Kapitoly článku:
Ropu lze s elektřinou kombinovat
Dalším způsobem pohonu vozů je kombinace právě elektromobilů s klasickými automobily (tzv. hybridní pohon). Znamená to, že v takovém voze jsou dva motory - jeden elektromotor a druhý u automobilů běžně používaný spalovací, přičemž dle potřeby se automaticky přepínají. Výhoda tohoto vozu spočívá v tom, že při nižších rychlostech, kdy je spalovací motor ekologicky nevhodný, používá se elektromotor, teprve když chce řidič dosáhnout vysoké rychlosti (kdy by byl odběr elektřiny již příliš vysoký), přepne na motor spalovací. Celková spotřeba paliva takového vozu je pak minimální. Po dobu užívání spalovacího motoru se navíc akumulátory průběžně dobíjejí.
Tento způsob se tedy jeví jako velmi solidní kompromis při zachování standardních jízdních vlastností, avšak za velkého přispění ekologii. K jeho záporům však patří kvůli nutnosti dvou zmiňovaných motorů zmenšený využitelný prostor vozu, popřípadě i jeho větší hmotnost díky značné váze některých používaných typů akumulátorů. Tyto vozy vyrábí např. Volkswagen, Honda (model Insight) s litrovým objemem spalovacího motoru a průměrnou spotřebou 3,4 l benzínu/100 km, se zrychlením z 0 na 100 km/h za 12 sekund a max. rychlostí 180 km/h. Leč v nabídce katalogu pro český trh se tento model nevyskytuje - poznamenejme, že v přepočtu by nás vyšel na více než ¾ mil. Kč), Toyota (model Prius) a Opel - stojí za to zmínit jeho model EV1, který je zajímavý svým pohonem všech čtyř kol, kdy přední dvě jsou poháněna elektromotorem a zadní dvě motorem spalovacím. Průměrná spotřeba je 3,4 l nafty/100 km a jízdní dosah přibližně 750 km při hybridním pohonu, pouze na elektropohon cca 56 km. Zrychlení vozu z 0 na 100 km/h za úctyhodných 8 sec, jeho nejvyšší rychlost je 130 km a hmotnost činí 1456 kg.
Honda Insight dokáže uhánět rychlostí až 180 km/h.
Volkswagen BoraHymotion Toyota Prius
Elektromobily jsou pro životní prostředí jistě velkým přínosem, nicméně při hlubším pohledu zjistíme, že ani jejich pohon nemusí být vždy zcela ekologický. Přímo za vozem sice není vzduch zamořený, může být ale o něco dále, poblíž komínu tepelné elektrárny, která předtím musela vyrobit elektřinu, potřebnou pro elektromobil. Vůz je tedy do té míry ekologický, jak ekologickým způsobem je v té které zemi vyráběna elektrická energie. V severských zemích, kde převládají "čisté" vodní či větrné elektrárny to není problém, horší je to třeba ale již u nás, kde jsou téměř 2/3 veškeré vyrobené elektrárnami tepelnými. Naprosto ekologickým provozem byste se tedy u nás mohli pochlubit, jen když byste akumulátory nabili elektřinou třeba z vlastní větrné elektrárny.
Nejekologičtější je vodík
Ne každý ale bydlí na větrné hůrce a má možnost si vyrobit elektřinu "čistým" způsobem. Řešením by tedy bylo zabudovat generátor elektřiny přímo do elektromobilu. A tak tato myšlenka dala vzniknout jednomu z nejekologičtějších a zřejmě nejvíce uplatnitelnému alternativnímu zdroji pohonu motorových vozidel - palivovým článkům, v nichž dochází k reakci vodíku (uchovává se buď stlačený v tlakové nádobě či spíše zkapalněný v nádrži) a kyslíku (získává se z okolního vzduchu), čímž vzniká elektřina potřebná pro elektromotor. Palivové články tedy slouží jako měnič, v němž se uvolňuje chemická energie během oxido-redukční reakce a transformuje se v energii elektrickou, kterou již potom využívá elektromotor k pohonu vozidla.
Celý proces výroby elektřiny je velmi tichý a výsledkem jsou zcela mizivé škodlivé emise (žádné emise oxidu uhličitého a uhelnatého, naprosto minimální emise oxidů dusíku). Z výfuku pak tedy vychází pouze vodní pára! Výhodou tohoto paliva je samozřejmě i fakt, že vodík lze získat z obyčejné vody, které je téměř všude na světě dostatek. Nevýhodou je komplikovanější uchovávání zásoby vodíku - musí být zkapalněný v odolné tepelně izolované nádrži, ochlazen na teplotu -253,5°C. Vývojem vozů na palivové články (ty se označují jako Fuel Cell Vehicle), které se možnostem běžných automobilů ze všech alternativních pohonů blíží asi nejvíce, se zabývá dnes již většina velkých automobilek.