Kapitoly článku:
Rozsáhlá výbava
Alfa Romeo Giulietta s pětidveřovou dvouprostorovou karoserií míří do v Evropě velmi exponovaného segmentu nižší střední třídy a zaměřena je nejen na vyslovené individualisty, ale také na všechny, kteří ocení nenapodobitelný italský design a špičkovou techniku. Dodává se ve dvou výbavových stupních Progression a Distinctive. Již ten základní obsahuje prakticky vše potřebné včetně autorádia s CD a MP3, klimatizace, stabilizačního systému, samočinného zhášení a nahazování motoru na křižovatkách (Start/Stop) nebo soustavy D.N.A., jež ve třech přednastavených stupních upravuje charakteristiku reakcí motoru, posilovače řízení nebo brzd.
Verze Distinctive pak přidává třeba automatickou dvouzónovou klimatizaci, tempomat, šestnáctipalcové lité ráfky, chromované lišty okolo oken či kůží potažený volant. Elektrické ovládání zrcátek, oken nebo zamykání jsou již samozřejmostí, naopak připlatit si lze za širokou škálu doplňků, které z vašeho vozu udělají zcela svébytnou a nezaměnitelnou entitu. Řeč je o prvcích sahajících od bi-xenonových světlometů, soustavy Blue & Me s hlasovým ovládáním a Bluetooth nebo Hi-Fi systému Bose přes elektricky stavitelná sedadla a kožené čalounění až po nejrůznější pakety sdružující za zvýhodněných podmínek řadu užitečných výbavových prvků.
Tip 1: Zde najdete podrobnosti k soustavě Blue & Me
Tip 2: Na tomto místě můžete nahlédnout do kompletního ceníku modelu Giulietta
Elegance především
K našemu krátkodobému testu jsme v brněnském dealerství Motortec převzali bílou Giuliettu s vyšším stupněm výbavy osazenou vznětovým motorem 2,0 JTDm s výkonem 140 koní. Na svém tachometru měla již více než 8 000 km, takže jsme k ní přistupovali jako k zajeté. V interiéru bychom nějaké zásadní nedostatky hledali marně, vše je na svém místě a s ovládáním se řidič seznámí rychle a bez použití manuálu. Konstrukce palubní desky Giulietty byla do značné míry inspirována sportovním modelem 8C Competizione a všechny důležité ovladače jsou koncentrovány do středové konzole.
Přístrojový štít je kombinací klasických analogových ukazatelů a monochromatického informačního displeje uprostřed. Tvarování palubní desky s lakovaným vodorovným pásem je podobně svérázné jako sestava pětice zvláštních „retro“ tlačítek/páček nad ovladači ventilační a klimatizační soustavy (něco podobného známe již třeba z vozů Mini).
Vše po ruce
Obkladové a čalounické materiály působí kvalitně a výhrady jsme neměli ani k jejich zpracování. Výjimkou jsou horní části obkladů dveří z nešťastného, tvrdého plastu známého také z jiných vozů koncernu Fiat, v jehož hrubém povrchu zůstávají nečistoty a drobné škrábance.
Některé prvky včetně páček pod volantem, tlačítek na volantu, volantu samotného, ovládání menu vlevo na palubní desce nebo přístrojového štítu jsou přinejmenším „podobné“ soudobým Fiatům (viz např. test ojetého vozu Fiat Bravo 1,4 T-Jet). To ale nemění nic na jejich funkčnosti a přehlednosti, páčky pod volantem jsou ale poměrně daleko od jeho věnce. Ten je však dostatečně tlustý a také díky výběžkům v místech „za deset minut dvě“ dobře padne do ruky. Výtku si zaslouží mohutná páka tempomatu vlevo na sloupku řízení zvící svými rozměry „pádla“ odlehčovací brzdy v autobusu.
