Kapitoly článku:
Ghia Gilda (1955)
Návštěvníky turínské motor show okouzlil v roce 1955 koncept jménem Ghia Gilda. Poutavé křivky pestrobarevné karoserie byly bohužel tím jediným, co mohla studie nabídnout. Maximální rychlost 140 mph, se zdála být, mírně řečeno, optimistická, zvláště když pod kapotou „hřměla“ benzínová patnáctistovka. Respektive měla hřmít, neboť koncept se nakonec motoru ani převodovky nikdy nedočkal. Ghia Gilda zůstala studií od začátku do konce. Přes svůj atraktivní zevnějšek se nikdy nedočkala byť jediného funkčního kousku. V roce 2001 se Ghia Gilda přestěhovala za 35200 dolarů do rukou nového majitele. Ten snad měl dostatek času a peněz, aby jí konečně převodovku a motor daroval.
Buick Centrurion (1956)
Spíše jako ryba na čtyřech kolech než automobil vypadal koncept z roku 1956. Buick Centurion dostal nepostradatelnou skleněnou kopuli a tvarově zajímavou karosérii, která někomu připomínala raketu, jinému zase leklou rybu. Koncept možná vypadal futuristicky, opravdová zábava ale přišla ve chvíli, kdy začalo pálit sluníčko. To se pak Buick Centurion proměnil v pojízdný skleník. Z technických vymožeností stojí za zmínku kamera upevněná na střeše automobilu snímající pohyb za vozidlem a přenášející obraz na televizor, jenž nahradil zpětná zrcátka.
Cadillac Cyklone (1959)
Další ze série „raketových“ vozů přivedl na svět Cadilac. I v tomto případě více než tvary karosérie, zaujala technika, kterou raketa pod plechováním ukrývala. Jednalo se zejména o speciální radarový systém monitorující cestu před automobilem a ohlašující všechny předměty a jejich aktuální vzdálenost. Takto měl mít řidič dokonalý přehled o dění na vozovce daleko za hranicí jeho smyslového vnímání. Za zmínku určitě stojí také fakt, že vůz mohl být vybaven automatickou klimatizací. Pod kapotou bouřil šestiválec s výkonem 238 kW/325 k.
Ghia Selene (1959)
Ghia Selene je bezpochyby jeden z mála automobilů, které lze přirovnat k noční můře. Ještě dlouho po setkání s ní, budete vstávat ráno zpocení – tak je škaredá. Fyzická krása, jak známo, není všechno. Proč se tedy nepodívat na to, čím si Ghia Selene zjizvenou tvář (potažmo celé tělo) zasloužila. Věřte nebo ne, může zato vnitřní prostor. Převisy dlouhé jako skalní štíty a nafouklé břicho měly praktický účel. Uvnitř vozu nalezlo pohodlí hned 6 osob, a když se posádka uskromnila tak snad ještě víc (třikrát hurá dnešním MPV). Zadní sedadla byla situována proti sobě, takže zatímco řidič konal svoji práci, zbytek posádky proléval hrdlo lahodným mokem. Zajímavá idea přerostla v roce 1962 v druhou verzi, která sice nebyla tak škaredá, o to více ale směšná.
Bugatti 101-C (1964)
Další obluda, tentokráte z dílen Bugatti. V případě konceptu 101-C šlo o trénink designéra Virgila Exnera, který si umanul, že klasickou mřížku chladiče zakomponuje do automobilu s moderním hranatým vzhledem. To, že se mu jeho záměr příliš nevydařil, dokumentuje nejlépe fotografie. Modelu 101-C se nakonec prodalo 6 kusů, z čehož pět mělo daleko konzervativnější vzhled.
Dalším bizarním konceptům se budeme věnovat v některém z dalších vydání.