Téma týdne: Ropa dochází! Co dál?

Ano, je tomu skutečně tak. Zásoby ropy na Zemi budou za několik desítek let vyčerpány. Čím budeme pohánět své vozy, až k tomu skutečně dojde? Jaké jsou alternativy pohonu motorových vozidel? Nejen tomu se věnuje náš dnešní rozsáhlý článek.
Téma týdne: Ropa dochází! Co dál?
Seznam kapitol
  1. Zásoby ropy pouze na pár desítek let
  2. Zachrání nás elektromobily?
  3. Další možnosti jsou zajímavější
  4. Osud máme ve vlastních rukou

Budoucnost není příliš růžová

Experti odhadují, že již v relativně blízké době (v roce 2030) budou zásoby ropy - tedy základní suroviny pro výrobu nafty a benzínu - jen asi 8,5 % z celkového dnešního množství (v roce 2050 - 2100 pak budou vytěžena všechna dnes známá ložiska fosilních paliv), což není pro automobilisty zrovna příznivá vyhlídka. Nehledě na to, že již dnes zastupitelstva různých měst plánují z důvodu ozdravení životního prostředí v brzké budoucnosti zcela zakázat vjezd běžným automobilům (tedy vozidlům na spalovací motory) do center některých velkoměst či měst lázeňských.


 Tento článek je velmi dlouhý, proto jsme jej rozdělili do několika kapitol. Nerozdělený článek si můžete přečíst v textové verzi Autorevue.cz

Například po roce 2010 byste se jimi podle náměstka primátora již neměli dostat do lázeňského centra Karlových Varů, v cizině pak uvažuje o podobném řešení město Paříž. Řešení? Zamyslet se, jestli by se nenašel nějaký jiný, alternativní způsob pohonu automobilů a realizovat jej. Po pravdě řečeno, obojí už leckteré hlavy pomazané udělaly a právě dalo za vznik tomuto článku.

Za vším stojí byznys

Je tomu už pěkných pár let, co jsem v televizi sledoval zprávu o uvedení tzv. elektromobilů (tj. vozů poháněných, namísto klasickým spalovacím motorem, motorem elektrickým) do zkušebního provozu na různých místech v Čechách. Ve skutečnosti jezdil první elektromobil v Čechách už mnohem dříve - už v roce 1898 totiž vyjel v Praze zkušební elektromobil zkonstruovaný českým Edisonem - Františkem  Křižíkem strmou Nerudovu ulici na Malé Straně až na Hradčanské náměstí. Protagonisté tohoto alternativního pohonu uváděli, že zbývá zřejmě již jen pár let do masového rozšíření těchto vozidel.

Roky ubíhaly a já si uvědomil, že ona záležitost zřejmě nebude zas „až tak horká“, došlo mi ale, že problém nebude zřejmě rázu konstrukčního, nýbrž především obchodního. Politika společností automobilového průmyslu je jasná: proč se snažit propagovat alternativní způsob pohonu motorových vozidel, když se dá velice dobře vydělávat na tom současném. Vozidla vybavena elektromotorem namísto motoru spalovacího by navíc způsobila naftovým magnátům, rafinériím a všem těm, kdo mají něco společného s naftou, obrovské finanční ztráty, které by jen těžko něčím vyrovnávali (netroufám si odhadnout, jaké peníze takové společnosti vydělávají...). Myslíte, že to jsou jenom spekulace?

Už před summitem Země v roce 1992 požadovala mezinárodní organizace ekologických aktivistů, Greenpeace, aby průmyslové země do roku 2005 zredukovaly emise CO2 (oxidu uhličitého, nazývaného skleníkovým plynem, který má největší podíl na člověkem způsobeném tzv. skleníkovém efektu) o 20 % ve srovnání s rokem 1990 a učinily tak první krok k záchraně naší planety před nebezpečnou změnou klimatu (dopadem globálního oteplování může být zvýšení mořské hladiny, negativní vliv na přírodní ekosystém, zemědělství a samozřejmě i na lidské zdraví). Zatímco některé státy se zavázaly různou měrou zredukovat své emise CO2, jiné argumentovaly, že redukce požadované Greenpeace nejsou dosažitelné.

Přes veškeré závazky ke snižování emisí všechny odhady ukazují, že emise z dopravy mají tendenci k růstu, k čemuž velkou měrou přispívá i největší emitent CO2, tedy USA. Po nastoupení prezidenta G. Bushe ml. do funkce pak USA dokonce odstoupily i od tzv. Kyotské dohody, zavazující účastnické země k trvalému min. 8% snižování emisí - v současné době jsou jimi např. Kanada, Velká Británie, Francie, Japonsko, Rusko a mnoho dalších včetně ČR. Samozřejmě ale automobilová doprava uvolňuje do ovzduší ještě mnoho jiných látek s negativním dopadem - např. oxidy dusíku a síry, způsobující tzv. kyselé deště.

Greenpeace průkopníkem

Uplynula nějaká doba a v roce 1995 Greenpeace vystavovalo po celé Evropě prototyp automobilu známého jako SmILE (Small, Light, Intelligent, Efficient - malý, lehký, inteligentní, efektivní), který na zakázku pro Greenpeace vyvinula švýcarská strojírenská firma. SmILE prokázal, že je ve spotřebě pohonných hmot dvakrát úspornější než vůz Renault Twingo, podle něhož byl zkonstruován. Hlavními inovacemi byly nový motor a vylepšená aerodynamika (obojí lze aplikovat i na jiná auta). V úvodníku londýnského listu The Independent ze 14. srpna 1996 se objevilo: "Proč není světový automobilový průmysl ochoten vyrábět auto jako je tohle?". Na jednu nádrž s ním dojeli z Hamburku do Říma, což je 1809 kilometrů. Vůz pokřtěný SmILE měl při průměrné rychlosti 90 km/h spotřebu 2,33 l benzinu na 100 km.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek
Prototyp SmILE konstrukčně vycházel z Renaultu Twingo.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek
Na 100 km dokázal průměrně spotřebovat 2,33 l benzinu (!).

Greenpeace tedy vyvinulo tuto technologii, kterou jasně dokázalo, že dokonce i padesátiprocentní snížení emisí z automobilů je okamžitě možné. Dostáváme tak tedy odpověď na otázku minulého odstavce: ještě stále si myslíte, že inovaci konstrukce automobilů, která by radikálně snížila jejich emise, brzdí pouze technický rozvoj? Američtí producenti automobilů vše vědí jistě nejlépe, jelikož chtějí lobovat za smetení ze stolu nedávného návrhu zákona, který má schválit senát USA. Ten výrobcům přikazuje do 10 let snížit spotřebu pohonných látek, tedy i emisí na polovinu.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Zásoby ropy pouze na pár desítek let
  2. Zachrání nás elektromobily?
  3. Další možnosti jsou zajímavější
  4. Osud máme ve vlastních rukou
Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

včera | David Rusol
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků