Test Alfy Romeo Stelvio: Italové naučili SUV jezdit! A kde je problém?

Alfa Romeo s modelem Giulia vstoupila do nové éry. Teprve SUV Stelvio má vložené investice do vývoje nových modelů plně navrátit. Neúspěch na trhu by tedy byl pro italsko-americký koncern zásadní ránou.

K testu jsme převzali variantu se vznětovým motorem 2,2 MultiJet ve vrcholné specifikaci o výkonu 210 koňských sil a výbavě Super. Jak jej po týdenním soužití hodnotíme?

Kola v hlavní roli

Stelvio pověst Italských vozů nekazí - je to vážně hezké auto. Design je sice čistě subjektivní záležitost, ale milánské SUV postrádá zavalitost a přidává eleganci, kterou jiná auta této kategorie nemají.

Pomáhají v tom zejména velká kola. Vždyť dvacetipalcové ráfky jsou obuty do pneumatik se stále rozumným profilem 45. Spolu se štíhlou siluetou a dlouhou kapotou typickou pro vozy s klasickou koncepcí tu máme jedno z nejpohlednějších SUV na trhu.

Detaily kazí dojem

Design interiéru následuje giulii. Je zajímavý a stylový. Líbí se nám zejména obrovská pádla pro řazení pod volantem, která jsou ukotvena na sloupku, obrazovka skrytá pod sklo a klasické zapuštěné přistroje, které jsou zdařile kombinovány s displejem palubního počítače. Moderna s klasikou zde funguje na jedničku.

Vnitřek jako celek zaujme prostorností, když na zadních sedadlech vůz boduje především prostorem pro hlavu. Zavazadlový prostor o objemu 525 litrů je dobře přístupný a sedadla se skládají táhlem na boku. Zaujme rozdělená roletka. Polovina se zvedá společně s víkem - vyžádal si to styling karoserie.

K interiéru přesto z naší strany směřuje hned několik výtek. Už řidičův posez nás zklamal. I přes to, co slibuje koncepce vozu s podélnou zástavbou motoru, nenašli jsme ideální polohu. Sedí se nepřirozeně vysoko, pro což si sice lidé SUV kupují, jenže volant je ve stelviu i v nejvyšší poloze ukotven nízko. Výsledkem je nepřirozená pozice.

Palec nahoru má od nás infotainment. Právě zde hrozil největší odstup od německých či japonských soupeřů, ale Italové připravili logický a rychlý systém. Logika a způsob ovládání s kruhovým ovladačem na středové konzoli sice připomíná BMW iDrive, stejně jako ovládání hlasitosti alá Audi hned vedle, ale komu to vadí? Výsledek je dobrý.

Zmíněné ovladače, stejně jako ty u klimatizace jsou ale zvláštně rozviklané. Pocit kvality z takových detailů vážně nedýchá, což se v této cenové kategorii těžko odpouští. Viklající se ovladače v tomto směru ještě doplňuje přístrojová deska. Ta je samozřejmě z měkčeného plastu, ale drsná struktura nepůsobí na pohled elegantně. Stejně jako obložení B-sloupků, které látku jen napodobuje - je bohužel z nevzhledného plastu. Vnitřek tedy platí za vcelku příjemné a velmi stylové místo, které však náročnějšího zákazníka může i odradit, což by byla velká škoda, protože teprve teď se jedeme projet.

Žádný kompromis, harmonie!

Vozy SUV jsou často kritizovány kvůli kompromisnímu naladění podvozku. Pro inženýry je totiž opravdu složité naladit vůz tak, aby jízdou připomínalo kombi, bylo ovladatelné a komfortní a ještě zvládlo i nějakou tu polní cestu.

Alfa Romeo Stelvio je jedním z mála SUV, které soustředí především na sportovní jízdní vlastnosti. Pohon všech čtyř kol Q4 preferuje pohon zadních kol a ta přední využívá jen v případě potřeby. Sice nemá samosvorný diferenciál na zadních kolech, tak jako nejsilnější benzinová varianta, ale přesto dokáže na výjezdu ze zatáčky vykouzlit příjemnou přetáčivost.

Na kluzkém povrchu je tohle SUV vážně hravé. Na suchu jsou široké pneumatiky samozřejmě velmi přilnavé, ale přesto se Stelvio dá řídit plynem a neuvěřitelně odolává nedotáčivosti.

Právem nyní očekáváte, že na rozbitých českých silnicích nemůže kombinace dvacetipalcových kol a sportovně laděného podvozku dobře fungovat. Kouzlem ale je, že se zároveň jedná o jednu z pohodlnějších voleb mezi konkurenty. Něco jako bouchání kol do dorazů nebo nervozita zadní nápravy - to se Stelvia prostě netýká. Dokáže filtrovat i jemné nerovnosti. Přesto cítíte, že podvozek je tuhý.

Italové takového chování dosáhli precizním naladěním odpružení, které se spoléhá na lichoběžníkovou přední a pětiprvkovou zadní nápravu - takzvaný Alfa-link. Především se však tuhé tlumiče mohou opřít o nadstandardně tuhou karoserii. Stelvio má zkrátka opravdu poctivou mechaniku - to je základ, na kterém můžete postavit dobře jezdící auto relativně snadno.

Se schopnostmi podvozku koresponduje i řízení. Při prvních kilometrech nám přišel elektrický posilovač příliš účinný a řízení bez citu. Stačí ale přepnout volič jízdních režimů DNA do polohy Dynamic a dočkáte se citlivosti a strmého převodu, který podobně jako velká pádla řezní či startování na volantu jakoby odkazoval na vozy Ferrari.

8 důvodů, proč je podle nás Alfa Romeo Giulia řidičským autem roku

Radek Pecák

Testy

Podařenou techniku najdete i pod kapotou. Čtyřválcový turbodiesel poskytuje 210 koní v širokém spektru otáček. I přesto, že se jedná o nejvýkonnější variantu, nepůsobí jen uměle "nafoukaně" a zabírá od 1 500 otáček bez výrazného turboefektu.

Co se týče kultivovanosti jednotky, tento parametr je potřeba rozdělit do dvou částí. Za studena, na volnoběh či při nižších otáčkách bychom jej označili za nepatřičně hlučný. Typicky pro motory s podélnou zástavbou při startu oklepe vozem napříč. Něco podobného, jen podélně, bohužel motor udělá i při vypnutí motoru v režimu stop-start. Když jsme to zažili poprvé při zastavení na červenou, zatrnuli jsme. Chvilku jsme si mysleli, že snad do nás někdo "drcnul".

Po rozjetí se naopak jedná o kultivovanou jednotku. Může za to pečlivé odhlučnění, které dobře izoluje i od vozovky (podběhy jsou vyplněny měkkým materiálem). Svou zásluhu na tom má i osmistupňový automat - jediná možná volba napříč motorizacemi. Řadí plynule a motor drží v nízkých otáčkách. Jen občas si dovolí mírné cuknutí při přeřazení.

To je ovšem nemoc všech současných automatických převodovek s měničem točivého momentu. Právě měnič se ve snaze o snížení spotřeby a emisí uzamyká příliš brzy a neklouže tolik, jako ve starších vozech. Spotřebu paliva je reálné udržet pod osmi litry, i díky plachtění v režimu Advanced Efficiency.

Závěr: Soustředí se skutečně na to nejpodstatnější?

Alfa Romeo Stelvio to dokázala. Je to jedno z mála SUV, které nás opravdu baví řídit. Jeho situaci možná ulehčuje skutečnost, že Giulia neexistuje jako kombi, ale nad jízdními vlastnostmi novinky musíme smeknout klobouk. Alfa Romeo vývoj nepodcenila a staví své nové vozy včetně stelvia na opravdu poctivém základu.

To je to nejnákladnější, ale zároveň nejméně viditelné. Pokud se Italové takto soustředili na složitý podvozek a naladění jízdních vlastností, o to více nás štve, že jsme nenašli ideální řidičskou pozici. Pokud se vývojáři vyznamenali na vývoji infotainmentu a designu interiéru, proč se nám ovladače viklají v ruce, přístrojová deska má hrubou strukturu a místo látky je středový sloupek z plastu? Zákazník, který se s autem neprojede a pouze si do něj sedne v rámci svého autosalonového kolotoče ve znamení "kde nechám svůj milion a čtvrt za prémiové SUV", rozhodně uvidí právě tyto detaily.

Test Alfy Romeo 4C Spider: Osudová přitažlivost

Jiří Švamberk

Testy

Pokud hledáte SUV, které poskytne zvýšenou průchodnost lehkým terénem, komfortně v něm odvezete rodinu a zároveň se bude jednat o stylový vůz s jízdními vlastnostmi sportovního sedanu, stelvio můžeme vřele doporučit. Otázkou ale je, jestli běžný majitel nevyužívá své SUV maximálně na nějakých 80 procent schopností toho, co nabízí Stelvio. Tam široká konkurence Italovi stačí a navíc přidá třeba preciznější interiér.

Zmíněné detaily však nemění nic na tom, že jsme auto vraceli jen velmi neradi - vyzkoušejte jej, než si půjdete pro nové Audi Q5 nebo se zařadíte do pořadníku na Volvo XC60.