Kapitoly článku:
Zelený hmyz
Můj stroj je vyveden v celkem zachovalé „zelinářské zeleni“, díky které si získal hrdou přezdívku „Zelená Sršeň“. Velmi praktickým doplňkem jsou bezesporu boční ochranné lišty, které navíc vůz opticky „zrychlují“. Nemám bohužel možnost automobil garážovat, proto jsem byl nucen s ohledem na nemilosrdnou korozi „upgradovat“ přední část ze stodvacítky. I přes občasné zoufalé snahy o ochranu před rzí by však případnému přejetému chodci hrozila smrt otravou krve, jak je patrné například z pohledu na zadní blatníky.
Zelená Sršeň --- Blatníky už kvetou
Zaoblená páčka na pravém předním sloupku (viz obrázek) není bohužel výsledkem snahy o integraci antény autorádia, jak jsme tomu svědky u moderních mobilních telefonů. I přes tuto nešťastnou resekci však radiopřehrávač Waltham poskytuje relativně kvalitní zvuk a úspěšně chytá stanice na AM i FM pásmech. Pokud jde o výsledný dojem z designu, názory na tento typ vozů se značně liší. Mně osobně čelní pohled připomíná nešťastný výraz zoufalého člověka, který jede příliš rychle na motocyklu bez ochranných brýlí. Ale nešť – ti venku ať si trpí, uvnitř panuje vcelku útulno.
I malá anténa má dobrý příjem --- Autorádio s efektním designem
--- Upgrade předku 105->120
-- Vnitřní prostor je neskutečně velký (panorama)
Klima samozřejmě nechybí
Spartánský interiér poskytuje cestujícím dostatek prostoru, řidiči pak všechny důležité informace. Při vyšších letních teplotách přijde vhod manuální klimatizace, jejíž vkusné ovládání vidíte na obrázku.
Ovládání manuální klimatizace
Místa je dostatek
Prostornost karosérie je, jak jsem se již zmínil, vzhledem ke třídě vozu více než nadprůměrná. Při plném obsazení však občas slyším úpění cestujícího, který je umístěn do sedadla za řidičem – prý má málo místa pro kolena. „Chceš abych si posunul sedadlo dopředu?“ zeptám se občas lstivě. „Ano, ano, to by bylo ono!“ zvolá zpravidla zkroušený cestující. „Hmmm, tak to nechtěj – ta sedačka je totiž přišroubovaná k podlaze,“ odvětím zpravidla lakonicky. A skutečně – poté, co jsem sedadlo řidiče asi před dvěma lety rozsedl, připadala mi jako nejjednodušší možnost pomocí elektrické ruční vrtačky „propálit“ otvory do lyžin i konstrukce sedadla a uchytit v zadní poloze sedačku šrouby.
Sedačka řidiče je napevno přišroubovaná
Jízda je tak mnohem pohodlnější a při obligátním silném tlaku na plynový pedál nevydává sedačka úpěnlivé skřípění.
Spokojenost...
Pokud mám shrnout své dosavadní zkušenosti s provozem „Zelené Sršně“, mohu použít vpodstatě jen samé superlativy. Vzhledem k charakteru vozu je samozřejmě zejména důležité chovat se ohleduplně ke spěchajícím účastníkům silničního provozu, na které navíc logo „105“ na zadním čele působí (nevím proč) jako červený hadr na býka. Přesto však když vedu svůj spolehlivý stroj a z reproduktorů rádia se ozve reklama „Třech áček“ na téma „odprodejte nám svůj starý vůz za nejlepší cenu (a případně si vybere novější)“, pohladím jen „Sršeň“ po volantu a tiše řeknu „Neboj, neprodám“.
Pokud i vy se můžete pochlubit svým autem, napište do redakce na petr.broza@cpress.cz. A nemusí jít jen o nová auta, jak jste se právě přesvědčili v tomto článku, ale klidně i Trabant nebo starý Wartburg; lidé v nic stále jezdí, tak proč je přehlížet. Kromě toho si odnesete i malou odměnu.