Nová Škoda Kodiaq udělala sto kroků vpřed a jeden vzad. Už jsme se svezli, má mimořádný podvozek

Druhý „Škodiaq“ má rozhodně na co navazovat. Sázka na velké až sedmimístné SUV se tuzemské značce rozhodně vyplatila, protože od roku 2016 až do letošního ukončení výroby našlo 866.100 zákazníků, v Evropě nejvíce v Německu, Velké Británii a u nás v České republice.

První pořádné SUV také před osmi lety přišlo s neotřelým stylem čtyřoké masky, který postupně přebrali menší sourozenci z řad crossoverů. Tento prvek samozřejmě nechybí ani na novince, kouknete a vidíte, že jde o Škodu Kodiaq, i když s novými designovými i funkčními prvky. Vpředu si musíte všimnout rozměrné mřížky v matně chromovaném provedení, kapoty s podélným prolisem (na rozdíl od dřívějška směrem dolů a ne nahoru) a v závislosti na výbavě maticových světlometů druhé generace se zajímavě ztvárněnými vnitřky. Uvnitř masky se může nacházet pás diod, který světla hezky propojuje – v šeru je překvapivě decentní, na rozdíl od světelné masky Crystal Face na Enyaqu, která umí působit trochu pouťovým dojmem.

Nejlevnější nová Škoda Kodiaq v Česku levně jen vypadá. Má oblíbený motor a luxusní výbavu

Mario Rychtera

Škoda

Z boku pak lze sledovat zadní sloupek v provedení matného chromu, který zajímavě vynikne u pestrých laků karoserie nebo v kombinaci s velmi atraktivní zlatavou metalízou Bronx. Za povšimnutí stojí i o něco robustnější oplastování blatníků. Zatímco zepředu lze navzdory novému designu pozorovat jistou návaznost na předchozí model, zezadu je Kodiaq stran novinek mnohem odvážnější. Dřívější ostře řezaná světla ustoupila měkčím a organičtějším tvarům s motivem písmene C, které napříč pátými dveřmi pojí prosklená lišta. Ano, jen lišta, nesvítí, mohlo tu být o zajímavost více.

Naživo při pohledu zepředu a hlavně na silnici oceníte, že druhá generace nenarostla do šířky – nebylo to zapotřebí a navíc se stále dobře vejde na okresku při předjíždění. Pohled z boku ale potvrdí nárůst délky o lehce přes šest centimetrů, který ale kupodivu nepůsobí divně vzhledem k faktu, že rozvor zůstal stejný, jako u generace první.

Interiér? Prostorný a hodnotný

Pojďme omrknout vnitřek. I když jde o auta spřízněná, na první dobrou si všimnete odlišností oproti rovněž nedávno představenému Superbu. Máme tu digitální přístrojový štít (možná trochu elegantněji zakomponovaný do palubní desky), na přání 13“ displej infotainmentu a trojici kulatých ovladačů Smart Dials, s nimiž je v mnoha ohledech výrazně snazší spolupráce, než s dotykovými posuvníky a panely třeba v Octavii. Dva po stranách regulují teplotu a po stisknutí také výhřev či ventilaci sedadel, na prostřední si můžete navolit až čtyři z šesti dostupných funkcí – třeba hlasitost, zoomování v navigační mapě, přepínání jízdních režimů. Stačí zmáčknout a nastavit si, co potřebujete mít po ruce.

Aktuální funkce se zobrazuje na displeji uvnitř koleček Smart Dials, ale po chvilce používání vše zvládnete po paměti, aniž byste museli spouštět oči z vozovky. V okolí koleček (mají průměr 32 mm, takže je nahmátnete snadno) pak najdete doplňkové funkce ofuku předního a výhřevu zadního skla, přepnutí klimatizace na automatiku a vnitřní cirkulaci na normálních tlačítcích – tak to má být.

Nová Škoda Superb už konečně nehoupe. Zkusili jsme tři motory, novinka uvnitř budí rozpaky

Vladimír Kadera

Testy

A když už jsme u té snadné obsluhy – jistě víte, že každé nové auto musí nyní v Evropě mít takzvaný „inteligentní asistent rychlosti,“ tedy funkci, která řidiče upozorní na překročení rychlosti několika možnými způsoby. Ve Škodovce jde o decentní a relativně tichý „gong,“ který ale i tak může dost vadit. V Kodiaqu (i Superbu) se dá vypnout velmi snadno a přímo na volantu – zmáčknete tlačítko na levém rameni, vybere asistent, potvrdíte vypnutí a je to. Žádné zdlouhavé hrabání se v hlavní obrazovce. Ta má ve větším 13palcovém formátu velmi příjemné rozlišení a díky ikonám nejdůležitějších funkcí ve spodní části se snadno obsluhuje.

Nová Škoda Kodiaq poprvé naživo: Už jsme v ní seděli! Z tolika novinek jde hlava kolem

Jan Mička

Škoda

Zpracování vnitřku jako takové mi připadá na velmi dobré úrovni, materiály působí hodnotně a jsou příjemné na pohled i omak. Vybírat můžete ze čtyř stylů s recyklovanou látkou, mikrovláknem a umělou kůží ve dvou barvách, zajímavě vypadá prošívání čalounění ve tvaru písmene X. Přední sedadla mají široké sedáky i opěradla, nad hlavou je místa dost. Máme zde bohatý výběr odkládacích míst – chlazenou schránku s indukčním nabíjením na dva telefony, objemnou přihrádku ve středovém tunelu s držáky až čtyř nápojů a také hlubokou schránku pod loketní opěrkou.

S místem není sebemenší problém ani vzadu – lavice je dělená v poměru 40:60 a tyto segmenty lze posouvat nezávisle na sobě ve skutečně velkém rozsahu. V základní výbavě. Zde se bere společně s polohováním opěradel číselný údaj maximálního deklarovaného objemu kufru, pokud je šoupnete zcela dopředu, s nohama se sem vejdou jenom malé děti. Opěradla jsou vždy dělená v poměru 40:20:40, takže přeprava delších věcí uvnitř není problém.

Za 22.000 Kč si můžete dopřát třetí řadu sedadel, na níž má být díky nárůstu rozměrů důstojnější množství místa. Vyzkoušeli jsme. Pokud posunete sedák druhé řady do maximální snesitelné polohy tak, aby zbyl centimetr před koleny, sednou si za sebe dva dospělí o výšce 174 a 184 centimetrů. Ten vpředu si může užívat komfortní výšku sedáku nad podlahou, ten vzadu má kolena u brady, ale s hlavou i rameny se vejde. Asi není nutné zdůrazňovat, že nasedání dozadu je pro dospělého navzdory posuvu druhé řady trochu nedůstojné.

Takto vypadá základní Škoda Superb. Milion vám stačit nebude, ale příplatky už ani nejsou nutné

Mario Rychtera

Škoda

Celkově vzato má Kodiaq II. výrazně hodnotnější vnitřek, nárůst délky mu i se stejným rozvorem jen prospěl a variabilita interiéru je ukázková. To se dalo při mezigenerační obměně tak nějak čekat, takže největší pochvala míří na ochotu udělat krok zpátky a po rozpačitých pokusech s dotykovými nesmysly u Octavie a Enyaqu nejen vrátit dovnitř ovládací kolečka, ale také jejich užitečnost dobrým nápadem značně zvýšit. A teď už jdeme jezdit.

Nová Škoda Epiq oficiálně: Elektrická alternativa Kamiqu má dojezd přes 400 km

Daniel Fuglevič

Elektromobily

Jak nová Škoda Kodiaq jezdí?

Nejprve bereme na vyjížďku silnější dvoulitrové TDI s výkonem 142 kW a 400 Nm. Motor se chová velmi způsobně, nehlučí a sedmistupňový automat DSG ho nenechává v příliš nízkých otáčkách, kde by se dusil nebo nebyl připraven v rozumné míře táhnout. Převodovka přehazuje při běžné jízdě kvalty bez zaváhání, když chcete využít zátah, podřadí bleskurychle a bez cukání. Při klidném tempu svítí v palubním počítači spotřeba pět litrů na sto, což je velmi slušná hodnota.

Náš zkoušený exemplář měl volitelné adaptivní odpružení DCC+ s dvěma nezávisle řízenými ventily pro odskok i stlačení, které se vyznačuje docela výrazným rozdílem mezi nejkomfortnějším a nejsportovnějším nastavením – mezi nimi si můžete volit preferované fungování ve více než pár stupních. Zatímco největší pohodlí vykazuje plavnost, možná i umocněnou „lodními“ rozměry nového Kodiaqu, ve sportovním se vše hezky utáhne a auto se proplétá po okresce s překvapivou hbitostí. Podvozkovou, pohon navzdory svému výkonu akční moc není a když jedete stylem brzda plyn, převodovka sem tam váhá.

Pokud ale silný Kodiaq neženete na krev ale jen středně vyšším tempem, v zatáčkách si počíná jako o třídu menší (a lehčí) auto. A co je fajn – i po akčnější a ne zrovna krátké rychlostní zkoušce svítí na displeji spotřeba lehce nad sedmi litry. Jízdní režimy od ekologického přes komfortní, normální, sportovní až po individuální s možností vlastní konfigurace si můžete přehazovat přes Smart Dials.

Nejlevnější nová Škoda Octavia v Česku stojí 630 tisíc a vypadá takto. Už brzy nebude jenom základ

Richard Herbich

Škoda

Dále si jdeme vyzkoušet slabší dvoulitrové TDI se 110 kW, 360 Nm a pohonem výhradně předních kol a na standardním podvozku. Motor se opět chová způsobně a převodovka taktéž, odpružení ve srovnání se stavitelným DCC+ je více do komfortního směru, pokud srovnáváme s celou škálou možností toho adaptivního. Se spotřebou okolo šesti litrů na sto v běžném tempu také není problém.

Největší překvapení ale přichází s benzinovou verzí 1.5 TSI EA 211 evo2 s vypínáním válců ACT+ a 48V mild-hybridem – pokud jej neženete do vyšších otáček, ani nevíte, že pod kapotou něco bouchá. Se zhruba sedmilitrovou spotřebou v běžném tempu je skutečně mimořádně kultivovaný, a navíc má zcela dokonale naladěný režim plachtění, kdy o vypnutí a zapnutí motoru ve vyšších rychlostech vlastně ani nevíte. Pravda, pokud po něm chcete větší zátah, musí se trochu snažit. A je otázka, kolik se vezme s více lidmi a nákladem na palubě - jezdili jsme ve dvou s prázdnými auty a pár pytlů cementu do kufru nám kousek za Barcelonou nikdo půjčit nechtěl.

Škoda Octavia Touring Sport se po 60 letech vrátila na Rally Acropolis. Česká posádka vyhrála!

Vladimír Kadera

Škoda

Příště už v Česku

Při prvním lehkém oťukání je na důvěryhodné hledání nedostatků pramálo času, všimnul jsem si jen dvou – na dálnici se začíná ozývat svist okolo zpětných zrcátek už okolo nějakých 120 km/h. A pokud si osaháte nové ovladače Smart Dials s trochu větší silou, hýbou se – tak je nepůjčujte dětem. Při snaze jet více dynamicky pak převodovka v automatickém režimu sem tam váhá a v tom manuálním nepatří k úplně nejrychlejším, jednou nás pak u dieselu při rozjedu lehce vypekl pomalý stop/start.

Na první dobrou se druhé vydání Kodiaqu jeví jako úsporné, pohodlné, praktické a jízdně překvapivě schopné auto, navíc s šikovnou technikou i konektivitou. A buďme za něj rádi – v neformální diskusi s lidmi ze Škodovky zaznělo, že kdyby začalo vznikat o něco později, nebylo by jej možné pojmout takto bohatýrsky.