Poznámka: Autorem následujícího textu je čtenář známý jako Goes. Text neprošel žádnou výraznější redakční úpravou.
Chystáme se na sraz
Slovo dalo slovo a najednou to na diskusi vypadalo, že bude pořádána megalomanská akce s mnoha sty účastníky a velkým počtem aut. Nakonec jako vždy vykrystalizovalo pevné jádro, s kterým jsme se domluvili na srazu dne 11. září 2004 v Táboře. Předběžný program zněl jasně: zabereme místní letiště a bez větších emocí a vytahování si společně zajezdíme a popř. odpoledne podnikneme nějakou hromadnou akci, např. výlet.
Když mi v sobotu ráno v šest zazvonil budík a já měl vstát a jet někam na nějaký sraz, začal jsem uvažovat, že bych dal vědět, že mi právě umřel pes, sestra se z ničeho nic přes noc rozhodla, že se vdá a matka přivedla na svět dalšího sourozence. Nakonec jsem si řekl, že nebudu trhat partu a z postele vylezl. Večer před srazem jsem se ještě rozhodl, že vyleštím miláčka, ať tam všem ukážu a vyrazil na myčku. Teprve tam jsem zjistil, že ruční myčka v pěti stupních Celsia není zrovna to nejlepší, jak se po ránu venku zahřát. Nicméně na místo srazu v Brně, kde jsem se měl setkat s Bondem007 (BMW 330d), jsem dorazil s dostatečnou časovou rezervou a začal vyčkávat příjezdu.
Po menším zpoždění, které nebylo na mé straně, jsme se s Bondem vydali na cestu. Cesta probíhala v poklidu, až na jedno místo, kde jsme viděli, že PČR nespí ani v sobotu ráno, a menší úsek uzávěrky, kdy objížďka byla jako cesta z tankodromu. Nakonec se před námi objevila značka Tábor a my se vydali hledat srazu v obci Všechov, kde se prý nachází nějaká benzínka, u které mel být sraz. Ovšem, kdo čekal benzínovou pumpu, jakou všichni známe, hluboce se mýlil. Asi každý, kdo se srazu účastnil, ono místo přejel a byl nucen se vracet. Nebyli jsme výjimkou, a tak po menším bloudění jsem dorazili k oné benzínové pumpě. Tedy pumpa to byla nejspíš jen dle názvu. Přestavěná budka nějakého JZD a letištní plocha dávalo tušit, že to není jen tak.
Na místě už na nás čekala předsunutá jednotka ve složení MaxvRS (FabiaRS), P2M (MB 220CDI) a Polda (VW Polo V6 1.4 16V). Po seznámení a prolomení ledu v konverzaci jsme začali jak jinak, než mluvit o autech. To se už k nám ale přidal Lukke (BMW 330D), CRX (BMW Z3 1.9), majitel Nissanu Almery a majitel Renaultu Clio 1.5d CI a za nedlouho se k nám připojil i pilot letadla, jenž si dojel na benzínku dotankovat benzín (já věděl, že ta pumpa není jen tak), aby nás následně opustil.
Po chvíli diskuzí a dohadů, kde že to letiště je, jsme vyrazili nejpravděpodobnějším směrem a po chvílí dorazili na ranvej, kde právě trénovalo pár modelářů. Po opatrném začátku popojíždění na druhou stranu ranveje pár duší nevydrželo napětí a dlouhou rovinku před sebou a začali jet „co to dá“. Na druhé straně jsme se seřadili a rozhodli se plně využít této asi 1,5-2km dlouhé a 50m široké asfaltové ranveji k porovnání svých mazlíčků.
Sprintujeme
Chvíli nám trvalo, než jsme si ujasnili, že se sprint v osmi autech nedá dělat, a tak se po krátké domluvě seřadili první čtyři auta a začalo to, na co se každý těšil. V první vlně si to spolu rozdali jasní favorité a to dva kousky od BMW se stejnými motory 330D, výsledek byl předem znám, ale šlo spíš o to, o kolik jsou tyto auta výkonnější, než zbytek vozového parku. Samotná tyto auta mezi sebou soupeřily víc než urputně a tak jednou vyhrál Lukke, podruhé Bond. Sprinty se konaly celé dopoledne. Rozdal si to každý s každým, aby porovnání bylo kompletní a nikdo z přítomných (hlavně já) neměl komplexy, že to ty dýzly umí tak parádně rozjet.
Během sprintů se k nám přidali Dup (VW Golf IV Variant TDI 85@100kW) a ZN (VW Passat 1.9 TDI 96 kW) a pár kluků z místního Tuzing Clubu v podání věru pravé tuzingové káře Škoda 120, jedním stěračem, velkým výfukem a sirénou ze sanitky, kteří nás pozorovali z povzdálí. V krátké pauze mezi sprinty jsme byli svědky fantastického nízkého přeletu letadla nad našimi vozy, které se stalo „akcí a fotografií dne“.
Zkoušíme brzdy
Když jsme se sprinty dostatečně vyblbli, napadlo někoho, že bychom mohli zkusit měřit brzdné dráhy. Krásna myšlenka, která při uvedení do praxe přinesla opravdu velmi kvalitní zážitek. Princip byl věru jednoduchý, praxe už ne. Po dohodě se vydala skupinka aut na druhou stranu ranveje, kde se auta seřadila vedle sebe. Poté se rozjela směrem ke skupince na startu dohodnutou rychlostí (100 km/h). Na startu už stál MaxvRS, který měl ve svém autě bliknout světly a na ten povel jsme měli všichni šlápnout na brzdu co to dá. Jak jsem již napsal, myšlenka super, princip jednoduchý. Kdo nezkusil neuvěří, ale když sedíte v rozjetém autě rychlostí 100 km/h, vedle vás jedou další tři auta a před vámi se velmi rychle přibližuje skupinka stojících aut a vy čekáte, kdy už ten MaxvRS konečně blikne světly a vy můžete zabrzdit a ono pořád nic a nic, máte velké nutkání začít brzdit, i když jste teprve 200 metrů před touto skupinkou. Naštěstí přišlo vysvobození a bliknutí světel a my na to pořádně šlápli. A výsledek? Těžko říct, všechny auta zastavily zhruba stejně, rozdíl mohl být max dva metry, což je pro některé těžké auta velmi dobrý výsledek, ale díky reakční době řidičů a tomu, že auta prostě nedokážou jet v jedné přímce nebyl až tak průkazný. Nicméně po opakování této akce se ukázalo, že některé auta umí prostě brzdit lépe, než druhé.
Po této malé akci se skupinky vystřídaly, my zůstali na startu a druhá polovina se rozjela na start, aby se vydali vstříc nám a vyzkoušeli si své brzdy. Po dohodě měl bliknou Dup, ale to, co připravil pro jezdce, bylo úchvatné. Když se proti nám řítila skupinka aut dohodnutou rychlostí a pořád nebrzdily a vzdálenost se velmi a velmi krátila, až najednou auta kousek od nás na to šlápla a z nich vyskočili řidiči, proč ten Dup nebliknul, došel náš vrchní blikač k závěru, že místo světel spínal ostřikovače. Holt i mistr se někdy utne. Druhá jízda se už povedla a tak došlo ke srovnání brzdné délky i u těchto aut.
Když jsme si dostatečně zasprintovali a problbli se rozhodli jsme se přesunout směrem k motorestu. To se s námi už bohužel musel rozloučit Bond007 a taky ZN. K motorestu nás dovedl zdejší CRX a pak se s námi taky rozloučil spolu s majitelem Nissanu Almery (která jezdila velmi pěkně). Oběd byl skvělý, spolu s námi stolovala i rodina much, která zde měla nejspíš svatbu a pozvala známe z celé republiky. To už s námi byl ale v kontaktu Stealth, se kterým jsme se znovu domluvili na letišti a obědě se opět vypravili zpět na letiště. Hned po výjezdu od motorestu díky navigaci přes GPS a osmi řidičů, kteří v diskusích vystupují jako znalci provozu jsme pochopitelně najeli špatně a byli nuceni mírně řečeno hromadně porušit vyhlášku o provozu na pozemních komunikacích.
Jak se rozjet s Oktávkou
Na letišti nás už čekal Stealth se svou přítelkyní a Oktávii RS a já čekal, jak si RS povede ve srovnání s ostatními vozy. Po krátké diskusi jsem vyrazili opět sprintovat. Na startu byly připravené BMW a RS, bohužel start dělal RS menší problémy a my, znalci supersportů, se jali přijít na to, jak se s tím autem pořádně rozjet. Myslím, že se nám to teoreticky podařilo velmi dobře, ale prakticky se to až tolik nepovedlo. Tedy nepovedlo se to vůbec a tak jsme sprintů nakonec zanechali. To se už rozjela další akce a to řízení vozů „konkurence“. Navzájem jsme si auta půjčovali dle libosti a bez jakýchkoli řečí.
Zájem byl největší pochopitelně o BMW, Octavii a MB, které si vyzkoušeli téměř všichni. Kapku v pozadí zájmu zůstal Golf, Astra a Polo. Ale tak by to asi mělo být. To už ale za námi začaly hvízdat gumy a my viděli Dupův Golf, který na malém okruhu, jenž zde byl, jel dokola co to dá, až místní cyklisti skákali málem do polí šipkou. Krásně nám ukázal kvalitu pneu a podvozku a vlastně i Golfu jako takového, protože to, co s ním předváděl, bylo na hraně šílenství, ale auto sedělo jako přibité bez jakéhokoli náznaku smyku. Šlo vidět, že auto zná dobře.
Mezitím během dne proběhlo pár otoček aut přes ruční brzdu, což jsem musel ukázat i já. Dopředu všem šílencům doporučuji vzít si z mého zážitku příklad. Malý návod jak na to. Auto rozjeďte v rovném směru tak na 80 km/h, pak v rychlosti natočte kola doprava, a rychle strhněte kola doleva a při tomto manévru rychle zatáhnout ruční brzdu a …. a zjistíte, že ruční brzda není správně dotažena a tudíž nedokáže adekvátně zabrzdit zadní nápravu a kola se vám pořád protáčí a tráva na kraji ranveje se rychle blíží. Plný plyn a auto se trochu srovnalo. Bohužel musely přijít na řadu brzdy. Zabrzdil jsem stylově. Přední náprava skončila v poli. Bohudík, nikdo nestihl reagovat a tento zážitek zůstal nezvěčněn. Chvíli jsme spolu ještě blbli, pokecali o autech a pomalu se začali rozjíždět domů. Nejdřív nás opustil Stealth se svou přítelkyni a nakonec po super dni jsem se rozloučili a vydali se každý domů.
Sraz se bude opakovat
Řekl bych, že celý den byl prostě super. Měl jsem obavy, že tam budeme dva, nebo tři, ale nakonec byla účast 11 vozů, byť ne každý zůstal celý den. Atmosféra byla naprosto úžasná, za což mluví i to, že jsem nijak nepocítil, že člověk nevlastní zrovna nejnovější vůz a myslím, že toto nepocítil nikdo. Navíc bylo super, že majitelé vozů, které vzbuzovaly největší emoce nechali ostatní řídit svá auta a tak měli i lidi, kteří nemají přístup k těmto vozům možnost se svést, ale i řídit takové auta. (Přece jen nemůže každý říct, že během jednoho dne řídil BMW a MB). Další poučnou věcí byla instruktáž Dupa o stáčení tachometrů. Během pár sekund udělal našemu dvornímu fotografovi z Pola, co mělo najeté 24tkm, Polo, jenž mělo najeté 699 kkm a pak zase vše uvedl zpět.
Myslím, že byl položen super základ ke srazům, kde se sejde parta pohodových lidí, kteří se před sebou nepotřebují vytahovat a dělat ramena. Místo, kde se tyto srazy mohou konat jsme už našli. Těžko bychom hledali lepší místo, než veřejně přístupné letiště s asfaltovou dráhou v délce asi dva km. Prostě ideální místo. Chtěl bych taky všem, co přijeli poděkovat, že mi umožnili zjistit, že ten dýzl má mezi auty místo, i když pořád to má slabiny, a že přijeli. A pro všechny, co tam nebyli, mohu jen vzkázat, že sraz se bude určitě opakovat. Těžko říct, zda ještě letos, ale určitě bude super, pokud se nás tam příště sejde ještě víc.
Malá fotogalerie