C, ovšem v těchto autech spatřujeme právě ten kompromis, který Lotus Elise/Exige ani Alfa Romeo 4C absolutně neuznávají.

Každé kilo se počítá

Alfa Romeo 4C je vizuálně neskutečně přitažlivé auto. Navíc jeho sexappeal zvyšuje fakt, že ho nepotkáváte na každém rohu. Nejvíce zapůsobí odhalený karbon uvnitř vozu, který dává najevo, že tohle auto je postavené jako žádné jiné. Tam, kde Lotus dává na odiv slitiny lehkých kovů, Alfa Romeo ukazuje karbonovou technologii F1. Pokud člověk přemýšlí v souvislostech, je 4C jedinečným automobilem.

Šasi z uhlíkového kompozitu nabízí pouze ta nejexkluzivnější sportovní auta na světě – a Alfa Romeo. Díky tomuto materiálu váží šasi pouhých 73 kilogramů, přičemž vnější panely karoserie jsou vyrobené z kompozitu SMC, který mi nejvíce připomínal laminát. Jeho hmotnost je o 20 % nižší, než ocel a vyznačuje se tvarovou stabilitou srovnatelnou s ocelí, ovšem lepší, než nabízí hliník.

Strohý interiér

Interiér vozu je čistě účelový a nepotrpí si na bůhvíjaké kudrlinky. Sice se pořád bavíme o Alfě Romeo, takže na některých místech je evidentní proslulý propracovaný smysl pro detail, ale jinak jde o velmi spartánské prostředí.

Sedačky nabízejí ucházející oporu těla, ovšem že by se daly označit za pohodlné, to rozhodně ne. Pro méně zavalité osoby budou dostačující, větší postavy budou mít trochu problém. Pozice za volantem je dobrá, pedály jsou ukotveny tak, že v případě potřeby lze jednoduše brzdit levou nohou. Odpor pedálů je vyloženě sportovní, takže se u některých mohou vyskytnout občasné problémy s dávkováním plynu, což se projevuje mírnými poskoky, protože šestistupňová převodovka v nízkých rychlostech rozpojuje spojky a řadí neutrál.

Manévrování obecně není nejlepší parketou Alfy Romeo 4C. Posilovače prosté řízení je skvěle vyvážené a mimořádně přesné, ale také vyžaduje pevnou ruku. Z auta také není vůbec dobře vidět, takže takový výjezd do kopce z brány je záležitost, která žádá cvik.

Zploštělý volant byl pro mě zklamáním. Nejenže vzhledově vůbec neodpovídal zbytku auta, rozuměj, nelíbil se mi, jeho vybrání na palce mi přišlo dost nešťastné. Úchop tak absolutně nekorespondoval s tím, jak by se volat takového vozu měl držet.

Absence posilovače řízení se při jízdě projevovala dvousečně. Na jednu stranu člověk výskal radostí, že přesně ví, co se s autem vpředu, kde se soustředí pouze 40% hmotnosti, děje, na tu druhou byl neustále v pohotovosti, protože Alfa Romeo 4C Spider je nesmírně citlivé na nerovný povrch. A to tak, že stačí jen chvilička nepozornosti a můžete reálně skončit mimo vozovku. Hlavním nepřítelem jsou vyjeté koleje, protože v tu chvíli se s vámi alfa začne rvát. Doslova. Jestli jste si někdy za volantem dovolil přečíst SMS, nebo snad na ni odpovědět, tak tady telefon do ruky ani nevezmete.

Test ojetiny Alfa Romeo Giulietta: Elegantní kráska nebo zlobivá holka?

David Rusol

Ojetiny

Ono je vůbec lepší, když si ho necháte v kapse, protože uvnitř ho stejně nemáte kam dát. Zapomeňte na jakékoliv odkládací prostory. Jedna malá kapsička je mezi sedačkami a další místo, kam odložíte tak maximálně propisku, se nachází před spolujezdcem.  

Interiér je velmi solidně zpracovaný, ačkoliv je evidentní, že se i zde jelo na co nejnižší hmotnost a majitelé Porsche či Jaguaru by dost možná ohrnuli nos. Zavazadlový prostor je úsměvný, a pokud chcete sundat plátěnou střechu, zbude na vaše další věci jen minimum ze 110 litrů objemu.

I u turba musíte hlídat otáčky

Alfa Romeo 4C Spider využívá přeplňovaného čtyřválce 1750 TBi, který se poprvé představil v Alfě Romeo 159. Výkon 240 koní a točivý moment 350 Nm umí s autem, které i s řidičem a všemi náplněmi váží pod 1,1 tuny, solidně zahýbat, ovšem o tom, jak rychle jedete, vás informuje jen svist větru v kabině při sundané střeše. Na TFT displej s informacemi nemáte vůbec čas koukat, protože neposedná Alfa vyžaduje vaše maximální soustředění.

Přilnavost v táhlých zatáčkách je naprosto enormní, ovšem v těch ostřejších se začíná projevovat lehký předek vozu a 4C má tendence k nedotáčivosti. Ostatně to by vás u auta s motorem uprostřed překvapovat nemělo. Slibované zrychlení 4,5 sekundy je možné pouze se zapnutou funkcí launch control, nicméně já jej nepoužíval a naměřil nejlepší čas 4,8 sekundy.

Turbený motor má vynikající zátah ve středních otáčkách, dole je citelná prodleva turbodmychadla a nahoře se mu už tolik nechce. Vrcholný točivý moment 350 Nm nastupuje až v 2200 min/1, což znamená, že musíte pracovat s otáčkami. Motor nemá tak zajímavý projev, jak bych si představoval, a to především z pozice řidiče. Nastartujte motor a všichni se spolehlivě otočí. Zvenku vůbec zní parádně, ale uvnitř slyšíte spíš svist turba, které pracuje s vysokým plnícím tlakem, než burácení, které vyluzuje dvojice oválných koncovek. Je to škoda, protože okolí pobavíte, možná naštvete, ovšem řidič zůstane tak nějak bez odměny. Řešením může být výfuk Akrapovič, která tato slavná firma nabízí hned od začátku prodejů.

Převodovku nejlépe do manuálního režimu

Automatická dvouspojková převodovka je bohužel jedinou nabízenou alternativou a rozhodně si nezaslouží stejné ovace jako zbytek auta. V automatickém režimu je na takto extrémní auto pomalá, pří rozjezdech v nízkých rychlostech rozpojuje spojky, což způsobuje trhané manévrování při výjezdech do kopce. Váhavost lze zlepšit manuálním režimem a já osobně měl převodovku v manuálním módu drtivou většinu času stráveného za volantem.

Jízdně je Alfa Romeo 4C tak trochu rozpolcené auto.  Na rozbitých silnicích, kterých je na našem území až běda, je nervózní a nesmlouvavé, zatímco na hladkých s kvalitním povrchem se proměňuje v krotké poslušné auto, které e svým projevem blíží těm úplně nejlepším supersportovním vozů. Miluje čistou stopu, ve které se cítí vyloženě jistě.

Horší to je ve chvíli, kde se rozhodnete s autem driftovat. V tu chvíli se stává hůře čitelným, protože přilnavost je tak vysoká, že jen těžko odhadujete nájezdovou rychlost, při které lze výkonem záď utrhnout. Navíc se nechová předvídavě, jako třeba auta s motorem vpředu. Jednou začne pochodovat po tečně ven, podruhé zůstává do poslední chvíle neutrální, jindy umí kousnout v půlce zatáčky a vy pak máte plné ruce práce chytat kontra. Chybí mu poctivý mechanický svor, ale opět konstruktéři narazili na požadavek co nejnižší hmotnosti a také by musela být upravena převodovka, což by ještě více prodražilo už beztak drahý vývoj. Pokud byste trvali na přítomnosti mechanického svoru, v Itálii existuje firma, která vám požadovaných kus mechaniky nabídne za nějakých 1600 eur bez práce.  

Měl jsem možnost s autem jezdit na motokárové dráze nedaleko rodného Chebu, kde Alfa Romeo 4C zvládala kola cca za 1:07 sekundy, přičemž nejlepší časy profesionálních motokár se pohybují nad 40 sekundami. Na malém závodním okruhu roadster vykazoval abnormální přilnavost, a to nejen díky skvělému podvozku ale také proto, že hladký asfalt závodní dráhy byl pogumovaný od motokár. Utrhnout 4C na tomto povrchu šlo velmi obtížně, čímž se jasně potvrdila charakteristika okruhové hračky. Nadšený jsem byl z vrtaných brzd od Bremba, které nevadly ani po 15 ostrých kolech na okruhu.

Mechanicky robustní

Alfa Romeo 4C Spider není klasickým případem nenažraného auta. Spotřeba maloobjemového čtyřválce byla asi nejmilejším překvapením v testu. Dlouhodobě ostrá jízda znamenala spotřebu okolo 12 l/100, klidná jízda lehce přes 8 litrů. Při klidném přístupu jste schopni najet na miniaturní 40litrovou palivovou nádrž přes 450 kilometrů.

8 důvodů, proč je podle nás Alfa Romeo Giulia řidičským autem roku

Radek Pecák

Testy

Dalším velkým překvapením byl celkový stav testovaného vozu, který měl najetých 34 tisíc novinářských kilometrů. Vždycky jsem tvrdil, že novinářský kilometr u takto zaměřeného vozu se rovná čtyřem normálním. V tomto ohledu Alfa Romeo 4C Spider doslova šokovala. Nikde nic nechrastilo, nebouchalo, nevrzalo. Jediné, co už vykazovalo známky tyranského přístupu, byla převodovka. Nikoliv svou rychlostí, ale občasným mechanickým lomozem. Ovšem protože jede o obyčejnou dvouspojku z běžných modelů Alfa Romeo, nebude případná oprava ničím tragickým.

Verdikt

Alfa Romeo je autem, kterému lehce podlehnete. Zejména pokud jste do té doby neměli možnost okusit jiné. V tom případě Alfa Romeo 4C Spider představuje osudovou přitažlivost. Ovšem máte-li srovnání, začnou vám docházet všechny ty přehmaty, kterých se Italové (už zase) dopustili. Alfa Romeo 4C Spider rozhodně není autem pro lidi, kteří se řídí spíše racionálně. Pro ně jsou tu jiné modely.

Alfa Romeo 4C je autem pro hardcore nadšence, kteří jej budou brát takové, jaké je a budu respektovat, k jakému účelu bylo zkonstruováno. Alfa Romeo 4C je čistě okruhové auto, které v běžném provozu příliš nevyniká, ale vezměte ho tam, kam patří, a promění se v jedno z nejlepších aut této kategorie. Ale na druhou stranu, v tom případě úplně nepotřebujete Spider…