Škoda Octavia 1,9 TDI: sedm let zkušeností

O Octavii I bylo napsáno už mnohé. Jaké jsou ale zkušenosti s autem po 220 tis. km? A jak snáší drastickou úpravu motoru TDI 66 kW?
Seznam kapitol
  1. Úvodem, Stručně k detailům exteriéru, Interiér a zavazadelník, Podvozek a motor, Spolehlivost
  2. Chip tuning v praxi, Dynamika po chipu, Spotřeba

Když jsem se rozhodoval o koupi auta, tak po zvážení všech dostupných nabídek v cenové hladině kolem 0,5 mil. Kč padla volba právě na Octavii. Největší roli sehrál fakt, že ani jediný konkurent tehdy nenabízel za tu cenu vše, co jsme chtěli a hlavně motor byl po pár zkušenostech velkým lákadlem. Navíc ji krátce před tím potkal facelift, který Octavii poměrně slušně oživil a přinesl bohatší výbavu, technická vylepšení.

Auto bylo zakoupeno 18. 9. 2000, za cenu 495 tisíc Kč po 5% slevě s motorem 1.9 TDI 66kW, ve výbavě Elegance. Jediný příplatek prvek tvořila červená barva Rally. Usoudili jsme, že nic dalšího z příplatkové výbavy nebude třeba. Ale čas ukázal, že pár věci přeci jen chybělo a museli jsme je doplnit následně . Po dodělání rádia, zámku řazení a tajného spínače mohla cesta vstříc českým a evropským silnicím začít.

Stručně k detailům exteriéru

Ačkoli se nyní jedná o sedm let staré auto, je třeba říci, že jako celek působí stále solidně a zachovale a nemám pocit, že bych se za něj musel stydět. Ostatně, to je výhoda konzervativního designu. Popisovat jednotlivé detaily křivek a tvarů myslím nemá smysl, bylo to mnohokráte okomentováno.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Ale dovolil bych si poukázat na určité prvky, které mě později zaujaly při praktickém použití. Ať už pozitivně nebo negativně. Nejprve bych prošel ty negativní. Jak asi mnozí tuší, je jedním z velkých neduhů nepochopitelně malé pravé vnější zpětné zrcátko. Občas se mi stává, že si nejsem jist, zda vedle mě nejede jiné auto a proto jsem nucen se pro jistotu podívat na vlastní oči. K mé smůle se „normální“ zrcátko do Octavie vrátilo až v dalším modelovém roce. O tom, že trochu ruší jinak čisté linie vozu, se není třeba ani bavit. Dalším bodem, který se dost často týká faceliftovaných Octavií (u starších jsem si toho nevšiml) je přední nárazník, konkrétně jeho spodek.

Pokud je vůz víc zatížen a „chytnete“ obrubník, ke kterému zajedete příliš blízko, spodek se o něj zachytí. Při následném couvání se to v lepším případě pěkně prohne níž k zemi a máte lehký „tuning“, v nejhorším případě se může vytrhnout i celý nárazník. Já jsem se prvnímu případu rovněž nevyhnul a když mi po čase začalo vadit drhnutí nárazníku při každém větším zhoupnutí, nezbylo než se obrátit na servis. Další věcí, kterou ostatně velice postrádám, je zadní stěrač.

Co jsem se ptal jiných majitelů Octavií, většina jej považovala za zbytečný. Já si to ale nemyslím. Někdy je třeba po ránu nutné setřit zamlžené sklo, jindy se při jízdě v určitých rychlostech snadno zašpiní, někdy je hned mokré po zastavení u semaforu.

Poslední věc, která se týká exteriéru, jsou přední světla. Halogenová verze skutečně nemá dobrý výkon. Z toho důvodu jsem s nimi dost nerad jezdil v noci, ale když nebylo zbytí, tak v nejnutnějších případech to bylo vykompenzováno aktivací mlhovek. A tím se dostávám k první věci, která se na voze dodělávala. Shodou okolností jsem dostal od známého jako pozornost originální xenony a nejpodstatnější problém byl zažehnán, neboť v porovnání s předešlými světly to byl velký pokrok.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 

Z pozitivního hlediska bych mohl vyzdvihnout lak, který vypadá stále zachovale a nejeví známky výraznějšího opotřebení či dokonce rzi. Jedinými vadami jsou rýhy od „nepřejících“ lidí a drobná rez na přední kapotě. I to je ale důsledek vandalismu a následné koupě a přestříkání jiné kapoty (původní bohužel nešla opravit), které evidentně nebylo provedeno s patřičnou péčí. Jinak dodávám, že pár let do myčky nejezdím a auto myjí pouze wapkou, která dle mého názoru, bohatě postačuje. Vyčíst nic nemohu ani odolnosti spodku vozu, který je rovněž v dobré kondici včetně stále původního výfuku.

Interiér a zavazadelník

Nyní bych svůj kritický pohled přesunul do interiéru. Octavie je postavena na podvozkové platformě Golfu IV. generace, která má relativně krátký rozvor, jehož důsledkem je známá bolest v malém prostoru za předními sedadly. Výrobce tento problém zčásti eliminoval vybráním opěrky předních sedadel, čímž přibylo kolem 2 cm místa. Sice to není moc, ale lepší než nic. Nutno podotknout, že posledních pár let v O1 jezdí často jen jeden člověk, občas dva… A plně obsazené je auto zcela výjimečně. Tento problém tedy vnímám jen velmi ojediněle.

Častěji přepravuji věci při sklopených sedačkách, kde prostor jimi vytvořený je skutečně velký a  nepamatuji, že by byl problém něco odvézt. Maličkostí je mírný schod vznikající při sklápění opěrek a který brání ve snadnější  manipulaci s nákladem.

Pozice za volantem je pro moji výšku (176cm) zcela bez problémů, sedačka i volant se dají pohodlně nastavit na požadovanou polohu. Často si auto střídáme s otcem, který je stejně vysoký, ale preferuje zcela odlišné nastavení (výšku sedačky a volantu) čili se to poměrně často „šteluje“ a i po skoro sedmi letech funguje na výbornou. Kvalitu sezení bych označil za sotva průměrnou, postrádám výraznější boční vedení a vadí příliš vzdálená opěrka hlavy, která se i při přenastavení nedostane na požadovanou úroveň. Shrnul bych to tak, že se na sedačkách dá bez problémů sedět, člověk nevystoupí rozlámaný, ale mohlo by být o dost lépe.

Klepněte pro větší obrázek 

Palubní deska je rovněž konzervativně pojata a kvalitě materiálu není co vytknout, po profesionálním vyčištění interiér vypadá prakticky jako nový. Dlouhodobé užívání se projevilo jen na volantu, který je v určitých místech ošoupaný a „šaltpáka“ se víc leskne. Potahy sedadel nevykazují známky opotřebení a sedačka řidiče je poněkud víc prosezená, i když tvrdost si zachovala. Sice už sem tam něco „vrzne“ při jízdě po špatné silnici, ale zatím to není nijak moc obtěžující. Zvláštností na kterou jsem si musel chvíli zvykat, jsou cifry na přístrojové desce, jejichž umístění je nezvyklé a přimlouval bych se za starší provedení.

Elektrické ovládání oken funguje bezproblémově, pouze jednou se přední okna začala zasekávat a byl nutný servis. To samé platí i pro přední stěrače, kdy asi v 155 tis. km zcela zatuhl jejich mechanismus a přestaly fungovat (u Octavie typické). Na druhou stranu vnější zpětná zrcátka a jejich el. ovládání a vyhřívaní doteď nezklamalo, jen přepínání pro nastavení levého či pravého zrcátka je poněkud divně vyřešeno a ovládání není rozhodně komfortní. Ventilace a klimatizace fungují dobře, akorát mi chybí možnost zcela uzavřít proudění vzduchu. Odkládacích míst je sice dost, ale marně hledám úchyty pro lahve, něco co lze najít v Golfu IV. Takto je musím pokládat na přední sedadlo a dost často mi „odcestují“ na podlahu. 

Podvozek a motor

Podvozek Octavie je snad všem velmi dobře znám, používají jej i koncernoví „bratři” typu Golf, Leon nebo A3, a tak tu nebudu zmiňovat obecné informace, ale popíši své dojmy.

Naladění odpružení bych nazval trošku tvrdším, ačkoli jistá dávka komfortu je zachována. Co je ale nepříjemné, je tendence na příčných nerovnostech odskakovat. To platí hlavně pro zadní nápravu, předek je díky hmotnému motoru klidný. S přechodem na pneu 205/55 R16 se tento neduh ještě prohloubil. V případě kvalitní silnice je to v pořádku, ale i tak je jasné, že kombinace poměrně těžkého motoru a jeho uložení před přední nápravou nedává moc šancí vychutnat si zatáčkovité pasáže.

Širší pneumatiky auto více zklidnily a nehoupe se či neplave tolik, ale zásadní změnu nepřinesly. Jsem si toho vědom a proto okresky pro potěšení z jízdy nevyhledávám. Odolnost podvozku se mi zdá být výborná vzhledem k celkovému nájezdu i podílu jízd po špatných cestách. Nebylo třeba, kromě opravy stabilizátoru a výměny tlumičů, měnit nic. Brzdy jsou přední kotoučové a zadní bubnové, což nechápu, neboť ekvivalentní modely v rámci koncernu mají s tímto motorem zadní kotouče. Pro sériový výkon a rozumnou jízdu jsou dostačující, pro sportovní nikoliv. Ačkoli docela rychle nastupují, není potíž je za chvíli ohřát a posléze přehřát (dým z předních kotoučů jsem zažil mnohokrát). Problémy s kroucením kotoučů jsem měl krátce, ale to už byly na konci životnosti a záhy se nechaly vyměnit.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Srdcem vozu je starý známy turbodiesel 1,9 TDI. Připomeňme, že jeho sériové parametry jsou 66 kW při 4 000 ot/min a 210 Nm při 1  900 ot/min. Optimální otáčky, kdy odvádí nejlepší práci, jsou mezi 2 000 až 3 000, ve vyšších postrádá větší tah a za 4 000 jej nemá smysl točit vůbec. Pro 1 270 kg těžké auto je výkon dostačující při obsazení jednou či dvěma osobami, pokud je pasážérů více, dynamika rychle upadá. Z tohoto hlediska bych doporučoval jeho silnější verzi o výkonu 81kW. Spotřeba nafty je vynikající, dlouhodobě jsem se pohyboval na průměru 5,4 - 5,6 l / 100km při sériovém výkonu. Podíl města / dálnice či hlavní silnice je cca 20% / 80% a jezdím lehce nad limit mimo město.

Odstupňovaní převodovky pro tento výkon považuji za standardní, jen se mi zdá až moc velký odstup mezi 1. a 2 stupněm, kde se mi druhý jmenovaný jeví víc do „těžka“. Pak je nutno jedničku vytočit (min nad 2 800 ot.) pokud nechci, aby se motor následně těžce sbíralo z nízkých otáček.

Slušná spolehlivost

Auto jako celek funguje poměrně spolehlivě. Z aut, která jsme měli doma, se nejméně „kazí¸. Zhruba 5let jsme s ním jezdili pravidelně každých 15 tisíc km na prohlídku do autorizovaného servisu. Vedle spotřebních věcí, které je nutno po dané době měnit, nebylo třeba příliš mnoho položek navíc, tedy kromě zmiňované opravy el. oken či stěračů, také tradičně brzy odešla váha vzduchu, vyřesit bylo třeba i menší únik oleje z převodovky. Jinak ani jednou nebylo třeba zastavit kvůli vážné závadě, jen z důvodu 3 x píchnutého kola a kvůli natankování benzinu místo nafty. Motor to ale přežil bez jakékoli úhony. I když teď mám v rámci úprav dost dílů vyměněných, závad se to příliš nedotklo. Tedy až na pár výjimek, ke kterým se ještě dostanu.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvodem, Stručně k detailům exteriéru, Interiér a zavazadelník, Podvozek a motor, Spolehlivost
  2. Chip tuning v praxi, Dynamika po chipu, Spotřeba
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

včera | David Rusol | 20 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Minitest Renault Espace 1.8 TCe

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 10 příspěvků
TEST Volkswagen Polo 1.0 TSI Highline – Golfův revír

Volkswagen Polo 1.0 TSI

Segment malých vozů pomalu dorůstá modely nižší střední třídy. Nový Volkswagen Polo je toho důkazem, z vyšších tříd si navíc půjčil i několik užitečných technologií.

7.  12.  2017 | Jan Mička | 30 příspěvků