Rychlý průjezd zatáčkou

Pro většinu řidičů, zejména těch sportovněji založených, jsou zatáčky lahůdkou, kterou si je potřeba dokonale vychutnat.
Rychlý průjezd zatáčkou
Každý má pochopitelně svůj vlastní styl, kterým tyto partie zdolává, ovšem všichni se pak více méně snaží v podstatě o jediné – co nejrychlejší průjezd. Neexistuje samozřejmě pouze jediný správný způsob, jak zatáčku zvládnout, nicméně bylo by škoda nepřipomenout pár všeobecně platných zásad.

Nájezd do zatáčky

Dalo by se říct, že fáze nájezdu je tím nejdůležitějším co rozhoduje o tom, zda se podaří optimální průjezd podle vašich představ či nikoliv. Základem je pochopitelně zpomalit vozidlo na rychlost odpovídající poloměru zatáčky. Zde se spousta „závodníků“ dopouští chyby, kdy brzdí na poslední chvíli a špatný odhad způsobí problém, jak s vozidlem v dané rychlosti vůbec nějak zatočit. Vynecháme pojednání o nouzovém řešení takovéto situace i fakt, že za jistých okolností lze brzdit také v oblouku zatáčky a spokojme se z obecným doporučením. To říká, že před zahájením vlastního zatáčení by vozidlo mělo být „připraveno“ tzn. zařazený odpovídající rychlostní stupeň, optimálně zpomaleno a odbrzděno. Pokud tomu tak nebude a budete se s vozidlem „prát“ (pozdní řazení, zablokované kola, smyk apod.), ztrácí stabilitu. Jestliže jedete opravdu na limitu, budete mít velký problém zatáčku zvládnout.

Průjezd zatáčkou

Podle toho, jak se vám podařila fáze nájezdu bude pochopitelně probíhat i vlastní průjezd. Mohou nastat v zásadě dvě varianty. První, kdy jste nájezd nezvládli je charakteristická tím, že se díky tomuto v oblouku začínají kumulovat problémy, které jste měli mít vyřešené již dávno. Pokud byl nájezd kupříkladu příliš rychlý, náhle zjišťujete, že se do zatáčky nevejdete. Úměrně tomu, jak moc jste rychlost „přešvihli“, můžete buď zkoušet nouzově brzdit nebo si hledat volný prostor mimo silnici. Jinou nepříjemností je, jestliže se vozidlo díky vyšší rychlosti najednou dostalo v zatáčce do smyku a vy máte plné ruce práce s jeho srovnáním. V obou případech pak nemůže být ani řeč o tom, že by jste si dokázali vybrat a dodržet optimální linii průjezdu . Ta by pochopitelně ve správném případě měla začínat na vnějším okraji zatáčky a směřovat plynulým obloukem k jejímu vnitřku, kde tečujete krajnici v místě jejímu vrcholu. Toto místo se nachází v klasickém případě zhruba těsně za polovinou jejího skutečného geometrického středu. Pokud se zatáčka tzv. otevírá (zvětšující se poloměr), vrchol se pak přiměřeně posunuje proti směru jízdy. V opačném případě, u zatáčky která se utahuje (zmenšující se poloměr), je vrchol odpovídajícím způsobem posunut pro změnu po směru jízdy. Během této fáze udržujete konstantní dávku plynu odpovídající rychlosti na daném poloměru v zatáčce.

Výjezd ze zatáčky

Pokud se vám podařil správný průjezd až k vrcholu zatáčky , začínáte z tohoto místa (nebo kousek před ním) pomalu akcelerovat. Od vnitřního okraje postupně směřujete plynule k okraji vnějšímu a míra akcelerace musí odpovídat výkonu vašeho vozidla či vlastnostem povrchu tak, aby nedošlo ke smyku. Na obzvlášť kluzkém povrchu nebo u velmi vysokých výkonů motoru není výjimkou, že naplno přidáte plyn až v okamžiku, kdy je vozidlo srovnané do přímého směru. Kvůli akceleraci by měl být poloměr dráhy na výjezdu co nejvíce „narovnán“, čehož docílíte o něco málo ostřejším obloukem ve okamžiku nájezdu (vnější okraj – vrchol). Vše pochopitelně závisí na tvaru zatáčky, ovšem čím pomalejší bude, tím více je nutno v prvé fázi najíždět. Z hlediska závodní jízdy je výjezd ze zatáčky nejdůležitější, protože včasná akcelerace rozhoduje o maximální rychlosti dosažené na následující rovince.

Ve všech případech si musíte při rychlé jízdě (s výjimkou závodní dráhy) vždy nechat určitou prostorovou reservu během celého průjezdu. Aby byl co nejrychlejší, musí se pochopitelně vyznačovat plynulostí, tzn. bez zbytečných, i když efektních smyků. Důležitá je také linie průjezdu vedoucí po největším možném oblouku, laicky řečeno od kraje ke kraji. Ten však v tomto případě znamená především středovou dělící čáru, která by pro vás měla být tabu a to především v nepřehledných zatáčkách. A když už jsme u nich, pak závěrečné doporučení k tomuto tématu zní: Pokud do zatáčky pořádně nevidíte a neznáte ji, zůstaňte při nájezdu raději o něco déle na její vnější straně. Je to vždy rozumnější, než se ihned vrhat k jejímu vnitřnímu okraji, aby jste vzápětí zjistili, že se její poloměr utahuje více než jste čekali. Potom často řešíte už jediný problém. Jak vozidlo přinutit, aby v dané rychlosti dokázalo ještě dále zatáčet.

bazar

Nissan Juke 1,2
Rok výroby: 2017
Stav: nový vůz
Cena: 370 000 Kč
Renault Thalia 1,4
Rok výroby: 2006
Stav: 52 888 km
Cena: 60 000 Kč
Hyundai ix20 1,6
Rok výroby: 2011
Stav: 67 361 km
Cena: 216 000 Kč
Skoda Octavia 1,9
Rok výroby: 2005
Stav: 349 860 km
Cena: 73 000 Kč
Skoda Octavia 1,9
Rok výroby: 2006
Stav: 267 318 km
Cena: 90 000 Kč
Skoda Superb 2
Rok výroby: 2010
Stav: 159 691 km
Cena: 295 000 Kč
Nabídka dalších vozů
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

17.  8.  2017 | Milan Lažanský | 4 příspěvky
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 34 příspěvků
Test ojetiny BMW Z4 (E85): Divoký design, ale také poctivá mechanika

Ojetina: BMW Z4

Příchod BMW Z4 způsobil po uhlazeném Z3 docela šok. Pod rozbouřenou karoserií se ale skrývá osvědčená technika. Na co si dát pozor?

12.  8.  2017 | David Rusol | 7 příspěvků