Duchovní předchůdce Opelu Rocks zůstal jen myšlenkou, do sériové podoby se navzdory fázi prototypu nakonec nezhmotnil.
Dnešní přibližovadlo do města od Opelu, model Rocks, se zatím těší oblibě a nedávno prošel lehkou modernizací, která mu zajistí dalších pár let na trhu. Na vlastní bádání v segmentu minivozů teď nicméně automobilka z Rüsselsheimu vzpomíná skrze koncept Maxx. S myšlenkou výchozího modelu, který na co nejmenší ploše nabídne maximum možného místa, totiž Opel přišel už před rovnými třiceti lety.
Koncept Maxx představil Opel v roce 1995 na autosalonu v Ženevě. „Lidé mají různý životní styl, vkus a potřeby. Běžné automobily s nimi nemohou držet krok, jejich univerzálnost naráží na své hranice. Maxx však ukazuje cestu, jak z tohoto zúžení ven,“ uváděla značka během premiéry. Nutno dodat, že téma miniaturních vozů bylo tehdy vcelku populární, ostatně Maxx se objevil nedlouho poté, co Smart ukázal své první koncepty napovídající příchod obdobně řešeného modelu Fortwo.
Maximální flexibilita a variabilita měly být hlavními přednostmi městské studie. Inženýři a designéři Opelu se při navrhování vydali novou cestou, kdy vnější plášť karoserie nebyl vyroben z lisovaných ocelových plechů, ale převážně z hliníkových profilů v modulárním provedení. Základní profily tvořily konstrukci, která byla částečně viditelná na exteriéru i v interiéru vozu, přičemž spodní panely dveří, střecha a zadní okno bylo možné odejmout a vytvořit tak z vozu provzdušněné „kabrio“.
Na délku měřil Maxx jen 2,97 metru, přičemž šířka a výška byla shodných 1,58 metru. Bez ohledu na to však nabízel dvoudveřový model dostatek prostoru. Interiér byl standardně čtyřmístný, ale zadní lavici šlo sklopit, čímž se uvnitř vytvořil zavazadlový prostor o objemu 500 litrů (samozřejmě až po střechu). Převoz velkých předmětů o délce až 2 metry dle Opelu taky nebyl problém. Mimo to si na modulární konstrukci značka představovala i variantu malého pick-upu nebo nakonec prostornější pětidveřovou kabinu či dodávku (viz galerie).
Nedlouho po ženevské premiéře Opel s konceptem pokročil a na autosalonu ve Frankfurtu ukázal již funkční prototyp. Zaměření na lehkou konstrukci (s pohotovostní hmotností vozu zhruba 650 kg) potvrdila značka třeba nasazením hořčíkových kol nebo zmíněnými odnímatelnými panely karoserie z karbonu. Lehký a úsporný byl nakonec i použitý litrový tříválcový motor o výkonu 50 koní (37 kW), konkrétně první tříválec vyvinutý evropskou automobilkou do stavu připravenosti k sériové výrobě. Za moderní prvky, navíc v tomto segmentu, lze považovat taky airbag řidiče či systém ABS.
Zatímco však u Smartu, pod střechou a vedením Mercedesu-Benz, myšlenku malinkatého vozu do města už v roce 1998 vyvinuli do produkční formy, v případě Opelu zůstal Maxx koneckonců pouhým konceptem. S ohledem na pozdější tvorbu funkčního prototypu lze však předpokládat, že k odmávnutí projektu do sériové výroby nemusel mít pokrokový model zrovna daleko.