Před sedmdesáti lety se Škoda málem postarala o senzaci na slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Jde o příběh, kde o všem rozhodla součástka za pár haléřů.
Zdálo se, že senzace je na dosah. Dlouhá noc v Le Mans už skoro končila a tým Škody si držel druhé místo ve své třídě a páté místo celkově. Francouzský tým Gordini přihlásil do akce celkem šest aut, a přece se o vítězství přetahoval s malou skupinkou hrdých Čechů v zářivě bílých kombinézách.
V roce 1950 se již v Evropě vedla studená válka, takže Škoda přišla doslova z jiného světa, a ten rozhodně nebyl bohatší než Západ. Přesto se české auto drželo na špičce a rychle projíždělo jeden okruh za druhým. Z této perspektivy lze škodovku pro Le Mans pokládat za troufalý projekt navazující na sportovní tradici značky.
Dokáže si dnes ještě někdo představit, kolik odvahy, důmyslu a entuziasmu pro motorsport potřebovali inženýři a mechanici, aby v poválečném rozvratu přivedli takové auto na svět? Nejspíš ne. Čistě pro porovnání, závodní Škoda Sport vznikla v roce 1949, a když bylo auto v roce 1950 zapsáno na startovní listinu 24 hodin v Le Mans, tento nejdrsnější vytrvalostní závod se pořádal bez účasti jediné německé automobilky.
O žádnou pokročilou techniku přitom nešlo a závoďák se dosti blížil továrním modelům. Jako základ posloužil první poválečný model, Škoda 1101 „Tudor“ z roku 1946. Na podvozku s centrální rourou a nápravách se téměř nic nezměnilo. Pro potřeby závodění ve vysokých rychlostech se upravily jen brzdy a převodovka. Místo klasické osobní karoserie dostalo auto náležitě štíhlý hliníkový exteriér, což snížilo hmotnost na 590 kilogramů.
Výkon čtyřválcového motoru o objemu 1,1 litru se po úpravách téměř zdvojnásobil i díky karburátoru Solex a použití metylalkoholové palivové směsi: sériový „Tudor“ měl 32 koní (23,5 kW), závodní speciál 50 koní (37 kW). V kombinaci s nízkou karoserií to stačilo pro maximální rychlost 140 km/h. Další konkurenční výhodou škodovky byla nízká spotřeba paliva. Na plnou nádrž se dalo jezdit čtyři hodiny, takže Václav Bobek a Jaroslav Netušil byli schopni zvládat bez zastávek citelně delší úseky než jejich konkurence.
Proklatý ojniční čep
V samotném závodě šlo všechno jako na drátkách až do svítání, kdy škodovácký tým postihla smůla. Po závadě na pojistce ojničního čepu – součástce, která stojí pár haléřů – se rozbil celý motor. A protože tenkrát bylo možné opravovat auto pouze se součástkami, které si vůz vezl s sebou na trati, musel škodovácký tým skončit. Ne že by v tom nesmírném zklamání byl sám. Cílovou páskou projela ani ne polovina zúčastněných a nebylo mezi nimi ani jedno ze šesti Gordiniho aut.
Tým se vrátil do Mladé Boleslavi v naději, že napřesrok zdvojnásobí své šance se dvěma auty – jenže tomu politická situace nakonec učinila přítrž. Rok 1950 zůstává zatím jediným pokusem týmu Škody ve slavné čtyřiadvacetihodinovce. Pro srovnání – v následujícím roce se v Le Mans ukázalo, jak rychlá Škoda Sport doopravdy byla. V roce 1951 debutovalo v 24hodinovém závodě ve třídě 1,1 litru Porsche 356 a jeho časy na kolo zaostávaly za výkony hbité škodovky.
Přestože se Škoda Sport do Le Mans už nikdy nevrátila, v závodní kariéře dosáhla skutečně kmetského věku. V následujících dvanácti letech se auto zúčastnilo dalších 80 závodů, většinou velmi úspěšně, ovšem byly to závody pouze československé nebo východoevropské, v nichž startovaly posádky z dalších lidově demokratických zemí.
Postavila se další karoserie pro druhý exemplář Sportu a obě auta byla osazována čím dál silnějšími motory. V posledním stadiu vývoje přišla verze s karburátorem o výkonu 120 koní (88 kW), pak motor se dvěma kompresory o výkonu impozantních 190 koní (140 kW). Po některých aerodynamických modifikacích dosáhl vůz ve specifikaci z roku 1953 českého rychlostního rekordu ve třídě do 1,1 litru: 160,1 km/h.
Návrat na místo činu
Dnes je auto z Le Mans v soukromém vlastnictví, a to v nejlepších možných rukou. Rodina vlastníka se podílí na rozvoji škodovky již po tři generace. Michal Velebný je jako koordinátor zodpovědný za restaurování a údržbu vozidel v muzeu mladoboleslavské automobilky. Škoda Sport tak nebyla ničím menším než naplněním dávného snu z dětství.
Autorem návrhu karoserie byl totiž jeho dědeček Josef Velebný a svému vnukovi odkázal i podepsané konstrukční plány. „Ten vůz byl dlouho pokládán za ztracený a já ho našel až po dlouhé detektivní práci, během níž jsem mluvil s bývalými závodníky, mechaniky a pořadateli závodů. A pak trvalo ještě několik dalších let, než bylo auto připravené zase vyjet na silnici,“ dodává.
A když už mluvíme o Le Mans: Škoda Sport by se měla do čtyřiadvacetihodinového závodu po zásluze vrátit. Závodnická rarita z Mladé Boleslavi se má totiž v roce 2021 zúčastnit historického podniku Le Mans Classic.