Klidně můžete mít na okruhu něco odjeto, s plackou Norma budete ale muset stejně začít od začátku. Se vším.
Tohle je strašlivá facka pro ego každého, kdo zvládl základy jízdy na okruhu a třeba se i svezl v nějakém ostřejším závodním speciálu. Ideálním příkladem může být redaktor, který je schopný zajet v Mostě se speciálem TCR (konkrétně Cupra TCR – cesťák s výkonem 350 koní, závodní podvozek, slicky, sekvence…) čas pár sekund od profíků a začíná si o sobě myslet, že by snad trochu mohl umět řídit. Posaďte ho do placky Norma M20FC, on mu hodně rychle spadne hřebínek.
Placaté nic s něčím jako sedačka
Pro první svezení těžko vymyslíte horší podmínky – teplota kolem sedmi stupňů, nad brněnským autodromem mraky, které občas skropí asfalt přeháňkou. Ovšem ne tolik, aby šlo o vyloženě „mokré“ podmínky. „Těžko říct, co obout. Na slickách to bude určitě klouzat, na pneumatiky se vzorkem je ale vody málo,“ kroutí hlavou Václav Janík, majitel a jezdec týmu v jedné osobě. Vaška známe hlavně z kopců, v poslední době je ale stále aktivnější i na okruzích.
Francouzská placka Norma s označením M20FC se v boxech docela ztrácí, i vedle takového KTM X-Bow působí velmi subtilně. Nenápadný je vlastně i výkon dvoulitrového atmosférického čtyřválce od Hondy. Nebo vás při zmínce o 265 koních jímá hrůza? Asi těžko. Nicméně v kontextu půltunové hmotnosti, a hlavně aerodynamického přítlaku se tahle na první pohled nenápadná čísla promění v něco šíleného.
Posez za vyjímatelným volantem je… Těžko popisovat něco, co vlastně ani není. Respektive sedačku suplují jen jakési vycpávky zhruba ve tvaru sedačky, od podlahy jezdce dělí něco jako karimatka. Místo není v podstatě žádné, pedály jsou těsně vedle sebe (spojka se používá jen pro zařazení jedničky a při rozjezdu), veškeré ovládací prvky a malý displej se nacházejí na volantu.
Vyrážím. Dvoulitr za zády mi rozvibroval každý sval v těle, rozjezd se závodní sekvencí a ostrou spojkou bývá oříšek, tuhle disciplínu ale tentokrát zvládám na první pokus. Boxovou uličkou se i tak pohybuju přískokem, v nízkých otáčkách se motor absolutně necítí a nespokojeně poškubává. A zase začíná pršet.
Marné hledání přítlaku
První kola jsou strašlivá. Mechanici sice na normu nasadili pneumatiky předehřáté ze speciální pece, ty mi ale snad už během prvního kola stačily beznadějně vychladnout. Norma nezatáčí, je nedotáčivá, klouže…
Aby totiž tohle auto fungovalo, musíte splnit dvě podmínky – zahřát pneumatiky a vytvořit si přítlak. A ten si vytvoříte jediným způsobem – patřičně rychlou jízdou. Jak ale zrychlit, když mi na hledí přilby padají kapky deště a norma se v každé zatáčce vzpírá?
Do boxů přijíždím naprosto zničený. Nedokázal jsem udržet teplotu v pneumatikách. A už vůbec ne jet tak rychle, aby se placka díky přítlaku přicucla k brněnskému asfaltu.
Hoď všechno za hlavu
Prý špatné podmínky a na přítlak si dlouho zvykají i zkušenější závodníci… Vašek je hodný. „Musíš vše hodit za hlavu a zapomenout vlastně úplně na všechno, co si myslíš, že víš o řízení. A hned v prvních zatáčkách využítpředehřátých pneumatik a do zatáčky placku prostě narvat,“ radí Vašek.
Díky meteoradaru jsme našli jakžtakž suché okénko alespoň na pár minut. Vyrážím tedy podruhé na trať, rozhodnutý, že to hned do kombinace u áčka (dvojzatáčka po úvodní vraceje o sto osmdesát stupňů) jednoduše pošlu. Brzdím podle svých „zkušeností“ nesmyslně pozdě a do zatáčky najíždím rychlostí, která byla pro mě dosud naprosto nemístná. Dosud. Norma ale zatočí, jako by se nechumelilo. Najednou jde i to řízení bez posilovače krásně zlehka a placka zatáčí takovým způsobem, že si neumím představit sílu, která by ji donutila vytyčený směr opustit. Cítím, jak aerodynamický přítlak tlačí normu k zemi, a začínám konečně placku vnímat.
Že jsou limity závodního auta pro běžného, byť zkušenějšího řidiče kolikrát nedosažitelně daleko, to je ještě pochopitelné. Abyste však museli jet sebevražedně rychle jenom kvůli tomu, aby auto začalo alespoň trošičku fungovat, to už se chápe hůř. Normální řidič při nedotáčivosti zpomaluje, tady musíte přidat. A hodně. Už víte, proč jsem měl všechno hodit za hlavu? Asi bych měl ještě lepší radu. Vypni mozek a zapomeň na pud sebezáchovy. Jinak s normou nebudete kamarádi.
Prostor ke zlepšení by byl
Francouzská placka je bez přehánění jiná dimenze řízení i v rámci závodních aut. Už když šlápnete poprvé víc na plyn, dojde vám, že tady je všechno jinak. Rychlá odezva, jasně, známe. Průlet otáčkami k červenému poli – taky nic nového, pokud jste řídili závoďák nespoutaný silničními emisními předpisy. Ale jakým způsobem s autem cloumá pouhých 265 koní, to už je novinka. I to je však nic proti tomu, co norma díky přítlaku předvádí v zatáčkách.
Dejte tohle všechno dohromady a dostanete brněnský čas 1:57 (ideální podmínky, tedy sucho, přiměřeně teplo a kvalifikační nastavení). Cokoliv v Brně pod dvě minuty je šílená rychlost, vždyť podobné časy jezdí elita z MotoGP. Je to sice jedna stopa, ale ať máte představu.
A moje ego? Utrpělo hodně, ve druhé jízdě jsem se ale schopnostem normy alespoň trochu přiblížil a jízdu s přítlakem ochutnal. Nejrychleji jsem Brno zvládl za 2:14. Mám však hned několik výmluv – mizerné počasí, málo času (zvládl jsem sedm kol) a ve zmíněném nejrychlejším kole mi při výjezdu ze stadionu spadla noha z plynu a pár sekundjsem šmátral. Ke dvěma minutám ale i tak stále hodně daleko. Norma je zběsilá šílenost.
Chcete jet taky?
Je to sice zbraň, když ale budete chtít, v týmu Václava Janíka si můžete normu vyzkoušet. Jasně, sednout si rovnou do téhle placky by byl bez větších zkušenosti nerozum, u Vaška však můžete absolvovat program výuky jezdců a do normy se postupně propracovat. „Zúčastnit se může vlastně kdokoliv, v žádném věku není pozdě. A pokud byste si netroufali na vyloženě závodní techniku, zařadíme vás do programu se základním výcvikem, který se víc zaměřuje na jízdu v normálním provozu,“ popisuje možnosti Václav Janík. Další alternativou jsou „taxi jízdy“ na sedačce spolujezdce nebo program pro majitele sportovních vozů. Všechno fajn, ale norma je jiný svět. Doporučuju!
Autor: Martin Machala
Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.