Renault 5 (1984): „superpětka“ přichází

Značka Renault patřila k těm evropským automobilkám, jež v první polovině osmdesátých let výrazně obměnily svůj výrobní program. Přesně před třiceti lety do výroby vstoupila druhá generace nejdostupnějšího modelu s prostým označením R5.
Seznam kapitol
  1. Na špici vývoje, Podobný, ale zcela nový, Na palubě, Videa
  2. Bohatá výbava, Motory napříč, Technické údaje

Na špici vývoje

Zdálo by se, že Renault v první půli sázel především na větší a dražší vozy. V roce 1984 ale nebyly představeny pouze revoluční MPV Renault Espace a luxusní sedan Renault 25, ale také nejlevnější model Renault 5. Nastoupil jako následnický model „pětky“ z pera Michela Bouého, jež slavila premiéru již v roce 1972 a stala se bestsellerem nejen značky Renault, ale také celého svého segmentu v Evropě.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Druhá generace Renaultu 5 se od té první výrazně lišila, i když na první pohled to vypadalo jen na facelift...

Novinka nastoupila do boje ihned po své premiéře na pařížském autosalonu v roce 1984 pod neoficiálním označením Supercinq či Superfive, zkrátka jako „superpětka“. Ačkoli šlo po konstrukční stránce prakticky o zcela nový vůz, nový R5 důsledně zachovával specifické tvary karoserie svého předchůdce. Vůz vznikl na rýsovacím prkně Marcella Gandiniho.

Renault v Československu v roce 1991 (prospekt)

Renault v Československu v roce 1991 (prospekt)

Oproti stejnojmennému předchůdci byla superpětka o 60 mm delší a širší a nabízela prosvětlený interiér díky o 20 % rozšířené prosklené ploše 2,36 m2). Mírně prodloužený přední převis karoserie naznačoval zástavbu motoru napříč před nápravou, zatímco první pětka měla motor uložený podélně. Zkoušky v aerodynamickém tunelu přinesly vozu výrazně snížený odpor vzduchu, koeficient Cx klesl z 0,38 na 0,35, což v daném segmentu znamenalo jednu z nejpříznivějších hodnot.

Podobný, ale zcela nový

Karoserie byla totiž mimořádně střízlivě a jednoduše řešena. Vynikala hladkými, ničím nerušenými plochami, plně vestavěnými nárazníky, lepeným čelním sklem, dveřmi kryjícími sloupky B, zcela zakrytými dveřními klikami či odvody vzduchu z kabiny přímo na povrchu sloupků C. Důraz na snižování hmotnosti byl znát už tehdy, i přes citelné zvýšení tuhosti karoserie klesla hmotnost skeletu nových pětek o 12 kg na 184 kg.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Renault 5 druhé generace v roce 1984

Počet dílů, z nichž byla karoserie sestavena, klesl zhruba o stovku. Zhruba čtvrtina dílů byla kvůli zlepšené antikorozní odolnosti pozinkována, podběhy kryly plastové vložky a spodní části karoserie byly opatřeny speciálním, odolným nátěrem. Drobná poškození z provozu absorbovaly široké plastové obklady boků karoserie, jež v kombinaci s nárazníky tvořily okolo vozu jakýsi ochranný prstenec.

Renault 25 (1984): francouzský trumf, jenž nechal Němce v úžasu

Renault 25 (1984): francouzský trumf, jenž nechal Němce v úžasu

Výhled z vozu za snížené viditelnosti usnadňovaly stěrače s raménky o délce 450 mm, což bylo mimochodem o 50 mm více než u větších vozů řady 11. Velkoplošné hlavní světlomety dokonale lícovaly s přiléhajícími díly a široké blikače pod nimi zasahovaly hluboko do blatníků. Výrazně zvětšené zadní sdružené svítilny zasahovaly hluboko do sloupků C a výrazně zlepšovaly jejich viditelnost.

Na palubě

Zprvu byla superpětka dodávána výhradně v třídveřovém provedení (později přibyly pětidveřová verze a dvoudveřový kabriolet), přičemž přístup do interiéru usnadňovaly boční dveře prodloužené o 105 mm. V souvislosti s novým skeletem karoserie a jeho širší a delší stavbě narostla nabídka vnitřního prostoru. Ve výši loktů narostla šířka o 89 mm vpředu a o 172 mm vzadu, ve výši ramen pak o 69, resp. 122 mm.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Špičkovou verzí se stalo provedení Baccara

Základní objem zavazadlového prostoru se také díky instalaci prostorově hospodárné zadní nápravy rozrostl o 18 litrů na celkových 233 l. Vybavení prostoru pro posádku posouvalo pětku v porovnání s jejím předchůdcem do zcela nové dimenze a v lecčem si nezadala ani s vozy o třídu, dvě většími. Výbavové stupně byly zprvu čtyři a nesly označení E1 až E4. Specifikovány byly jako C a TC (E1), L a TL (E2), GTL (E3) a TS, GTS a TSE (E4).

Renault Espace (1984): zakladatel evropské tradice

Renault Espace (1984): zakladatel evropské tradice

Oba dražší měly anatomicky tvarovaná přední sedadla posouvající se v podélním směru ve středových kolejnicích Monotrace (zavedeno typem R9), což uvolnilo po stranách místo pro nohy cestujících vzadu. Zadní sedadlo bylo sklopné, u TSE navíc dělené. Ventilační a topná soustava byla odvozena z větší řady 9 a vynikala na svoji kategorii velmi dobrou účinností.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Na špici vývoje, Podobný, ale zcela nový, Na palubě, Videa
  2. Bohatá výbava, Motory napříč, Technické údaje
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

včera | Michal Žďárský | 1 příspěvek
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků