Umět správně reagovat na okolí, chování vozu, nepředvídané situace, světelné podmínky, změnu povrchu vozovky, chodce a další situace kolem sebe je určitě cíl každého řidiče. Dokonalé reakce totiž umožní jet rychle, jistě a přitom bezpečně.
Velmi pomalé reakce jsou považovány za důležitou příčinu nehod, zejména těch, k nimž dochází při větších rychlostech. Většinou se mluví o reakční době jedné sekundy. Tato hodnota však v těžkých dopravních podmínkách a složitých situacích nestačí. Charakteristickým znakem zkušeného řidiče je to, že umí správně předvídat změny v dopravní situaci a hodnotit svoje schopnosti potřebné k jejich zvládnutí. Nepřizpůsobivé chování může být dvojí:
- chování se zkratkovou reakcí,
- chování s prodlouženou reakcí,
Zkratkové instinktivní reakce nejsou vhodné k řešení dané dopravní situace. Chybí při nich správné hodnocení všech důležitých okolností. Takové reakce jsou okamžité, avšak k situaci většinou nepřiměřené, bez soustředěné pozornosti. Typickou zkratkovou reakcí začátečníků je i stržení volantu na opačnou stranu.
Nezkušený řidič snadno reaguje na nebezpečí zkratově. V nebezpečné situaci se řidič např. instinktivně skrčí za volantem, nebo si zastře oči rukama. Často se v obranné snaze opře o pedály a brzdí, ačkoli by bylo vhodnější řešit nebezpečnou situaci třeba zrychlením jízdy. Ve zkratových reakcích se mohou odrážet i tzv. reakce „primitivní“, z dob vývoje člověka, kdy při smrtelném nebezpečí zaujímal útočný postoj, nebo projevoval reakce obranné, či reakce útěku. Obvykle si toho řidič ani nebývá vědom.
Úlek může vést ke zmenšení pozornosti a dokonce k úplnému ochromení schopnosti pozorovat, rozhodovat a jednat. Ruce a nohy z úleku ztuhnou a nejsou schopné ovládat páky a pedály dostatečnou silou a může trvat i celé minuty. Úlek, i když je nebezpečí překonáno, může vyvolat i po určité době těžké poruchy v jednání. V jiných případech může řidič, který se nachází v nebezpečí, naopak náhle podat mimořádný výkon. Pozoruje rychleji a ostřeji, lépe a bezpečněji reaguje, což u něho nemusí být obvyklé a jeho svalstvo vyvine mimořádnou sílu.
Z toho všeho vyplývá, že řidič musí v každé situaci zachovat chladnou hlavu. Lépe se samozřejmě řeší situace, které už jsou vyzkoušené a zvládli jsme je úspěšně už dřív. Takže závěr: jezdit co nejvíc, s autem se sžít, co možná nejlépe poznat jeho vlastnosti a záludnosti, aby se zacházení s ním stalo naprostou přirozeností. A to i v krizových situacích.