Přesně před 30 lety prošla Škoda s motorem vzadu (v podobě tehdejšího typu 742) první a poslední zásadní modernizací. Podrobně jsme se jí věnovali již před týdnem, ovšem skutečným završením se stal teprve modelový rok 1985, na nějž se zaměříme tentokrát.
Kapitoly článku:
Všechny díly seriálu
Škoda 105/120 model M: poslední velká inovace (1/3)
Škoda 105/120 model M: poslední velká inovace (2/3)
Škoda 105/120 model M: poslední velká inovace (3/3)
Vstříc exportním trhům
Modelový rok 1984 byl pro značku Škoda zlomovým. Typová řada Š 742 byla evolucí modelů Škoda 1000 MB (typ 990) a Škoda 100 (typ 722) a sahala až do roku 1964, představena byla v roce 1976. Přestavba do podoby modelu M byla pro typ 742 jedinou výraznou modernizací, jež se již ale odehrávala na pozadí vývoje vozu se zcela odlišnou koncepcí pohonu. Všem znalým podmínek a limitů plánovaného hospodářství však bylo jasné, že jeho zavedení do výroby je hudbou vzdálené budoucnosti.
Vozy Škoda modelového roku 1984 ještě postrádaly ventilační otvory v předním spoileru a boční blikače, oválné světlomety měly tehdy i některé vozy Š 120
Export osobních vozů značky Škoda byl však jedním z pilířů exportu n.p. Motokov na Západ, a tak bylo třeba archaickou konstrukci Š 742 udržet na trzích ještě několik let. Modernizace pro modelový rok 1984 se tak pokusila zohlednit aktuální požadavky na jízdní vlastnosti a hospodárnost provozu i legislativu ovlivňující bezpečnost.
V modelovém roce 1984 tak vyjelo již zmíněné provedení M, jež dalo zpětně vzniknout přezdívce „užovka“ pro původní, očividně užší verzi Š 742. Vynikalo totiž citelně rozšířeným rozchodem kol na obou nápravách a upravenou karoserií. Dílčích změn se ale odehrála celá řada (například motor dostal plnoprůtokový čistič oleje) a my jsme se jim podrobně věnovali v prvním díle našeho miniseriálu.
Pro rok 1985
Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně se roku 1984 stal místem premiéry nové podoby škodovky s motorem vzadu, jež završila sadu modernizačních procesů z předchozího kalendářního roku. Ve verzi pro modelový rok 1985 zde stanula výrazně rozšířená plejáda modelů, jež automobilku Škoda (resp. AZNP) nakonec doprovodila až k premiéře řady Favorit o několik let později.
Vozy Škoda ve verzi pro modelový rok 1985
Do nové palety modelů byly tehdy včleněny i dvoudveřové, stylisticky spřízněné verze Rapid (nahradily dosavadní Garde), zavedena byla pětistupňová převodovka a zadní úhlová náprava (původně vyvinutá pro kupé Garde) se rozšířila i do některých čtyřdveřových sedanů. Zřejmě nejvýznamnější novinkou modelového roku 1985 se však stala premiéra upraveného motoru s objemem zvýšeným na 1,3 l.
Novinkou se stal model Škoda 120 LX s motorem i výbavou ze 120 LS, ovšem také s úhlovou zadní nápravou (výroba n.p. BAZ Bratislava). Modely 120 GLS a 120 LX měly standardně pětistupňové převodovky, provedení 105 GL nahradila Škoda 120 GL s nejvyšší úrovní výbavy, ovšem se základním motorem 120 L spalujícím benzín Special.
Motor 1,3 l nastupuje!
Jednou z nejvýznamnějších novinek roku 1985 se stalo zavedení upraveného motoru, u nějž při zachování zdvihu 72 mm převrtáním ze 72 mm (Š 105 měla vrtání 68 mm) narostl objem na 1 289 ccm. Z dlouhozdvihového motoru Š 105 a čtvercového Š 120 tak vznikl agregát krátkozdvihový, ovšem neobešlo se to bez potíží. Původně litrový blok by totiž prosté převrtání na objem 1,3 l s ohledem na tloušťku stěn válců a vodní kanály nesnesl, proto byl vyvinut nový tlakový odlitek, v němž se rozteč válců z původních 83/90/83 změnila na rovnoměrných 86/86/86 mm.
Modelový rok 1985 v interiéru. Vlevo volant základních verzí, uprostřed jiná palubní deska s volantem s nezměněným průměrem 380 mm (ale větším středem) pro Š 120 GL, Š 120 GLS a Š 130 L z Vrchlabí, vpravo volant pro Rapid s průměrem změnšeným na 360 mm.
To umožnilo nejen vestavbu větších vložek válců, ale také zvětšení průřezu kanálů pro účinnější chlazení. Hlavní důvody pro zavedení tohoto agregátu byly dva: s motorem se počítalo pro zcela nový vůz s pohonem předních kol a ještě pro sezónu 1985 se počítalo i s výrobou homologační série soutěžních sedanů na základě Š 742, jež by nahradily již léta zastavené stroje Škoda 130 RS (nakonec se dočkaly označení 130 LR). U všech vozů Škoda modelového roku 1985 byl původní karburátor Jikov 32 EDSR nahrazen zcela novou soustavou Jikov 32 SEDR z dílen n.p. Motor České Budějovice, jež kromě jiného snižovala spotřebu paliva a zajišťovala vyrovnanější volnoběh.
Karburátor Jikov 32 SEDR se stal standardní výbavou všech verzí vozů Škoda modelového roku 1985; pětistupňová převodovka byla určena jen vybraným verzím a od té čtyřstupňové se ve skutečnosti lišila prakticky jen mezikusem na své přední straně
Koncepce s trojicí hlavních ložisek zůstala zachována, ovšem blok se dočkal masivnějších výztužných žeber v rovině osy klikového hřídele. Oba bloky (pro Š 105/120 a Š 130) však bylo možno opracovávat na společné lince. Hlava válců zůstala pětikanálová, ovšem průměr sacích ventilů byl zvětšen z 32,2 na 34 mm a těch výfukových z 27,2 na 29 mm, což zlepšilo plnění i vyplachování válců. Nepatrně byly pozměněny tvar spalovacího prostoru a sací kanály; vačkový hřídel měl stejný výkovek jako u menších verzí, ale vačky dostaly ještě ostřejší náběh než u typů 120 LS/GLS. Pro motor Š 130 byly upraveny také ojnice, písty a klikový hřídel.