Kapitoly článku:
Po městě za trest. Nebo ne?
Limitovaná edice samozřejmě nezmění absolutně vůbec nic na základním uspořádání. Sedíte nalepeni na dveřích, s volantem neuděláte nic, i kdybyste se přetrhli, pedály jsou posunuté doleva a pokud máte větší nos, budete se skoro dotýkat čelního skla. Takový je zkrátka Defender. Tedy vlastně, ehm..., byl.
Má první cesta míří na celní úřad. To víte, o Vánocích jsem se rozšoupl a objednal si mikinu z Ameriky. Takže vzhůru do města. Hned první metry vždycky znamenají úsměv. Jednička je tak krátká, že se mě o něco později Jirka ptal, jestli náhodou nemá zařazenou redukci. Vezmete za velkou páku, která ale jde poměrně přesně, dáte dvojku, zespoda se ozve rázné mechanické cvaknutí a za hluku známého dieselového čtyřválce akcelerujete asi tak o 20 km/h, než musíte proces zopakovat, protože se už o slovo hlásí trojka. Pokud zrovna někde ve městě potkáte sérii ne úplně inteligentně seřízených semaforů, budete furt řadit. Alespoň se rychle naučíte, že ten pedál, který máte pod levou nohou, opravdu není spojka, ale je to brzda.
Stejně jako má pohled z koně na svět své kouzlo, i pohled na silnici z LR Defenderu má svůj půvab. Ve městě budete bojovat s parkováním, kdy dozadu není vidět nic, ale také třeba s odkládáním drobností. Co se nevejde mezi sedadla, to není kam schovat
Jízdu ve městě neulehčí ani velký rejd, obzvlášť u testované stodesítky. A pak tu je ještě jedna věc. Dozadu nevidíte ale vůbec nic. Při parkování někam do řady vás možná nezajímají obrubníky, ale jestli chcete být alespoň trochu ohleduplní vůči svému okolí, budete muset prostě vylézt z auta a podívat se, kolik vám vzadu ještě zbývá.
Zdálo by se, že je cestování po městě za trest, ale to jsou jen drobné nevýhody. Defender je do města skvělý. Má pěkně hranatou karoserii, takže alespoň směrem dopředu přesně víte, jestli vám to při otáčení ještě vyjde. Hlavně tu jsou ale kovové nárazníky. Takže když to nevyjde, Defender to moc bolet nebude.
Moc vás nezajímají ani koleje, kanály, dlažební kostky nebo retardéry. Naopak. V Praze to na některých místech vypadá, že na radnicích jednotlivých částí sedí jenom fanoušci Defenderu. Rovná silnice je nuda. Tak z toho uděláme alespoň malý off-road.
Jen tak pro zábavu jsme změřili hodnoty zrychlení a zpomalení. Ne na zasněžené silnici, tyhle fotky tu jsou jen pro ilustraci, ale na suchém asfaltu. Defender potřebovala na stovku zhruba 19 s. Jak známo, s Defenderem se nespěchá
Nový nejpomalejší
Druhý den po vyzvednutí přišlo na řadu základní focení a když už v autě sedíme dva, proč nezměřit dynamiku jako u ostatních. No, výsledek vidíte níže. Defender je naše nové nejpomalejší auto (i když by to byl se Smartem těsný souboj). Třeba proto, že musíte neustále řadit, třeba proto, že to je almara s takovou aerodynamikou, že snad i přepravní kontejner by měl menší odpor vzduchu, nebo proto, že jde o auto dost těžké. Ale koho to zajímá. Defender má takovou svou klasickou vlastnost. Ideální rychlost je zhruba 80 - 100 km/h a je skoro jedno, co máte pod koly.
| Land Rover Defender Heritage: naměřené hodnoty |
| Akcelerace z místa |
|
| 0-50 km/h (s) |
5,14 |
| 0-80 km/h (s) |
11,53 |
| 0-100 km/h (s) |
18,99 |
| Brzdění |
|
| 50-0 km/h (s, m) |
3,70, 53,64 |
| 80-0 km/h (s, m) |
2,86, 32,59 |
| 100-0 km/h (s, m) |
1,74, 12,2 |
Jinak ale nakonec verze Heritage nebyla při jízdě tak hrozná a především bych pocitově neřekl, že šlo o až tak pomalý automobil. Jenom tu jsou různé speciality. Ano, další speciality. Od té doby, co jsem se odstěhoval mimo Prahu, musím téměř denně jezdit po dálnici. Defender nemá problém jet 130 km/h a když seberete odvahu, můžete jet i 150 km/h. Motor ale není příklad kultivovanosti a není to ani příklad reklamy na ticho. Ve 120 km/h už to v autě pěkně hučí. Pořád ale můžete poslouchat rádio. Jen je potřeba dát ho poněkud více nahlas.
Jakmile překročíte 100 km/h, začne uvnitř stoupat hluk. Od motoru, od převodovky, od karoserie nebo od ventilace, která sama o sobě je dost hlučná
V době testu konečně přišla do ČR zima a to znamenalo také puštěné topení. Topí dobře, o to nic, ale větrák je neuvěřitelně hlasitý. Už na jedničku hučí, jak zákon káže, co teprve když si chcete přitopit více a dáte tam dvojku. Takže to máte aerodynamiku, větrák, motor, pohon všech kol. Na dálnici to všechno hučí, rádio máte na plné koule. Pak zastavíte na benzince, vypnete motor, uděláte, co potřebujete, zase vlezete do auta, nastartujete a rádio začne řvát takovým způsobem, že vám to urve hlavu.
Na dálnicích mi Defík kromě toho všeho opět připomněl, jako sílu má boční vítr. Vysoká almara s těžištěm kdo ví kde a vysokými pneumatikami vás umí pěkně potrápit, když se do ní v rychlosti kolem 140 km/h opře vítr. Alespoň Defík jasně ukáže, že takhle se s ním prostě po dálnicích nejezdí. S Defíkem se jednou provždy nespěchá. A když, tak v terénu.
