Agrese ještě nic nevyřešila a na silnici to platí dvojnásob. Naopak, může ublížit dalším nevinným. Poznejte včas možné spouštěče i projevy a nenechte se vyprovokovat.
Znáte to, rádi byste měli ráno všedního dne zalité sluncem, jak tomu bývá v pozitivně vyhlížejících reklamách. Snídaně s rodinou, na všechno dost času, dětem zamáváte, když procházejí bránou školy a pak se v klidu rozjedete do práce.
Místo toho děti zaspí, pes roztrhá noviny, vše se děje na poslední chvíli a ve městě se musíte probít ranním kolapsem, protože všichni jedou vaším směrem. Hladina nervozity, stresu a pocitu časové tísně roste a pak stačí pomyslná drobná jiskra a exploze, kterou většinou schytá první osoba sdílející silnici s vámi.
Spouštěčů je více
Půdou pro konflikt nemusí být pouze shon. Může to být prostý pocit nadřazenosti jedince, který si myslí, že právě jeho cesta k cíli je ta nejdůležitější a nemá potřebu k ostatním účastníkům projevovat jakoukoliv úctu. O nějakých dopravních předpisech nemluvě. Takové smýšlení podněcuje pocit anonymity, i když ten je čím dál naivnější vzhledem k rozšířenosti městských i palubních kamer.
Právě vzájemná ohleduplnost mnohdy na silnicích pokulhává, a to i v základních úkonech, jako je včasné dávání směrovek, zmatkování, kličkování a celkově mnohdy nepředvídatelné chování. Když řidič za vámi nedokáže odhadnout, co uděláte, vlastně ho tím nepřímo ohrožujete a může se začít bránit právě projevem větší či menší agrese.
Tyto negativní vlivy bývají nejčastější příčinou agresivního chování na veřejných komunikacích. Ačkoliv spouštěče jsou podobné, schopnost vyrovnat se s nimi je zcela individuální. Podle průzkumu nadace AAA z roku 2016 vyjádří nespokojenost s chováním ostatních účastníků provozu během roku alespoň jednou v roce 80 % účastníků. Naučit se ovládat není jednoduché, snad vám k tomu pomůže fakt, že agresivní chování stojí za 56 % smrtelných dopravních nehod.
Nejčastější formy agrese
Asi nejrozšířenější a nejméně nebezpečnou jsou slovní nadávky, ideálně pokud si necháte vytažená okénka, v případě kabrioletu i nataženou střechu, a ruce na volantu. Na vulgární gesta si už ale dávejte pozor, v některých zemích za ně můžete dostat tučnou pokutu. Stejně tak nemusí mít policie pochopení pro nadměrné troubení. Používání klaksonu je v pravidlech silničního provozu jasně vymezeno a zneužití je považováno za přestupek.
Horší je, když řidič začne používat jako „zbraň samotné auto“ například notoricky známým lepením se na zadní nárazník, nebo přímým zablokováním cesty. Nejhorší je, když se začne vystupovat z auta až v rámci slovní nebo dokonce fyzické konfrontace. Stojící vozy totiž představují nečekanou hrozbu pro ostatní účastníky.
Jak se vyhnout konfliktu?
Začít můžeme už ráno, zkuste si nařídit budík alespoň o půl hodiny dříve. Budete tak mít prostor řešit náhlé komplikace. Snažte se být ohleduplní a dávat okolí najevo, co hodláte v nejbližší době udělat (odbočit, zaparkovat u krajnice, přejet do pruhu…). Protože jste si přivstali, tak vás nemusí stresovat, že auto před vámi jede o trochu pomaleji, nebo řidiči/řidičce trval na semaforu rozjezd o chvíli déle. Když jedete podle navigace a nejste si jisti odbočkou, raději s výstražnými světly zastavte na vhodném místě a trasu si znovu zkontrolujte. Je to rozhodně lepší než hledání při rychlosti chůze a určitě ušetříte více času, než když odbočku minete.
Když i tak si na vás někdo bude chtít vybít zlost, vyplatí se pasivita a vyhnutí se jakékoliv účasti na konfliktu. Hlavně neoplácet stejným chováním, nezastavovat a raději se v autě zamknout pro případ, že by agresor vystoupil z vozu.
Morální dilema
Pasivita je rozhodně lepší než neurvalci vrátit jeho agresi stejnou měrou, ale nelze se ubránit smíšeným pocitům. Onou pasivitou jako kdybychom hrubé chování agresora schvalovali. Protože vždy dosáhne svého a prakticky nic mu nebrání v tom svou bezohlednost opakovat. Je si zároveň dobře vědom toho, že sice existují palubní kamery, ale ostatní řidiči je zas tak často nemají a pravděpodobnost, že by se v době incidentu mihl kolem policie, která by jej vytrestala, je malá.