Seat Toledo 2.0 FSI: excentrický silák (megatest)

Kapitoly článku:

• Nové Toledo šokuje vzhledem
• Interiér, ergonomie, ovládání
• Vnitřní prostor, zavazadlový prostor
• Dvoulitrový benzín, natural 95 nebo 95, pružnost
• Jízdní vlastnosti, řízení, akustická pohoda
• Toledo vs. Octavia, zhodnocení, plusy a minusy, výbava
• Technické parametry, oficiální fotografie
• Vlastní fotografie

---

Když Seat loni na jaře vyrukoval s konceptem Toledo Prototipo kombinující atraktivní příď nové Altey a rozporuplnou záď podobnou Renaultu Vel Satis, mnozí si mysleli, že konečná podoba nového modelu bude úplně jiná a více se přiblíží vzhledu toho předchozího. Toledo má u nás pověst praktického rodinného vozu poměrně konzervativního ražení, který si při svém příchodu na trh v devadesátých letech získal nemálo obdivovatelů. Co na tom, že jeho pozice později obsadila ještě praktičtější Škoda Octavia, postavená navíc na novější koncernové platformě, pověst vozu byla daná a příliš na ní nezměnila ani odvážněji střižená druhá generace.

Pohled zákazníků na Seat byl ovšem příliš blízký Škodě, a to nešlo dobře dohromady s představami mateřského Volkswagenu. Španělská automobilka dostala za úkol vyrábět auta sportovnějšího ražení a s atraktivnějším designem. Slogan auto emoción brzy následoval první hmatatelný výsledek – Altea, vůz netradiční koncepce, sportovně střižený hatchback s vyšší stavbou karoserie pasovaný Seatem na zakladatele nové kategorie MSV (Multi Sport Vehicle). Rychle si získal řadu příznivců a ačkoli vysoká karoserie nešla tak úplně dohromady se sportovním duchem značky, nikdo to Seatu nevyčítal, neboť klasické modely Toledo a Leon měly teprve přijít.

  

Nové Toledo ale zahrálo na stejnou notu, jeho finální podoba se od původního konceptu lišila jen v detailech a na světě byl vůz, který mnohé příznivce značky zcela šokoval. Toledo totiž není ničím jiným než Alteou s jinou zádí, navenek je vše od přídě až po C sloupky na chlup stejné jako u starší sestřičky a zrovna tak interiér nedoznal žádných změn. I proto budou některé pasáže tohoto testu stručnější než jindy a často se v něm budu odkazovat na starší test Altey 1,6, hodnotit znovu stejné rysy by bylo nošením dříví do lesa.

Nerozplyne se v davu

I přes značnou podobnost s Alteou nelze Toledu upřít originalitu, o které se ostatním vozům koncernu VW může jen zdát. Povedený předek z Altey skýtá i přes svou bachratost hodně dravosti a sportovního šmrncu. S malou mřížkou chladiče mezi protáhlými světlomety kontrastuje rozměrný nárazník s velkými nasávacími otvory, vkusně doplněný o dvě kulaté mlhovky. Při pohledu z jakéhokoli úhlu má příď co říci, nejpůsobivěji však vypadá ve zpětném zrcátku, kde připomíná kočku připravenou ke skoku. Není divu, že si vůz na silnici sjednává respekt poměrně snadno.

  
Příď je stejná jako u Altey a trošku připomíná obličej kočky

Velký sklon přídě má za následek jen malý zlom linie kapoty motoru a čelního skla a právě při pohledu na tyto partie vůz nejvíce připomene MPV. Stejná jako u Altey je i linka začínající lemy předních blatníků, která plynule navazuje na lemy těch zadních a opticky odlehčuje velké plochy dveří. Při pohledu o něco výše vynikne jediný, ale zcela zásadní rozdíl v designu – negativně skloněný C sloupek a z toho vyplývající pojetí zádě. Již na C sloupcích Altey se objevila negativní linie, Toledo ji ale dotahuje k podobě známé z Renaultu Vel Satis, kde je negativně skloněn celý sloupek, nikoli pouze jeho jedna strana. Vůz je navíc zakončen krátkým převisem, takže na první pohled váháte, zda jde o sedan nebo hatchback. Druhá varianta je správná, výklopná je celá zadní stěna a když už nic jiného, je díky ní Toledo alespoň praktické.

  
Záď má nestandardní tvarování, ani ryba, ani rak, a vypadá poněkud těžkopádně

Mé pocity z designu vozu jsou rozporuplné, přední část vnímám velmi pozitivně, zadní s rozpaky. Testovaný vůz byl dodán v tmavě šedé barvě, která problematické partie trochu ukrývala, ve světlejších barvách vyniknou ve vší své jedinečnosti. Vozu ovšem dodávají subjektivní vnímání větší velikosti, vedle drobně vyhlížející Altey působí Toledo na chvíli jako vůz o třídu vyšší, členitost zádě dělá své. Další pozitivní soudy hledám marně, toto provedení zádě se mi jednoduše nelíbí a na kráse mu nedodává ani preference železa před sklem. Páté dveře tak působí poměrně těžce, a to i díky malým koncovým světlům a značce posunuté na nárazník.

   
Světla jsou vzhledem k velké ploše zádi docela malá

Buď jak buď, Toledo rozhodně není přírůstkem do šedi konvenčních vozů, jak praví propagační materiály výrobce, ale originálním autem, který si na silnici těžko s něčím spletete, a to i přes to, že ani příď, ani záď vlastně nejsou ničím úplně novým. Právě toto se mi na designu vozu líbilo nejvíce, je výstřední, zajímavý, nepřehlédnutelný a jistě se najde mnoho takových, které právě tímto zaujme.

  
Detail na přední světlomety --- Zrcátko je umístěno na minisloupku, který trochu brání výhledu

Takový malý tank

Bohužel, efektní nebývá efektivní a designem trpí především výhled z vozu. Dozadu je vidět opravdu prachmizerně – malé sklo a převis za ním moc jistoty nedodají. Podobně výhled vpřed není nejlepší, dohlédnout těsně před vůz vyžaduje pořádné cvičení s hlavou a krkem. A do třetice všeho zlého: i výhled šikmo vpřed má k dokonalosti daleko. A-sloupky jsou extrémně masivní, patrně i proto, že skrývají stěrače, a ohňostroj marnosti zakončuje rozdělení bočních trojúhelníkových oken vpředu  na dvě části, z nichž ta první je tak malá, že už by ani nemusela být skleněná. U MPV je toto řešení běžné, ale u nich konstruktéři nechají okénku v rohu více prostoru a malý sloupek se zrcátkem nesplývá s předními sloupky tak jako zde. I toto je samozřejmě vlastnost společná s Alteou.

  
16" litá kola jsou ve standardu --- Stěrače jsou schovány v A-sloupku

Zkrátka, Seat nahradil klasický sedan odvážně střiženým hatchbackem a reakce kolemjdoucích slýchané měsíce po jeho uvedení na český trh se nesly v duchu váhavého: Tohle že je Toledo? Není co dodat...