Pokusy sestrojit funkční létající auto nedopadly vždy slavně, přitom se o ně člověk snaží už od roku 1917, kdy si letecký průkopník Glenn Curtiss nechal patentovat návrh létajícího automobilu. I když se s létajícími auty setkáváme především ve filmech (určitě si vzpomenete na Fantomasův létající Citroën), možná se brzy dočkáme skutečně funkčního stroje.
Zatímco filmaři se mohli vždy spolehnout na triky a představivost diváků, skuteční konstruktéři museli řešit závažné problémy jako odpor vzduchu, vztlak, poměr výkonu k hmotnosti a samozřejmě také patřičná povolení.
Dnes ale technologie pokročily a například díky uhlíkovým vláknům a moderní avionice je dostupné létající auto velmi reálné. Otázka je, jestli v době, kdy snadno dojedete autem na letiště a tam si půjčíte letadlo, má takový projekt smysl. Ale i kdyby to měla být jen hračka pro bohaté podivíny, proč ne.
1917 – Curtiss Autoplane
Glen Curtiss byl letecký průkopník a konstruktér, který s nápadem létajícího auta přišel jako první. Vodou chlazený osmiválec vlastní konstrukce o výkonu 100 koní poháněl vrtuli, která autu/letadlu s oddělitelnými křídly udělovala rychlost. Jistě, točící se vrtule není v městském provozu zrovna praktická...
Dobových snímků prvního pokusu o sestrojení létajícího auta se moc nedochovalo. Curtiss Autoplane se prý i vznesl do vzduchu, ale další vývoj zastavila první světová válka
Curtissovo létající auto bylo postavené z hliníku a mělo luxusní kabinu. I když se prototyp několikrát při testech vznesl, pořádně nelétal. Navíc dva měsíce po odhalení prototypu vstoupily Spojené státy do války v Evropě a národ začal mít jiné priority.
1921 – Tampier
Se zajímavým návrhem přišel v roce 1921 francouzský konstruktér René Tampier. Svůj návrh ale odkázal armádě a nebral ho jako létající auto, ale spíše jako mobilní letadlo, které nepotřebuje leteckou základnu. V zásadě šlo o letoun, kterému šla složit křídla, byla na něj přidělána řiditelná náprava a mohl jet po silnici.
Dobové snímky z tisku zachycují, že stroj opravdu jezdil po silnici (ocasem napřed). Byla to senzace a Tampier postavil několik strojů, ale armáda později ztratila zájem, protože se myslelo, že už nikdy žádná velká válka nebude...
Stroj fungoval. Na aerosalónu v Paříži v roce 1921 úspěšně prováděl leteckou akrobacii a po přistání se o jeho pohon staral druhý motor. Letadlo pak několik hodin jezdilo po ulicích Paříže rychlostí až 25 km/h. Zajímavé je, že se řidič musel otočit o 180° a jako „auto“ stroj jezdil ocasem napřed.
1937 – Waterman Arrowbile
Toto je první skutečně funkční a vyráběné létající auto, jehož koncept se poprvé vznesl už v roce 1932. Bezocasý stroj poháněl hvězdicový pětiválec o výkonu 100 koní s tlačnou vrtulí.
Koncept od průkopníka bezocasých letounů Waldo Watermana byl zajímavý a nadějný. Vzniklo ale jen pět kusů a velkého věhlasu se nedočkal
Waldo Waterman začal létající auto prodávat, ale nebyl o něj zájem. Postavil nakonec jen pět kusů, i když schopnosti stroj měl. Při testech urazil vzdálenost přes 3000 km ve vzduchu, byl rychlý a snadno ovladatelný.
1940 – Létající auto Jesse Dixona
Z historie tohoto zajímavého stroje se dochovala vlastně pouze jedna fotografie se zmínkou v novinách. V zásadě šlo o pojízdnou helikoptéru, kterou si Jess Dixon z Alabamy postavil proto, aby se vyhnul dopravním zácpám.
Toto je jediný dochovaný snímek včetně původního článku v novinách
Stroj údajně poháněl malý motor o výkonu 40 koní, měl prý dobrou ovladatelnost a ve vzduchu dosahoval rychlosti až 160 km/h. Více o něm ale slyšet nebylo, někteří tento vynález považují spíše za podvrh.
1945 – Fulton FA-2 Airphibian
Stroj, který navrhl Robert Edison Fulton ml., bylo vlastně první létající auto, které dostalo nejen certifikát od CAA (Civilní úřad pro letectví), ale i dopravní značky. S vývojem a testováním pomáhal dokonce slavný Charles Lindberg.
Tohle je první oficiální létající auto na světě, které mělo nejen značky na silnici, ale také certifikát a „značky“ ve vzduchu
Nakonec vznikly jen čtyři plnohodnotné kusy, protože Fultonovi došly peníze a koncept prodal jiné společnosti, která ho ale nevyvíjela. Stroj FA-2 Airphibian dosáhl ve vzduchu rychlosti skoro 200 km/h, měl dostup 3600 metrů a stoupavost 600 stop za minutu.
1946 – Convair 118 ConvAirCar
Za stavbou tohoto létajícího auta, které opravdu vypadá jako létající auto, stál slavný průmyslový designér a architekt Henry Dreyfuss. Cílem bylo postavit cenově dostupný stroj s předpokládanou cenovkou 1500 tehdejších dolarů. To byla zhruba polovina ceny luxusního automobilu.
ConvAirCar fungoval a bez křídel vypadal jako auto. Šlo o lehký laminátový vůz s motorem o výkonu 25 koní. Vývoj projektu, u kterého se počítalo s masovou produkcí 160 000 kusů, ukončila tragická nehoda, když testovacímu pilotovi došel benzín
Za výrobou stála společnost Convair a stroj poháněný motorem Lycoming o výkonu 190 koní absolvoval 66 úspěšných testovacích letů. Lehké laminátové auto pak mohlo konstrukci křídel táhnout za sebou jako vozík. Při jednom z testovacích letů ale došlo ke smrtelné nehodě a celý projekt, který počítal s produkcí 160 000 kusů, zanikl.
1949 – Taylor Aerocar
Dalším strojem, který byl certifikován pro provoz na silnici i ve vzduchu, se stal návrh Moultona Taylora. Podobně jako u Convairu 118 i tady se auto oddělilo od skládacích křídel a konstrukci táhlo za sebou. Motor pak na silnici poháněl přední kola.
Stroj Moultona Taylora, který dostal certifikát na silnici i do vzduchu, byl spíše letadlo a jako auto fungoval s jistými omezeními. Na odjezd z letiště domů to ale asi stačilo. Vzniklo šest kusů a dnes je to vyhledávaný sběratelský artikl
Postaveno bylo šest kusů a jeden z nich je dokonce dodnes funkční v původním stavu. Jiné jsou vyhledávanou sběratelskou raritou a prodávají se za zhruba dva miliony dolarů. Tomuto létajícímu autu se věnoval i populární James May ve svém seriálu Big Ideas.
1971 – AVE Mizar
Osud nebyl příliš vstřícný ani k projektu AVE Mizar. Základ tvořil obyčejný osobní automobil Ford Pinto, který doslova nacouval do konstrukce křídel vyvinuté z letounu Cessna 337 Skymater. Nevýhodou bylo, že kontrukci křídel s sebou auto nemohlo odvézt a musela zůstat u letiště.
Problémem létajícího Fordu Pinto bylo, že si křídla nemohl odvézt s sebou. Navíc byl stroj příliš těžký a pravděpodobně pod vahou auta se při jednom z testovacích letů odlomilo křídlo. Stroj se zřítil a jeho konstruktér zahynul
Létající Ford Pinto měl stát 19 000 tehdejších amerických dolarů, ale smrtelná nehoda designéra Henryho Smolinskiho a jeho obchodního společníka vše ukončila.
Vyšetřování ukázalo, že stroji se za letu odlomilo křídlo v důsledku přetížení konstrukce. AVE Mizar si měl původně zahrát v bondovce Muž se zlatou zbraní, ale kvůli tragické nehodě byl použit pouze model a nikoli skutečné létající auto.
2012 – Terrafugia Transition
Stroj Terrafugia je skutečně moderní látající auto s autopilotem a bytelnou pevnou konstrukcí. V současné době probíhá vývoj a první kus má zákazník dostat v roce 2017. Cena je stanovena na 279 000 amerických dolarů.
Projekt Terrafugia nyní láká zákazníky a investory. Model Transition už má potřebnou certifikaci a může se vyrábět. Dosahuje cestovní rychlosti 160 km/h a ke startu potřebuje dráhu alespoň 518 metrů dlouhou, aby přeletěl 17 metrů vysokou překážku
Terrafugia má trochu problém s tím, že potřebuje zpevněnou a docela dlouhou startovací dráhu, ale vývojáři slibují, že zvýší výkon a ještě sníží hmotnost stroje, což by požadavky na délku ranveje snížilo.
2014 – AeroMobil 3.0
Velmi nadějný projekt nyní vzniká na Slovensku. AeroMobil má za sebou úspěšné zkoušky a dokonce jednu poměrně vážnou nehodu, která ale podle tvůrce stroje, který ho v okamžiku nehody pilotoval, jen potvrdila kvalitu a bezpečnost letadla.
Dvoumístný AeroMobil dosáhne ve vzduchu na 200 km/h, na zemi pak na 160 km/h. Dolet činí zhruba 700 km a o pohon se stará motor Rotax 912
Slovenské létající auto je totiž vybaveno záložním padákem, který umožní v případě problémů snést stroj bezpečně na zem. Výhodou slovenského stroje AeroMobil 3.0 je schopnost startovat z nezpevněných ploch. Produkční verze by měla také dorazit v roce 2017.