Range Rover Sport 4,2S: všestranný dravec (megatest)

Range Rover Sport je jedním z nejpodivuhodnějších aut, které jsem testoval. V lese nařeže všem polovičatým SUV, na dálnici rozdrtí kdejaký sporťák a mezi tím vás přenese s komfortem velké limuziny. Stojí však miliony a polyká hektolitry paliva. Je RR Sport dokonalý sluha nebo rozmařilý aristokrat?
Range Rover Sport 4,2S: všestranný dravec (megatest)
Seznam kapitol
  1. Úvod, geniální design, ergonomie
  2. Provedení interiéru a vnitřní prostor, stručně k cene a výbavě
  3. Famózní motor, ukrutná spotřeba
  4. Komfort jízdy, ovladatelnost
  5. Provoz v terénu, závěr, plusy a minusy, výbava a cena, technické parametry
  6. Kompletní fotogalerie s mnoha nepublikovanými foto

Range Rover Sport s čtyřsetkoňovým osmiválcem pod kapotou je jedním z aut, které musí rozbušit srdce každého motoristického fandy. Přiznám se, že ani já jsem se tomu nevyhnul a s minimálními zkušenostmi s velkými Land Rovery jsem byl velmi zvědavý, co dokáže jedna ze špiček nabídky tradiční britské automobilky. Vůz si získává respekt už technickými parametry – velikost malého autobusu, hmotnost bezmála tři tuny, špičkové dovednosti v terénu, dynamika ostrého kompaktu a maximální luxus. To je směsice tak protichůdných vlastností, až nad ní zůstává rozum stát.

 

  
Klasický design s moderními prvky Sportu sluší

Land Rover stvořil opravdové monstrum, vůz, do kterého „nacpal“ vše, co si pod kabátem dokonalého vozu umíte představit. Je úplně jedno, jestli rádi jezdíte rozbahněnou lesní cestou, proháníte se po dvoustovkou po dálnici nebo pohodlně cestujete s vychlazeným nápojem po ruce. Na co si vzpomenete, to Range Rover Sport ve své nevjyšší specifikaci má umět. Zbytečný test? Ale kdepak, minimálně jedna obava je na místě – jestli náhodou u Land Roveru nedopadli jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Všeho moc totiž škodí a tento „range“ od pohledu balancuje na hraně rozumného a zbytečného. Zajímá-li vás, jaký vůz doopravdy je, co se konstruktérům povedlo a kde sáhli vedle, pokračujte na následujících řádcích, je toho hodně co vyprávět.

Geniální design

Po prvním shlédnutí ode mne RR Sport dostává za svou vizáž jedničku s hvězdičkou. Designéři si bavurně poradili se zádáním zkombinovat tradiční prvky Range Roverů s moderními sportovními liniemi a dali tomuto přerostlíkovi velice slušivý kabátek. Klasický hranatý design doplnilo pár oblejších linií a stylistických prvků a jedna z nejkrásnějších „krabic na čtyřech kolech“ byla na světě. Impozatní je pohled prakticky z jakékoli strany, z boku zaujme předvším pozvolněji klesající záď a mírně se svažující střecha. Oproti klasickému Range Roveru je to vlastně jen minimální změna, ale jinak poněkud těžkopádnému vozu dodává potřebnou sportovní lehkost. Dobře vypadá malý přední převis karoserie a delší zadní odlehčuje nejen již zmíněný klesající profil pátých dveří, ale i zvyšující se spodní hrana.

   

 
Dynamicky střižená záď s nápisem Sport Supercharged jasně říká, s kým máte tu čest

Na přední části vozu zaujmou především hlavní světlomety se čtyřmi oddělenými světelnými zdroji (ten čtvrtý nasvěcuje v pomalu projížděných zatáčkách boční prostor). Respekt si pak zjednává i mohutný nárazník s hlubokými nasávacícmi otvory a dvěma kulatými mlhovkami. Pohled zezadu pak připomene klasické Range Rovery, čtvercový tvar a dvě malá koncová světla nejsou žádnými módními výstřelky.

 
Nasávací otvory v předních blatnících, 20" kola nebo aerodynamické doplňky karoserie jsou vlastní jen verzi Sport
  
Mezi výfuky se skrývá jen dojezdové náhradní kolo --- Zpětná zrcátka jsou opravdové plachty

Že máte tu čest se špičkovou verzí „Sportu“ připomene hned několik detailů – především parádní dvacetipalcová kola, dále velké průduchy v blatnících, sportovní pojetí mřížky chladiče a dvě mohutné koncovky výfuku. Pro méně chápavé je tu i nápis Sport Supercharged na pátých dveřích, který jasně říká, abyste si s tímhle otesánkem jen tak nezahrávali. Celkově jsem z designu RR Sportu doslova unešen, ani bych nevěřil, jak krásně lze stvárnit ostrou verzi klasického off-roadu. Nezalíbí se na první pohled, ale po chvíli dívání si tenhle „tančík“ dozajista zamilujete.

Klasický interiér, moderní ergonomie

Design interiéru je z podobného těsta – opět moderně ztvárněná klasika. Palubní deska má tvar písmene T a v horní části jí oživuje pouze pruh táhnoucí se po ce celé její délce, do kterého se naskládaly výdechy ventilace, displej palubního systému a otevřený odkládací prostor před spolujezdcem. Ve stejné linii se otevírá i kaplička přístrojové desky se čtyřmi budíky a informačním grafickým displejem – opět žádné novum. Horní část palubky je mohutná především na výšku, do prostoru posádky zasahuje méně, než bych čekal. Totéž se ale nedá říci o středovém panelu a pozvolna navazujícím tunelu. Nejsou mohutné, jsou přímo ohromné - široké, vysoké, hluboké. Vůz si ale takový tunel může vzhledem ke své šířce dovolit, posádka o něm ví, ale rozhodně jím netrpí.

 
Design interiéru si odpouští větší výstřelky, vše je příjemně mohutné a luxusní
  
Bohatě dimenzovaná přední sedadla s elektrickou nastavitelností a potahy z perforované kůže

Samotný středový panel na první pohled překypuje tlačítky, není to s ním ale tak hrozné. Všechna tlačítka jsou vzhledem k dostupné ploše patřičně velká, jasně oddělená a intuitivně jsem po nich sahal již po párstech kilometrech ježdění. Pohled na fotografie bude výmluvnější: nejdůležitejší ovladače jsou vystouplé kruhové „knoflíky“, ty druhořadé velká čtvercová tlačítka a až na ty ostaní zbyly ony nejmenší „čudlíky“. Jenže v tomto autě je všechno velké a i nejmenší ovladač je zde tak velký jako u běžného auta ten největší. Kvalitní ergonomii podtrhuje i velmi dobře řešené dálkové ovládaní tempomatu, rádia a palubního počítače na volantu s hmatově výtečně odlišenými tlačítky. Páčky pod volantem a ovládání světel jsou řešeny klasicky z ostatních ovladačů zaujme snad jen nastaování světlé výšky nebo terénních režimů na středovém tunelu, k nim se ale dostanu později.

  
Ergonomie interiéru je na vynikající úrovni - dálkovými ovladači na volantu počínaje...
 
...a velkorysým pojetím středové konzoly konče

Komu by dobrá ergonomie nestačila, může použít hlasové ovládání – vašim povelům bude rozumět autorádio, telefon, hlasový záznamník a další palubní přístroje. Bohužel nerozumí česky, procvičit si po cestě do práce angličtinu ale není od věci „Vestavěná dáma“ nerozumí jen tak ledajakému breptovi a s laxním „rejdijou plej“ vám dá košem. Ani tak není problém se na její frekvenci naladit a za jízdy prakticky ani nehnout prstem, škoda jen, že zatím nerozumí termínům jako slow down nebo turn right...

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, geniální design, ergonomie
  2. Provedení interiéru a vnitřní prostor, stručně k cene a výbavě
  3. Famózní motor, ukrutná spotřeba
  4. Komfort jízdy, ovladatelnost
  5. Provoz v terénu, závěr, plusy a minusy, výbava a cena, technické parametry
  6. Kompletní fotogalerie s mnoha nepublikovanými foto
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

včera | Michal Žďárský | 1 příspěvek
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků