Ministr průmyslu připravuje zákon, který by udělal z úpravy stavu najetých kilometrů trestný čin. Existují přitom oprávněné důvody k pochybnostem, zda by nová legislativa skutečně vedla k reálnému zlepšení trhu s ojetinami.
Tak jako mnohé předtím, ani současná vláda neodolala lákavé příležitosti chránit nás před námi samotnými. Ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) chce navrhnout zákonnou iniciativu, která by postihovala nejen stáčení tachometrů, ale i samotné nabízení této služby. Informoval o tom mimo jiné zpravodajský web E15.cz.
Tři důvody proti
Jistě bohulibá myšlenka. Má jen tři drobné kazy: Stáčení tachometrů za účelem oklamání kupujícího už trestné je. Nová úprava by přidělala starosti a papírování lidem, kteří potřebují vyměnit tachometr z legitimních důvodů. A konečně, že se něco prohlásí za trestný čin, ještě neznamená, že se to přestane dít. I když by si to páni zákonodárci moc přáli.
Nejprve k té trestnosti. Manipulace se stavem najetých kilometrů s cílem uvést kupujícího v omyl a získat neoprávněnou výhodu je samozřejmě podvod a jako takovou ji lze stíhat a trestat už podle současné právní úpravy. Že se to v praxi neděje, poukazuje na neschopnost či neochotu orgánů činných v trestním řízení se tímto fenoménem zabývat, nikoliv na legislativní nedostatečnost.
Zadruhé, ačkoliv pan Mládek a s ním i valná část radostně hýkající veřejnosti si to zjevně nepřipouštějí, úprava tachometru může být leckdy nezbytná ze zcela legitimních důvodů, typicky při opravě. Možná je takových případů jen hrstka, nevím. A neví to nejspíš ani pan ministr.
Jisté je, že úpravu stavu najetých kilometrů v odůvodněných případech bude muset umožňovat i nový zákon. Dřívější návrhy počítaly s tím, že po výměně či modifikaci tachometru by motorista absolvoval schvalovací kolečko po STK a evidenci vozidel.
Nevím, jak vám, ale mně připadá nemravné zatěžovat občana dalšími byrokratickými povinnostmi místo toho, aby stát plnil jeden z hlavních úkolů, pro které si ho občané zřizují a financují – totiž zajištění vymahatelnosti existujícího práva.
I kdyby se ale stáčení opravdu trestným činem stalo, nikde není napsáno, že se přestane dít. Zastánci navrhovaného opatření s oblibou zdůrazňují, že „například v sousedním Německu pozměňování stavu ujetých kilometrů trestné je.“
Německo jako vzor? Ani tam to nefunguje
Ponechme teď stranou, že když přijde řeč na rychlostní omezení, neváhají ti samí lidé odmítnout argumentaci Německem jako demagogickou, a podívejme se, jak vypadá situace na tamním trhu ojetin. Autoklub ADAC odhaduje, že stočený tachometr má až třetina ojetých aut nabízených v Německu k prodeji!
Nesmyslná právní úprava zkrátka nefunguje ani v zemi, která se k dodržování kodifikovaných norem všeho druhu staví poslušněji než volnomyšlenkářští Češi a Moravané.
Lobby velkých bazarů?
Blogger D-Fens nedávno vyslovil teorii, že nové tažení za trestnost stáčení je v zájmu velkých autobazarů. Výsledkem má být podle něj zavedení nových povinností, které budou pro část malých bazarů příliš nákladné a vytlačí je z trhu. Nové výroky ministra Mládka odpovídají D-Fensově představě o dalším vývoji situace, ale třeba je to jen náhoda. Chceme věřit, že pan ministr, respektive tým jeho poradců, by tak rychle nepodlehl průhledné lobby velkých obchodníků s ojetinami a že je veden výhradně úpřímnou snahou o blaho občanů.
Snaha o zařazení manipulace se stavem ujetých kilometrů mezi trestné činy je příznačná pro současný trend ošetřit speciálním legislativním předpisem i ty nejjemnější nuance mezilidských vztahů. Trend, který – jak víme z řady jiných obdobných případů – je předem odsouzen k nezdaru, protože invence i těch nejjasnoszřivějších zákonodárců je bezzubá před rozmanitostí reálných životních situací a vynalézavostí lidu.
Výsledkem právní reglementace je vždy jen zatěžování poctivých novými povinnostmi, zatímco nepoctivci si okamžitě najdou novou cestu. Nedávno jsme to mohli pozorovat takřka v přímém přenosu na příkladu takzvaných „šmejdů“. Poté, co emotivní dokument o prodejcích předraženého zboží seniorům vedl k novelizaci příslušného zákona, začali bezskrupulózní obchodníci zahlcovat inspeci nahlašováním velkého počtu fiktivních akcí nebo pořádat předváděčky v soukromých bytech, kam na ně inspektoři nemůžou.
Snažím se snad říct, že se máme bez boje vydat podvodným překupníkům ojetin na milost? Ale kdepak. Pomoc je ovšem třeba hledat na konci vlastní paže – v tomto případě pochopitelně jen obrazně.
Ekonomické zákony mají navrch
Obchodníci s ojetinami nabízejí stočená auta, protože je po nich chceme. Neutěšený stav trhu je důsledkem váhy, kterou jsme si jako spotřebitelé navykli přikládat jednomu z dílčích ukazatelů. Kdo chce mít jistotu, že kupuje auto v dobrém technickém stavu, nemá jinou možnost než se o jeho technický stav opravdu zajímat. Dnes už to není tak těžké.
Existují specializované firmy, které prohlédnou vyhlédnutou ojetinu přímo na půdě autobazaru. Servisní historii lze ověřit telefonátem nebo e-mailem do provozovny, která se podle servisní knížky o auto starala. Právní vady jsou dobře odhalitelné pomocí online služeb.
Že to jsou další peníze a starosti navíc? Jsou. Ale mějte na paměti, že dokud budeme ochotni kupovat ojetiny podle ujetých kilometrů a nikoliv podle jejich reálného technického stavu, prodejci nám je budou nabízet stočené. Historie přetéká důkazy o tom, že poptávka zákonitě generuje nabídku a pramálo se přitom stará, co nechala zapsat do knihy zákonů rada moudrých.