TEST Suzuki Ignis 1.2 DualJet Hybrid 4x4: Jak roztomilý Japonec vyzrál na EU

Zatímco řada evropských automobilek šíří názor, že malá SUV a crossovery pohon 4x4 nepotřebují, Suzuki se s tím nepáře a v modelu Ignis jej nabízí. Po nedávné modernizaci dokonce s hybridním pohonem, který je pro daný model jedinou možností.
Radosti
Prostorný interiér
Nízká spotřeba
Jednoduchá, ale účinná technika
Bohatá standardní výbava
Starosti
Komfort jízdy na nerovnostech
Horší dynamika
Méně citlivé řízení okolo středu
8  /10

Městské crossovery a SUV jsou často vnímány jako auta pro dvě cílové skupiny: mladé lidi vyznávající aktivní životní styl, a naopak starší lidi, kteří ocení malé vnější rozměry karoserie a výhody dané zvýšeným posazem, tedy snadnější nastupování a dobrý výhled z kabiny. Hovořím o autech jako Škoda Kamiq, Volkswagen T-Cross nebo Kia Stonic, u nichž se na pohon všech kol nehraje, přestože na něj s ohledem na robustnější vzezření vypadají.

Ne všechna auta v daném segmentu jsou ale stejná. Je tady například jedno, které může působit jako krabička do města, ale ve skutečnosti skrývá na poměry konkurentů skoro až zázračnou techniku v podobě pohonu všech kol – Suzuki Ignis. Takových aut na našem trhu nekoupíte moc, vlastně jenom dvě: zmíněný Ignis a Fiat Panda 4x4.

Ignis je zajímavý v tom, že pohon 4x4 dokáže kombinovat s hybridním pohonem, což Fiat Panda, který nedávno prošel modernizací, neumí. Na našem trhu tak jde vlastně o unikát. Ostatně u Suzuki se nejedná o ojedinělý případ. Už dlouhá léta totiž tato značka nabízí malý městský model Swift s pohonem všech kol a do dnešních dnů se na tom nic nezměnilo. Osobně si nemyslím, že jde vyloženě o nutnost, minimálně to ale vnímám jako protipól oplastovaných konkurentů, kteří se drsně jenom tváří.

Poznáte facelift?

Současná generace Suzuki Ignis je na českém trhu od roku 2017 a letos dostala facelift. Zvenku jej poznáte podle přepracovaných nárazníků a masky chladiče s chromovanými prvky ve tvaru písmene U. Ignis se tváří naštvaně, ale beru jej s takovým nadhledem, jako když na mě štěkne sotva narozené štěně. Podobné emoce ve mně vzbuzuje i ignis, a je úplně jedno, jestli jde o žlutý vůz na fotkách, nebo béžový, se kterým jsem ve skutečnosti jezdil.

Tvary ignisu mě prostě baví, těší a zlepšují mi náladu. Hlavně při čelním nebo zadním pohledu, kdy vynikne, jak je s ohledem na celkovou výšku karoserie uzounký. Na šířku sice měří 1690 mm, ale to protože má hodně vytažené blatníky. Kdyby kola lícovala s bočními dveřmi, měl bych s trochou nadsázky strach, že se bude ignis převracet v zatáčkách. To naštěstí nedělá, dříve či později ale přijdete na to, že uvnitř už své malé rozměry nezamaskuje.

Chtělo by se říci, že od auta s délkou 3700 mm, rozvorem 2435 mm a výškou 1605 mm člověk nemůže čekat zázraky, ony se ale svým způsobem dějí. Za volant, který je seřiditelný pouze výškově, se velmi pohodlně nastupuje, sedadla jsou spíše měkčí a překvapivě široká, což u malého auta do města není na škodu, sedíte výše a za sebe se i navzdory své výšce 190 cm vejdu.

Oceňuji i velký úhel otevírání bočních dveří a „odskok“ pantů nastavený tak, abyste se pohodlně dostali dovnitř, ale neomlátili hranou dveří auta po stranách. Jen to místo v loktech chybí. Když jedu sám, klidně můžu jako loketní opěrku využívat bočnice sedadla spolujezdce. Kárat ale ignis za to, že není nafukovací, je stejná hloupost jako kritizovat vysokou spotřebu amerického osmiválce. Není to chyba, ale vlastnost.

Vykouzlit na tak malém půdorysu tolik místa pro nohy je spíše na metál, navíc s výjimkou základní verze Comfort dostanete i symetricky dělená zadní sedadla posuvná v rozsahu 165 mm. Místo pro nohy si nikdo dobrovolně ubírat nebude, jedete-li ale ve dvou, pár desítek litrů zavazadelníku navíc se prostě hodí. Obzvláště v případě testované čtyřkolky, která má základní objem kufru 204 litrů.

Jinak se uvnitř v rámci faceliftu hrálo hlavně s barvičkami. Šedé plasty ve spodní části přístrojovky jsou nyní černé, madla dveří a středový tunel mohou mít šedý nebo modrý dekor a to je vlastně všechno. Jen ta imitace karbonu na výdeších ventilace a „kšiltu“ nad přístrojovým štítem mi dovnitř moc nesedí.

Všechny plasty jsou tvrdé, ale to u auta s cenou kolem 300.000 Kč nevadí. Líbí se mi rozložení a velikost ovládacích prvků, přehledné přístroje před volantem, a dokonce i jednoduchý panel manuální klimatizace, kterou má vůz ve standardu už v základní výbavě Comfort. Zkoušená linie Premium, prostřední z trojice nabízených, přidává i infotainment s dotykovým displejem, bluetooth handsfree, digitální příjmem rádia, a dokonce i konektivitu a zadní parkovací kameru.

Nemůžu říci, že by mi tady něco chybělo, naopak mě bavilo retro v podobě klasického nesklopného klíčku s tlačítky pro dálkové odemykání a zamykání. Na vůz s cenou 377.900 Kč (4x4, manuál) je výbava super, a komu by nestačila, pořád může sáhnout po linii Elegance, která za příplatek 40.000 Kč přidá třeba navigaci (není nutná, Android Auto fungoval rychle a spolehlivě), startování tlačítkem, automatickou klimatizaci (manuální mi stačila), tempomat s omezovačem rychlosti či sledování únavy řidiče a varování před opuštěním jízdního pruhu.

Speciál: Škoda Kamiq

Škoda Kamiq je městské SUV (tzv. B-SUV) automobilky Škoda Auto. Vůz byl oficiálně představen 26. 2. 2019, světová premiéra připadla na Autosalon Ženeva 2019. Kamiq stojí na modulární platformě MQB A0 s motory uloženými napříč a pohonem předních kol. Základem je tříválec 1.0 TSI (70 kW), vrcholná verze má čtyřválec 1.5 TSI (110 kW).

Cena, výbava, motoryPrvní test 1.0 TSIKamiq vs. ScalaNejlevnější verzePrvní dojmyČínská Škoda KamiqStudie Vision X

Diskuze (60) Další článek: Cupra Ateca je pořád nejostřejší SUV z ČR. Nadvláda už ale nemusí trvat dlouho

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , Škoda Kamiq na Heureka.cz