Dnes žádný supersport, ani legenda rallye. Hřmotné osmiválce,
zpěvné šestiválce a přeplňované čtyřválce šly stranou. Občas totiž i nejobyčejnější auto dokáže vykouzlit nejupřímnější úsměv.
Zrod moderního hatchbacku s motorem vpředu, pohonem předních kol a výklopnými pátými dveřmi lze datovat do začátku druhé poloviny 60. let minulého století. Za jednoho z hlavních průkopníků tohoto ideálního rozložení vnitřního prostoru na skromném půdorysu se považuje Renault 16, který debutoval na ženevském autosalonu v roce 1965.
Pokud pak hledáte původce koncepce „všechno vpředu“, musíte do Anglie za Alecem Issigonisem, který si kreslil první náčrty Mini na zadní strany dopisových obálek, ale to už moc odbočujeme. Krátce po Renaultu se do hatchbackového šílenství zapojila i dnes již neexistující Simca, která jako jediná ze čtyř velkých francouzských automobilek (ještě Renault, Citroën a Peugeot) do dnešního dne nepřežila.
Se značkou Simca je český motorista jistě dobře obeznámen, řada modelů se dala koupit v Tuzexu. Založil ji Henri Théodore Pigozzi (1898-1964), který po svém zmizelém otci převzal první malý podnik již ve čtrnácti letech. Simca začala svou cestu jako licenční výrobce vozů Fiat.
Díky úspěchům v prodejích a částečně i motorsportu začala postupně pohlcovat menší lokální výrobce a spojila se s francouzským Fordem. Ten však v roce 1958 prodal svůj 15% podíl Chrysleru, který jej o pět let později navýšil na 63 %. Tím tak vlastně Simcu pohltil a vznikla společnost Chrysler Europe.
Simca však změnila jméno až v roce 1970, a to na Chrysler France. Chrysler odkoupil Simcu právě v době příprav prvního hatchbacku, šlo tedy o první společný projekt. Samotné práce na voze však začaly už v roce 1962 pod označením Project 928. Vedli ho Philippe Grundeler a Charles Scales. Novinka pojmenovaná Simca 1100 se představila novinářům na Sardinii a pařížském autosalonu v roce 1967.
Splněný sen
Šlo o splněný hatchbackový sen, který byl výsledkem průzkumu trhu a sledování trendů. Na poměry Francouzů nepříliš extravagantní karoserie vozu byla v tomto případě k rámu vozu přivařena. Vůz byl k dispozici jako třídveřový hatchback a kombi a pětidveřový hatchback, později pak i jako pětidveřové kombi. Před námi je žlutý exemplář 1100 GLS z roku 1976, pětidveřový hatchback.
Oba nárazníky jsou chromové, malinké parkovačky a směrová světla se schovávají pod skromnou maskou s kulatými světlomety. Uvnitř se posadí pět cestujících, z toho dva vpředu mají bezpečnostní hlavovou opěrku. Za dostatečně velkými pátými dveřmi se nachází úložný prostor překrytý víkem, který lze zvětšit sklopením celé zadní lavice, čímž vznikne téměř rovná ložná plocha pro převážení větších předmětů či pro přenocování menších postav. Tyto věci už jsou dnes samozřejmé.
Nabídkou karoserií a koncepcí šlo tedy o moderní trendy auto. Ani technikou ale Simca nezůstala pozadu. Model 1100 dostal nezávislé zavěšení všech kol, vpředu na lichoběžníkových polonápravách s podélnými zkrutnými tyčemi. Třináctipalcovým kolům s chromovanými poklicemi pomáhaly s výmoly teleskopické tlumiče.
Čtyřválcový motor vlastní výroby o objemu 1,1 litru byl spárovaný se čtyřstupňovou plně synchronizovanou převodovkou, která posílala výkon výhradně na přední kola. Za příplatek však byla k mání i automatická nebo třístupňová poloautomatická převodovka s elektricky aktivovanou spojkou. O zastavení se vpředu staraly kotoučové brzdy. Směr kol zase určovalo hřebenové řízení. To posilovač sice nemělo, ale brzdy za příplatek ano.
Legendární Poissy
Motor označovaný Poissy zkonstruoval Francouz Georges Martin, za jehož největší úspěch se však považuje vidlicový dvanáctiválec Matra Sports do formule 1. Motor Poissy byl poprvé použit v roce 1961 do sportovně orientovaného kupé Simca 1000. V autech se objevoval až do počátku 90. let, kdy ho používal Peugeot. Svou vlastní automobilku, která zanikla o pár let dřív, tedy přežil.
Konkrétně základní jednotka v modelu 1100 se spádovým karburátorem Solex se označovala jako Type 350 při uložení napříč. V případě podélné zástavby se používalo číslo 351. Peugeot pak motor v pozdějších fázích označoval E1A a našli byste ho třeba v modelu 205. Náš exemplář je v solidním stavu a mechanicky pracuje naprosto skvěle.
Majitel Jan Voříšek ho ostatně pořídil za velmi příznivou cenu. A o tom to podle něj prý je, auto nemusí stát horentní sumy a nemusí být ani extra vzácné. Stačí, když má elán a dokáže rozjasnit den. To ostatně potvrzujeme i po krátké projížďce, kdy se Simca 1100 GLS ukázala jako agilní čipera, co se hladově vrhá do zatáček.
Pro dynamičtější jízdu by to však chtělo živější motor. Nakonec jsme ale rádi, protože nám začalo pršet a během chvíle se rapidně snížila viditelnost. Potenciál hatchbacků v zatáčkách nezůstal dlouho bez povšimnutí. Nedlouho poté tak začala řada automobilek experimentovat s většími motory.
V roce 1974 přišla na trh sportovní varianta 1100 Ti (společně s omlazením) s třináctistovkou o výkonu 82 koní, co se uměla rozpelášit až na 163 km/h. Není tak divu, že se označuje za první ostrý hatchback. Simca 1100 se vyráběla do roku 1982, kdy ji v podstatě vytlačil model Horizon.
Že si žádnou Simcu 1100 na československých silnicích nepamatujete? Není divu, vůbec se sem totiž nedovážela. Pokud ano, pak jen přes individuální dovoz. Simcu 1100 pořídíte do sta tisíc korun. Samozřejmě záleží na stavu. Mnohem vzácnější je sportovní varianta Ti a pak některé speciality, jako je třeba užitková verze či crossover Matra Rancho.
Článek vyšel v Auto Tipu Klassik 05/2021. Časopis si můžete koupit na ikiosek.cz.