Kopřivnická Tatra má jako jedna z nejstarších automobilek bohatou historii. Během ní vzniklo v jejich konstrukčních dílnách mnoho zajímavých modelů i prototypů. Jedním, který se do sériové výroby nikdy nedostal, je také Tatra 803.
Tatra „osmsettrojka“ byla na počátku padesátých let konstruovaná, podobně jako později sériově vyráběný typ 805, pro armádu. Jednalo se však o osobní terénní automobil, který měl být nejen lehce udržovatelný, ale také spolehlivý a s dobrou terénní průchodností. Toto vše model 803 splňoval. I tak vznikly jen dva modely, z nichž se do dnešního dne dochoval pouze jediný. Po té politická situace zapříčinila, že se pozornost začala věnovat malému nákladnímu automobilu, a tak technici na původní Tatru 803 zvětšili podvozek, pozměnili uspořádání a vznikla již zmiňovaná „osmsetpětka“. Na „papíře“ zůstal také model štábního, čtyřdveřového automobilu označovaného jako T806 s rozvorem 2700 mm a T804, odlehčená verze určená pro výsadkové oddíly. Jejich vývoj byl přísně utajen a první zprávy se na veřejnost dostaly až v průběhu normalizačních šedesátých let.
V roce dva tisíce však světlo světa spatřil ještě jeden model T803, tzv. Modifikovaná replika, a to díky panu Kopečnému a jeho synovi, kteří ji postavili pro použití při soutěžích jako Transylvania Trophy. Po zkušenostech s klasickou T805 a upravenou T805 Červený drak s motorem uprostřed, zjistili, že pro tento typ soutěží, které se neustále zrychlují, je mnohdy neohrabaná T805 nekonkurenceschopná. Tatra měla zásadní nedostatek. Při prudkých sjezdech se kvůli těžké přední části převracela. Protože měl nově vzniklý Tatra 805 team již s úpravami zkušenosti, nasbírané mimo jiné u jmenovaného speciálu T805 Červený drak, rozhodli se automobil zmenšit, aby byl obratnější a kabinu kvůli lepší vyváženosti přesunout doprostřed automobilu. Zcela nechtěně tak po více jak padesáti letech na papíře vznikl původní model Tatry 803.
Stavba trvala téměř dva roky, během nichž bylo nutné znovu vytvořit desítky chybějících výkresů. Konstrukce zůstala přísně tatrovácká, ale i tak byly některé specifikace prototypu pozměněny. Týká se to například motoru. Původní osmiválcový agregát z Tatry 603 s výkonem 75 koní nahradil o celých 50 koní silnější a hlavně dostupnější a typ 613. Uložení je stejné, tedy nad předním diferenciálem. Změn se dočkat podvozek, kde bylo využito pro odpružení vzduchových vaků. Ty umožnily využívat proměnlivou světlou výšku v rozmezí 340-500 mm oproti „pevným“ 400 milimetrům původní Tatry. Samostatnou kapitolou je převodové ústrojí. Základem je čtyřstupňová synchronizovaná převodovka, tu původní také model neměl. Přidán byl také mezinápravový diferenciál, jenž s pomocí redukční převodovky a pohonem pomocných zařízení jako navijáku a kompresoru vytvořil výchozí segment hřídele pro pohon náprav. Vytvoření podvozku zabralo celý rok, ale na jaře 2000 se přece jen nacházel v plném lesku. Už zbývalo jen podle dobových fotografií vytvořit karoserii. Navíc byl vsazen ochranný rám chránící posádku v případě převrhnutí. Pod podlahou se ještě objevila vzduchová jímka, jenž slouží jednak k zásobování vzduchových vaků, ale také k případnému dohuštění pneumatik. Vysokou brodivost zajišťuje sání ve výšce 750mm. Veřejnosti se Tatra 803 MoR (Modifikovaná replika), jak jí její stavitelé nazývají, představila kde jinde než na mezinárodním veletrhu Autotec 2000 v Brně 9. června. Stihlo se to jen tak tak. Na karoserii ještě zasychala jasně červená barva, ale již pouhý den na to odstartovala Tatra do prvního závodu, do „senického“ Dakaru.
Při pohledu na tento automobil nejednoho motoristického nadšence zamrzí, že se nikdy nedostal do sériové výroby. Jistě by se na našem i zahraničním trhu dokázal mezi konkurencí prosadit. Respekt budí jak svým mohutným vzhledem, tak i velmi dobrými jízdními vlastnostmi. Komfort ale očekávat nemůžete, jedná se přeci jen o ryze terénní automobil a tomu odpovídá vybavení i vlastnosti na silnici. Motor z Tatry 613 je pro více jak dvoutunový automobil zcela dostačující a dává mu dostatek síly i v prudkých výjezdech. To ještě umocní stálý pohon všech kol a redukční převodovka, díky níž se dostanete z nejedné těžké situace. Ona už samotná světlá výška vzbuzuje obdiv a asi málo kdo by u stařičce vypadajícího mladíka očekával, že jí lze plynule měnit. Tato skutečnost se při soutěžích ukázala jako obrovsky cenná. Světlá výška je ještě umocněna ponecháním velkých kol. Na druhou stranu se kombinací právě těchto velkých kol a zkráceného podvozku zhoršila podélná stabilita. Zlepšit ji musel až následný vývoj. Celý automobil je ukázkou umu nejen otce a syna Kopečných, ale i konstruktérů kopřivnické Tatry. Doufejme, že tento off-road není poslední, který vyjel z továrních hal slavné Tatrovky.
