V průběhu července jsme vyrazili s naftovým Foresterem na třítýdenní cestu do Chorvatska, Černé Hory a přes Bosnu jsme se vrátili zpět. Cesta to byla dlouhá, ale stála za to.
Kapitoly článku:
„Zase Chorvatsko, jeď někam jinam...“ Tuhle větu jsem během června slyšel neobvykle často a nakonec i na našich diskuzích se hojně objevil názor, jak je Chorvatsko obehrané téma. Jistě, je to český evergreen, to je nad slunce jasná věc, ale tahle země má přesto své kouzlo. Stačí pouze najít to správné místo, respektive vyhnout se přelidněným lokalitám.
Mým prvním letošním cílem byl Pelješac, konkrétně Viganj. Důvod je prostý, před lety jsem definitivně propadl windsurfingu a v místním kanálu panují pro tenhle sport výborné podmínky. To jen tak na okraj a na vysvětlenou, proč má Subaru Forester na většině fotografiích ten velký balík na střeše.
Vyrazili jsme v úterý brzy ráno, abychom se vyhnuli zácpám na hlavních tazích. Díky dálnici protažené až do Ploče není problém zvládnout více než tisíc kilometrů dlouhý přejezd během jednoho dne. Neměl jsem odvahu na klasickou trasu z Prahy do Brna a dále na Vídeň, protože mě za prvé strašila rozkopaná dálnice D1, za druhé hrozilo, že do Vídně dorazíme v době ranní špičky. Takže jsme to vzali směr České Budějovice, Linz a Graz.
Bez nejmenšího problému jsme po poledni dorazili do Chorvatska, na půl hodinky zastavili, já jsem se trochu prospal a pak následoval úprk po A1 až do Ploče. Tahle část, přestože má více než 400 km, utekla hodně rychle. Potřebovali jsme chytit poslední trajekt z Ploče na Pelješac. Z původního poklidného tempa do 120 km/h, kdy naftový Forester ukazoval příjemnou spotřebu 6,6 l/100, se stalo 130 km/h a během chvíle už palubní počítač hlásil spotřebu osm litrů. Inu Forester je sám o sobě vysoký, balík na střeše také udělá své.
Začátek července patřil pobytu v Chorvatsku. Originální to možná není, ale tahle země má stejně své kouzlo. Stačí najít to správné místo. Forester zvládl dálniční jízdu se spotřebou kolem sedmi litrů.
Trajekt se nakonec podařilo stihnout, a to i díky naprosto minimálnímu provozu od Splitu níže. Samozřejmě, na Pelješac lze dojet i po pevnině, ale to je dalších sto kilometrů navíc a hlavně se tahle objížďka dost vleče. Krom toho je potřeba vjet do Bosny a zase po pár kilometrech vyjet do Chorvatska. Dvakrát musíte ukazovat pasy, respektive občanky.
Chorvatsko už je v EU, takže občanka je samozřejmostí. Hodí se ovšem připomenout, že stejně tak vám občanka stačí jak na vstup do Bosny, tak do Černé Hory. Může za to jakási úmluva mezi Českou republikou a těmito státy.
Viganj, Brijesta, Korčula a Estravaganca
Pelješac je poloostrov, který dává nemalé možnosti k různému vyžití. Kromě vynikajícího vína a pravidelného větru tu člověk najde jak písčité pláže, tak divoké útesy, velmi doporučuji rovněž výstup na horu Sv. Ilja. Jen musíte počítat s vysokými teplotami a především si vzít hodně vody. Tohle všechno jsem vyzkoušel už dříve. Letos jsem hledal něco nového a protože byl k dispozici Forester, v mém hledáčku se ocitly také různé prašné cesty a lehký terén.
U vesnice Brijesta najdete bývalou základnu pro válečné lodě. Kousek před Janjinou jsme ještě narazili na parádní cestu vedoucí po prudkém srázu až do Žuljany. Vypadala jako stavební, ale zákaz zde nebyl.
Zajímavá novinka se objevila u města Brijesta, kde byla během války vytvořena jakási základ pro menší vojenské lodě. Jeden z místních mi říkal, že si tuhle obří jeskyň si údajně pořídilo za velké peníze NATO. V současné době je zde ale pouze vysloužilý trajekt, který se někdo pokoušel nacpat dovnitř. Že to nepůjde, to evidentně pochopil až ve chvíli, kdy u trajektu zboural kapitánský můstek. Jeskyně je volně přístupná. Nic extra zde vlastně není, přesto má tohle místo zvláštní atmosféru a na člověka dokáže zapůsobit.
Z Viganje se do Brijesty dostanete po jediné místní hlavní silnici číslo 414. Projedete Potomje, Janjinu a poté odbočíte vlevo směr Brijesta. Na své si na této trase přijdou všichni, kdo mají rádi zatáčky. Hlavně stoupání od Orebiče stojí za to.
Kousek před Janjinou se objevil pěkný bonus v podobě rozestavěné silnice. Široká kamenitá cesta zaříznutá do prudkého svahu nemohla zůstat neprojeta. Žádný zákaz tu nebyl. Dovedla nás skoro do Žuljany. Forester s takovým terénem měl určitě menší problémy než má spolujezdkyně, které se zrovna nezamlouval krásný výhled na kdesi dole ležící moře. Auto občas prohráblo v prudkých stoupáních na volně ležících kamenech, nic více.
Během chvíle vás trajekt odveze na Korčulu, kde najdete většinou kamenité pobřeží, klikaté silnice a naprosto zapadlé zátoky přístupné po prašných cestách.
Za úvahu, pokud se dostanete do těchto končin, stojí určitě také přejezd trajektem na Korčulu. Trvá to necelou půl hodinu a zaplatíte 32 HRK za osobu, respektive 76 HRK za auto. I zde jsou správně klikaté silnice na jedné straně a zajímavé prašné cesty na straně druhé. Obzvlášť pěkná cesta vede z města Prizba do města Blato. Kvalitní asfalt, táhlé zatáčky. I s Foresterem byla celkem zábava. Podvozek funguje na kategorii SUV nadprůměrně dobře.
Přes Blato nás naše trasa dovedla do Vela Luky, ze které jsme se vydali prověřit Velu Spilu (velkou jeskyni). Bohužel, na Korčulu jsme se vypravili v neděli a v neděli je tahle jeskyně zavřená. Takže jsme si pouze přečetli, jak významná to je památka, jak se ještě nepodařilo dohledat dno a pokračovali jsme na pobřeží otočené směrem k Pelješaci.
Nikdy jsem zde nebyl a určitě sem někdy na pár dnů pojedu. Najdete tu totiž prašné cesty a hlavně jedete půl hodiny skrz roští, respektive úplnou pustinu, když tu najednou se objeví zátoka a nějaký ten apartmán. Kdo chce na dovolené klid, ten tu bude maximálně spokojen. Jsem si jistý, že bude na Korčule k vidění mnohem více. Tak třeba příští rok..
Sjezd do zátoky k restauraci Estravaganca je pro auta typu Forester doslova ideální záležitost. Zvládnout se ovšem dá i s klasickým kombíkem.
Během pobytu na Plejšaci proběhla ještě návštěva restaurace Estravaganca. Dostanete se k ní po cestě z Viganje do Loviště, před kterým je odbočka s výraznou cedulí. Jakmile odbočíte, čeká na vás zhruba čtyřkilometrová prašná cesta, po které serpentinami sjedete z poměrně velké výšky do malé zátoky kde je pouze pláž a restaurace. Místní majitel prohlašoval, že to je hotový ráj. Když nic jiného, tak tu je klid. Komplikovaný příjezd většinu lidí odradí. V době naší návštěvy seděli v restauraci dva hasiči, kteří sem sjeli s obří cisternou na oběd.
Stejně jako Korčula nabízí Pelješac mnoho dalších lákadel, které by vydaly na samostatný článek. Nás ovšem čeká cesta dál na jih do Černé Hory.
Prohlédněte si mapu, kudy jsme na Pelješaci a na Korčule jezdili
Počátky japonského Subaru jsou v roce 1917 ve firmě vyrábějící vojenská letadla. V 50. letech se přejmenovala na současné Fuji Heavy Industries a v roce 1954 vzniklo první auto. V současnosti nese společnost název Subaru Corporation.
Pro Subaru je typické používání motorů typu boxer a pohon všech kol.
Subaru Impreza • Subaru Levorg • Subaru Outback • Subaru Forester • Subaru XV • Subaru BRZ