V březnu roku 1975 byl představen Renault 30 TS, jedno z nejmodernějších aut vyšší střední třídy své doby. Oslnivým komerčním úspěchem se ale nestal…
Kapitoly článku:
(Aktualizováno 2. 12., 6:30): Jak ukazují i průhledové kresby na této stránce, motor byl ve vozech R20/30 před přední nápravou uložen podélně, nikoli napříč. Autor děkuje všímavému čtenáři za upozornění na chybu v textu!
Bouřlivý rozvoj
Na jaře roku 1975 slavila premiéru špičková verze Renault 30 TS a na podzimním autosalonu v Paříži v roce 1975 bylo představeno jeho levnější provední Renault 20, jež se od „třicítky“ na první pohled lišilo použitím páru obdélníkových světlometů namísto zdvojených kulatých svítilen verze R30. Po technické stránce však šlo o víceméně identické vozy, Renault 30 byl samozřejmě rychlejší a lépe vybavený.
Renault 20 byl dostupnějkší verzí luxusního šestiválce Renault 30. Na snímcích původní varianta 20 TL z konce roku 1975, zcela vpravo pak pozdější vznětové provedení GTD
Základní Renault 20 byl zprvu nabízen pouze s motory 1,6 l, jež byly pro takto velký vůz slabé, šestiválec Renault 30 pak byl příliš drahý. Dvacítka měla oproti třicítce vzadu bubnové brzdy, menší ráfky a palivovou nádrž s objemem sníženým na 60 l.
Vozy řady Renault 20/30 byly vyráběny do roku 1983, tedy až do nástupu následnického modelu Renault 25, a i když postupně přicházely s řadou zlepšení, komerčním úspěchem pro Renault nakonec nebyly. V obou spřízněných řadách se objevovala řada výbavových stupňů, což v té době nebylo zrovna běžné, a do výbavy přibývaly zážehové motory s vstřikováním, diesely, pětistupňové převodovky i posilovače řízení, to však nepříznivou tendenci nezvrátilo.
Vozů Renault 30 vzniklo celkem přibližně 150 000, ovšem například konkurenční BMW 5 (E12) spatřilo světlo světa v takřka 700 000 exemplářích.
Průhledové kresby vozu 20 TL naznačují také strukturu skeletu modelu 30 TS
Bez zajímavosti není, že se Renault 20 v omezených sériích vyráběl i v Rumunsku pod označením Dacia 2000, ovšem tyto vozy byly vyhrazeny komunistickým pohlavárům a aparátu tajné policie. Verzí řady R20/30 byla celá řada, ale my se nyní soustředíme na šestiválcové provedení Renault 30 TS, jež bylo z celé této řady představeno jako první.
Stavěno okolo motoru PRV
Při vývoji řady R20/30 hrál významnou roli motor. A nešlo o nic menšího, než o legendární zážehový vidlicový šestiválec PRV (Peugeot/Renault/Volvo). Pokud si myslíte, že rozsáhlá spolupráce konkurenčních automobilek na vývoji a výrobě klíčových motorů a komponent je doménou posledních let, mýlíte se. Firmy Peugeot a Renault uzavřely již v roce 1969 dohodu o společném vývoji dílů, známou dnes jako FM (La Française de Mécanique).
K této dohodě o dva roky později přistoupilo také švédské Volvo a všechny tři automobilky společně založily novou společnost PRV, v níž každá z nich držela třetinový podíl. Pro tuto novou firmu byla v severofrancouzském Douvrinu postavena samostatná motorárna, jež měla vyvíjet a vyrábět jednotky V6 a V8.
Renault 30 TS ve svém původním provedení z jara roku 1975
Z osmiválců nakonec pod vlivem ropné krize z roku 1973 sešlo, nicméně jednotky PRV V6 (někdy přezdívané Douvrin) se postupem let prosadily pod kapotami neuvěřitelně široké škály vozů od Alpine A310 (už na sklonku roku 1976!) přes fantastický DeLorean DMC-12, americký Dodge Monaco (1990), stroje Venturi a většinu větších vozů Peugeot, Renault, Citroën a Volvo poslední čtvrtiny dvacátého století až po modely Peugeot 605, Renault Safrane, Volvo 780 nebo Lancia Thema, v nichž se jejich výroba přenesla až hluboko do devadesátých let.
Renault 30 TS s šestiválcem PRV startuje
Prvním modelem, který se nového agregátu PRV dočkal, bylo už na sklonku roku 1974 Volvo 264, následováno ještě v témže roce dvoudveřovými verzemi kupé a kabriolet z řady Peugeot 504. V druhé polovině roku 1975 pak do světa vyjel zcela nový velký sedan Peugeot 604, ovšem stejně jako zmíněné Volvo šlo o vůz klasické koncepce, tedy s podélnou zástavbou motoru a pohonem zadních kol.
Menší Renault 20 TX, vpravo provedení s vznětovým motorem
Renault 30 TS však oproti nim vynikal uložením tohoto motoru před poháněnou přední nápravou, takže se stal po sportovním Citroënu SM s motorem Maserati vůbec největším evropským automobilem s touto koncepcí! Tehdy zřejmě jedním z mála ještě větších automobilů s předním pohonem byl americký Oldsmobile Tornado. Ale nebyla to jen použitá koncepce pohonného ústrojí, co z Renaultu 30 TS dělalo jeden z nejpokrokovějších vozů své doby a třídy.
Nutno dodat, že dnes s přehledem nejpoužívanější koncepce s motorem před přední, poháněnou nápravou byla u „třicítky“ nejspíše z nouze ctností. Ani mimořádně kompaktní šestiválec PRV s úhlem rozevření řad válců nikoli 60, ale 90 stupňů (hlavně pro zachování přijatelné stavební výšky) a hmotností kompletně vystrojeného agregátu jen 150 kg by se totiž do tehdy obvyklé zástavby za přední nápravou nevešel (nezbylo by zkrátka místo pro pedály a nohy cestujících na předních sedadlech).
Model Renault 30 byl v roce 1984 nahrazen modelem Renault 25
Nicméně už tehdy si motoristický tisk na třicítce všímal její značné nedotáčivosti dané přetíženou přední nápravou. Renault 30 TS do kategorie vyšší třídy přenesl praktickou pětidveřovou karoserii s výklopnou zádí z úspěšné „šestnáctky“, přičemž ani podvozek se neměl zač stydět. Samonosná karoserie měla přední kola zavěšena na lichoběžníkových polonápravách (podobné řešení jako u menšího Renaultu 12) a kola zadní pak na zcela nově vyvinutých tříprvkových soustavách podélných a příčných ramen.