Letos je to přesně 70 let, kdy Škoda zcela změnila přístup ke konstrukci automobilů. Zlomovou se stala řada 1200, která nabízena velké množství verzí.
Zatímco Aston Martin mění logo pod tíhou dnešních událostí, Škoda Auto si připomíná 70 let od svojí revoluce ve výrobě automobilů. Tu přinesla Škoda 1200 „Sedan“. V roce 1948 odstartoval vývoj modelu, který poslal dříve důležité truhláře o několik pozic níže. Ti už nepřipravovali poddajnou výdřevu karoserie, ale vyráběli bedny pro transport exportních kusů.
Škoda 1200 „Sedan“ se stala prvním modelem s celokovovou karoserií pontonového tvaru. Ta díky integrovaným blatníkům přinesla zcela nové proporce, které se odrazily nejen ve větším prostoru pro posádku a zavazadla. Obě části byly navíc oddělené, stejně jako přístup k rezervnímu kolu a sadě nářadí. Druhým významným benefitem tuhé a na svou dobu lehké konstrukce byla nesrovnatelně vyšší pasivní bezpečnost. Škoda 1200 „Sedan“ vážila pouhých 1050 kg, podobě jako menší model Rapid OHV.
První prototyp vznikl už v roce 1949 a kromě sedanu se experimentovalo také s verzí kombi vybavenou sklopnou zadní lavicí a kabrioletem. Otevřenému provedení ale poválečná doba nepřála. Finální Škoda 1200 získala přezdívku „Sedan“ podle nejrozšířenější čtyřdveřové karoserie se stupňovitou zádí, s délkou 4500 mm, šířkou 1680 mm a výškou 1520 mm. Už tehdy konstruktéři použili praktické přetažení dveří přes prahy. Ty byly chráněné před prachem, sněhem či blátem a posádka se o ně při výstupu nezašpinila.
Zcela nový přístup ke konstrukci karoserie přispěl k rozvoji sofistikované koncepce podvozku s páteřovým nosníkem, vpředu rozvidleným pro uložení benzinového motoru. Mladoboleslavská automobilka zvolila čtyřválec OHV o objemu 1221 cm3 a dalšími pokrokovými prvky jako například mokrými vložkami válců. Při výkonu 26,5 kW přenášenými skrze synchronizovanou čtyřstupňovou převodovku na zadní kola dokázala Škoda 1200 „Sedan“ jet maximální rychlostí 105 km/h se spotřebou 10 l/100 km. Řazení bylo pod volantem, takže řidič ho pouštěl jen na krátkou dobu.
Aerodynamická karoserie Škody 1200 „Sedan“ byla výsledkem nového výzkumu oddělení karoserií, které vedl Josef Velebný. Ten v automobilce pracoval již od roku 1925. O 21 let později stál u zrodu optimalizace prostřednictvím testů ve větrném tunelu. Konstruktéři pracovali s modely v měřítku 1:5 a 1:10 uloženými v tubusu o průměru 1,8 metru. Podobou technologií disponoval v té době pouze Výzkumný a zkušební letecký ústav v pražských Letňanech. K prvním zkouškám využila Škoda ještě model 1101/1102 „Tudor“, ale potenciál naplno využila až u řady 1200. Odměnou se stala vyšší maximální rychlost, nižší spotřeba, menší hlučnost i znečištění hmyzem během jízdy.
Řada 1200 se začátkem padesátých let výrazně rozšířila. Ve Vrchlabí se v roce 1952 rozjela výroba užitkových verzí a Kvasiny začaly opouštět první sanitní vozy v nichž bylo místo pro dvoučlennou posádku a dvě lehátka s pacienty. O rok později se trh dočkal praktického kombi 1200 STW. Pro zvýšení tuhosti mělo zadní dveře pouze na pravé straně, zatímco jednodílné dveře zavazadlového prostoru se otevíraly do strany. Sklopení zadní lavice vytvořilo ložnou plochu dlouhou 1750 mm a širokou 1380 mm, mezi podběhy pak 990 mm.
Současně s produkcí se dále pracovalo na zvyšování odolnosti karoserie a přišly i nové blinkry, které nahradily výklopné šipky z blatníku. Rok 1956 přinesl výkonnější verzi Škoda 1201 s motorem o výkonu 33,1 kW. Poslední vůz sjel z výrobní linky v roce 1961 a završil sérii 67.071 vyrobených kusů. Z toho 27.000 tvořily sedany, 15.000 kombi a zbytek připadlo na užitkové verze.