Loga dvorního úpravce AMG dnes označují ty nejrychlejší a nejsilnější Mercedesy v nabídce. Abychom však pochopili, kde celá touha po stále vyšších výkonech započala, musíme se zaměřit na první velký projekt AMG – na Rudou svini.
V současnosti najdete v portfoliu automobilky Mercedes skoro každý vůz ve výkonnější variantě AMG. Za léta působení si tento legendární úpravce vydobyl pozici značky, která dokáže z civilizovaných vozů vytvořit opravdové bestie. A vlastně tak není divu, že právě u jedné bestie celé AMG začalo.
AMG, nebo-li „Aufrecht Melcher Grossaspach“, vzniklo spoluprací pánů Hanse Wernera Aufrechta a Erharda Melchera. Zkratka je složením jejich příjmení a obce Großaspach, odkud Aufrecht pocházel.
Tito dva bývalí inženýři Mercedesu měli techniku vozů s třícípou hvězdou v malíčku a již dříve se zabývali úpravami závodních motorů. O víkendech také se svými upravenými Mercedesy závodili. Nápad založit vlastní dílnu tak nebyl v roce 1967 vůbec od věci.
Veřejnosti se však naplno ukázali až v roce 1971, kdy se rozhodli závodit s upraveným Mercedesem 300 SEL 6.3. Mnoha lidem se tehdy určitě zdálo, že luxusní parník na čtyřech kolech není zrovna ideálním okruhovým náčiním. Právě tento neortodoxní závoďák v červené barvě později přezdívaný „Rote Sau“, tedy „Rudá svině“, však naplno odstartoval značku AMG do období posedlosti výkonem.
Z bouračky po doktorovi
Dva zapálení úpravci se nenechali odradit a pustili se do modifikace velké limuzíny po hlavě. Možná právě kvůli obrovské výzvě, možná kvůli otázce „proč to nezkusit?“.
Rudá svině začala svůj život jako nabouraný model 300 SEL, který byl zakoupen od jistého doktora – tedy ideální kus hodný přeměny na závoďák. V AMG z auta sundali chromované nárazníky, rozšířili blatníky, nahodili lehčí hliníkové dveře a… to bylo v rámci exteriéru vlastně všechno, kromě kol s širšími pneumatikami v podbězích a dodatečných světel na přídi.
Ani v interiéru nedošlo k velkým úpravám. Přibyly závodní sedačky a ochranný rám, zatímco zadní lavice, dveřní panely a elegantní palubní deska s dřevěným obložením zůstaly na místě. Luxusnější závodní auto byste hledali marně. Nejvíce pozornosti bylo totiž věnováno motoru. Vlastně muselo být, jelikož hmotnost vozu byla stále na silných 1635 kg.
Původní 6,3 litrový osmiválec s výkonem 250 koní (184 kW) byl tedy převrtán na 6,8 litru, dostal lepší vačkové hřídele, vahadla, hlavy válců, sání, nový výfuk, přesněji všechno, co mohlo zajistit koně navíc. Konečný výkon vyladěného osmiválce se zastavil na 428 koních (315 kW) a měl 607 N.m točivého momentu.
Díky tomu se maximální rychlost 300 SEL zvýšila ze sériových 221 km/h na rychlíkových 265 km/h. Po těchto úpravách už závodní „medvěd“ nesl typové označení AMG 300 SEL 6.8 a mohl se vrhnout na okruh.
Jedno zpropadené Capri…
Okruhy byly v 70. letech zaplněny převážně malými a lehkými vozy, alespoň tedy v porovnání s mamutí limuzínou od Mercedesu. Jednoduše vozy jako BMW CSL, Alfy Romeo GTA nebo Fordy Capri. A vytrvalostní závody se vyhrávaly stylem, kdy bylo zapotřebí strávit co nejméně času v boxech pro tankování a přezouvání pneumatik.
Použití těžkého žíznivého Mercedesu tak bylo v tomto smyslu doslova kontraproduktivní. Paliva totiž sežral hektolitry a svou hmotností uměl velice rychle sjíždět gumy. AMG však vsadilo veškeré své poznatky do hrubé síly, což většina konkurentů při prvním závodě 24 hodin na belgickém okruhu Spa prostě nečekala.
K překvapení všech ostatních si tehdy Rudá svině řízená piloty Clemens Schickentanz a Hans Heyer dojela pro druhé místo celkově a všechny pochybovače nadobro umlčela. Nestačila pouze na Ford Capri RS 2600, který svini dokázal ujet. Nečekaný úspěch udělal z týmu AMG a hlavně z obřího červeného Mercedesu zasloužené hvězdy. Publicita následovala a firma mohla naplno rozjet byznys s úpravami osobních aut.
Svině si okruhové řádění ještě poté několikrát zopakovala, ovšem problém s rychlým opotřebováním pneumatik jí zajistil krátkou kariéru. V mnoha případech totiž odolnější, speciální obutí nebylo v závodech možné kvůli pravidlům použít.
Včetně dvou prototypů bylo vytvořeno celkem pět exemplářů, přičemž jeden později sloužil francouzské společnosti Matra k testování přistávacích podvozků vojenských stíhaček. Za největší vítězství Rudé svině však můžeme označit úspěšné rozšíření značky AMG mezi veřejnost.
Díky neustálému přílivu zákazníků dychtících po větším výkonu se nakonec v roce 1990 AMG oficiálně spojilo s automobilkou Mercedes-Benz, pro kterou je už nyní sportovní divizí a plnohodnotným vývojářem zcela nových modelů. Zbytek už je pouhá historie. Historie plná úspěchů z motorsportu a také úspěchů na poli silničních vozů. Dodnes si AMG drží charakter původního úpravce, u kterého vás zprvu napadne hrubá síla. Úplně stejně jako před více jak padesáti lety.