Systém pohonu na vodíkové palivové články se teprve pomalu dostává do osobních aut. Vlastně je to teprve zhruba rok, co se oficiálně prodává první sériové auto na vodík, tedy Toyota Mirai. Následuje ji Honda FCX a brzy přijdou další výrobci včetně Hyundai, koncernu Volkswagen nebo BMW.
Přesto bude, alespoň podle některých studií, nástup vodíkových palivových článků velmi pozvolný. Například podle aktuální studie IHS Automotive bude v roce 2027 prodáno jen okolo 70 000 aut s palivovými články po celém světě, což by znamenalo tržní podíl pouze 0,1 %.
Podle IHS stojí před vodíkovými auty několik velkých překážek. Jakkoli je jejich funkce stejně čistá jako v případě elektromobilu (jedinou lokální emisí vodíkových aut je čistá vodní pára) a jejich „nabíjení“ trvá jen zhruba tři minuty v porovnání s několika hodinami elektrických aut, horší je to s infrastrukturou.
Běžná vodíková čerpací stanice stojí asi 3 miliony dolarů, tedy zhruba 70 milionů korun. I možná to je důvod, proč jich do konce desetiletí nebude po celém světě více než stovka, které budou volně dostupné veřejnosti. Dalším problémem je skladování a přeprava vodíku. A pak samozřejmě jeho výroba.
S ekologičností výroby vodíku je to stejně nahnuté jako s ekologií výroby elektřiny. Dokud se bude elektřina a vodík vyrábět z fosilních paliv, jen se problém emisí přesune jinam. Vodík je totiž nyní nejsnazší vyrobit z uhlí, plynu nebo ropy, jeho elektrolýza je zhruba dvakrát až třikrát dražší.