Ve 30. letech minulého století byla karosárna Sodomka na světové úrovni. Bohužel, dodnes je její odkaz skoro zapomenut.
Přestože značky Škoda či Tatra daly bezpochyby vzniknout nádherným automobilům v dobách Československa, vůbec nejkrásnější tvary tehdejších vozů musí určitě pocházet z karosárny Sodomka. Než se ale k designově úchvatným autům vůbec dostaneme, hodí se zmínit samotné začátky Josefa Sodomky staršího, zakladatele dnes mnohými zapomenuté karosárny.
K ladným křivkám karoserií bylo daleko, když v roce 1896, ještě v dobách Rakouska-Uherska, Sodomka rozjel ve Vysokém Mýtě vlastní živobytí na konstrukci kočárů a později i parních strojů. Firmě se dařilo a obchodní nadání Sodomky pomalu rozšiřovalo malou dílnu na továrnu o dvaceti zaměstnancích. Rozmachu jména Sodomka ale nakonec zabránila první světová válka.
Továrna směřovala do krachu a v roce 1916 musel Sodomka nastoupit do mladoboleslavské Škody, aby se alespoň nějak uživil. Následně po vzniku Československa už dílna fungovala jako opravna kočárů.
Sodomka mladší dal věci do pohybu
Nový životní směr udal firmě Sodomka v roce 1925 až Josef Sodomka mladší, který se do Vysokého Mýta vrátil po studiu na odborné karosářské škole v Kašperských Horách a za sebou měl i praxi v konstrukci vozů Škoda.
Právě mladší syn Sodomky rozjel dnes známou karosárnu, jež dosáhla celosvětových úspěchů. Společně s otcem se tak vrhli do stále se rozšiřujícího trhu osobních automobilů a začali stavět zakázkové karoserie na podvozcích různých značek.
Restart firmy proběhl bleskově a první auto opustilo továrnu ještě tentýž rok. Jednalo se o Pragu Mignon s otevřenou karoserií. Pokračovalo se v rychlém tempu, o zakázkových vozech Sodomky se mezi potencionálními zákazníky rychle rozkřiklo a rok poté už přišlo na svět dalších 31 vozů.
Auto i pro královskou rodinu
Ve 30. letech byla Sodomka jakožto populární karosárna opět na vrcholu. Kromě obyčejných lidí, kteří si nový automobil s karoserii Sodomka mohli finančně dovolit, postavila firma vozy i pro některé slavné osobnosti. Jan Werich si například objednal Tatru 52 s karoserii čtyřmístného kabrioletu a manželka prezidenta Eduarda Beneše zase jezdila od Sodomky upraveným sporťákem Aero 50.
V tu dobu už však Josef Sodomka starší výrobu přenechal zcela svému synovi. K jeho spokojenosti ale zažil největší slávu karosárny na vlastní kůži. Během těchto let už karosárna vytvářela vlastní designy nejen pro vozy českých značek jako Škoda, Tatra, Aero a Praga, ale také těch zahraničních.
Karoserie Sodomky se objevily i na vozech Bugatti, Ford, Graham, Lancia, Nash, Studebaker, Rolls-Royce či dnes zapomenutém voze značky La Salle, který si objednal britský král Jiří VI. Bohužel, s blížící se druhou světovou válkou a nejasnou budoucností zasáhla podnik v roce 1939 smutná zpráva, když ve věku 74 let zemřel zakladatel firmy Josef Sodomka starší.
Mizivým odkazem jsou dnes autobusy
Během druhé světové války je Sodomka mladší nucen vyrábět hlavně užitkové vozy a rozvoj vlastních nápadu a plánů tedy nepřipadá v úvahu. A lepší to není ani po vskutku úspěšném přežití válečného období.
Ačkoliv se ještě stihne vyrobit vládní osobní speciál Škoda VOS v malosériové produkci, v roce 1948 je Sodomkova firma přes jeho nevoli znárodněna, přejmenována na dnes známého výrobce autobusů Karosa a on se stává jejím ředitelem.
V rámci komunistických machinací je ale v roce 1950 Sodomka zatčen StB a uvězněn. Nakonec je sice propuštěn na svobodu, ale návrat do jeho firmy už mu není umožněn. Nastupuje tedy k výrobci nákladních vozů LIAZ, a to jako konstruktér. Během této nešťastné etapy svého života stačí ještě navrhnout a vyrobit nádherné karoserie pro vozy jako Tatra 600 kabriolet, Mercedes-Benz 770 Karosa či prototyp Škoda 440 Karosa z roku 1956.
Osobní život Josefa Sodomky mladšího je ale mnohem depresivnější, než se může z jeho výtvorů zdát. Finančně na tom v tomto období není dobře, schopný návrhář a konstruktér drahých automobilů jezdí do práce hadrovým Velorexem a zdravotně na tom také není nejlépe.
V 61 letech v invalidním důchodu Sodomka 9. února 1965 umírá. Firmu, kterou založil jeho otec a kterou následně s ním vyzdvihnul do světových výšin, bohužel už nemá kdo vést či vrátit na výsluní, jelikož krátce po jeho úmrtí odchází i jeho žena a hlavně jeho nadaný syn, jenž ve 40 letech podlehl rakovině.
Jméno Sodomka dnes žije hlavně skrze pamětníky a dochované vozy této karosárny. I když pod označením Karosa ještě vzniklo pár osobních aut z představ Josefa Sodomky, samotnou Karosu můžeme považovat za pouze mizivý odkaz prosperující karosárny z 30. let. V roce 1999 se Karosa stala součástí nadnárodního podniku Irisbus, přičemž od roku 2007 už byla původně česká firma přejmenována na italskou značku autobusů Iveco.