Suzuki si někdy dává s obměnou svého vozového parku docela načas. Abychom nechodili zbytečně daleko, zůstaňme u aktuální novinky jménem Jimny. Předchůdce nahrazuje po hezkých dvaceti letech a mezi oficiálním zveřejněním prvních snímků a uvedením na český trh uplynulo už asi patnáct měsíců.
Proč Japonci vůbec nestresují, není tak těžké pochopit. On už i ten výběhový terénní pidižvík svařený a poskládaný vespod převážně z pořádných kusů železa a litiny neměl prakticky žádnou konkurenci, takže tvůrci opravdu neměli mnoho důvodů ke spěchu. A jak správně tušíte, to samé v bleděmodrým pořád platí i pro ještě menšího nástupce.
Pak je tady otázka poptávky a pokut. Bezprostředně po představení nové generace Jimnyho (primárně ve státech s levostranným provozem) se o něj strhla mezi zákazníky taková bitka, že se třeba v Británii i Austrálii mrknutím oka prodloužily čekací lhůty na více než dvanáct měsíců a několik rychleji přemýšlejících prodejců nabízí tato auta na eBayi s téměř padesátiprocentní přirážkou.
A protože produkční linka není nafukovací, logicky bylo nutné oddálit termíny premiér v méně důležitých částech světa. Což pro Evropu, nebo přesněji řečeno zdejší kotlinu, není ani trochu dobrá zpráva. Suzuki si totiž, stejně jako jiné značky, musí od příštího roku dávat pozor, aby příliš nepřestřelilo drakonicky nastavené nové limity CO2, pokud nechce platit penále jako mourovaté.
Ptáte se, jak může autíčko jen o kousek větší než krabice od bot zhoršit emise celé automobilky, respektive mít spotřebu jako tank? Nemá. Ale může. Kvůli nesmlouvavé zelené politice Jimny překračuje (i při udávaném průměru 6,8 litru na sto kilometrů podle WLTP) chystané limity téměř dvojnásobně, takže prodejní kvóty budou udělovány unii a jednotlivým zemím až po velmi pečlivých propočtech flotilových emisí.
Kolik aut se dostane v nejbližší době do ČR, vám nyní neřeknu. Na tiskové konferenci pořádané v souvislosti s uvedením Suzuki Jimny na trh možná nějaké konkrétní číslo i padlo, přiznám se ale, že se mi kvůli nečekaným problémům s dopravou povedlo dorazit pozdě a na následující osobní debaty nezbýval čas. Pokud se vám ale Jimny líbí, být na vašem místě, neváhal bych. Nemyslím si, že jich budou v prodejnách přebytky.
Rovnou za volant!
Na co zbylo času naštěstí o trochu více, byla testovací jízda. Než jsem se nasoukal dovnitř, čekal jsem chvíli na klíčky a zpětně se divím, že mi je vlastně dali. Stál jsem tam totiž jako velké děcko a vyjevenýma očima koukal na tu lehce přerostlou hračku s úsměvem idiota. Chyběla tomu jen červená mašle. Nemohu si pomoct, ale pro malá japonská vozítka (všech značek) mám zkrátka slabost.
Abych se ujistil, že ta roztomile vypadající věc není jen plastová atrapa skutečného auta, nevěřícně jsem musel poklepat po kapotě i blatnících, a kdybych vzadu objevil místo rezervy natahovací klíček, asi by mě to ani nepřekvapilo. Zvláštní přitom je, že japonská verze „Gälandewagenu“ vypraná v teplé vodě vyvolává podobné reakce i u lidí, od kterých bych to vůbec nečekal.
Abych se mohl porozhlédnout po interiéru, sedl jsem si nejdříve na sedadlo spolujezdce, a to už jsem se začal opravdu smát. Před řidičem vyčnívají z palubní desky v poměru k velikosti auta dva obrovské analogové budíky. Svými tvary i zpracováním působí jako technika obšlehnutá z MiGu z poloviny padesátých let, akorát místo umělého horizontu a výšky ukazují poněkud všednější otáčky a rychlost.
Přepínače a ovladače jsou jako z buldozeru, abyste se nemuseli bát sáhnout na ně i v rozkymácené kabině a plasty svou konzistencí připomínají týden starou šumavu. Může to ale v offroadu někomu vadit? Mají sympatický rastr, solidní zpracování a nebýt průmyslového koberce na podlaze, věřil bych, že se dají po nějakém hezkém výletu v hlubokých močálech vzít hadicí. Vždyť i řadicí páky dostaly vodotěsně se tvářící gumové manžety.
Letmý pohled vzad a asi po vteřině kolečka zapadla do sebe. Na zadní sedadla si sednou dva lidé průměrného vzrůstu, ani jeden by ale neměl mít moc široká ramena, což do jisté míry platí rovněž vepředu. Anebo můžete za předními sedačkami vytvořit zavazadlový prostor. Obojí najednou – tedy čtyřčlennou posádku i kufry na palubě – mít nelze.
Šanci zkoumat vnitřek auta mi každopádně dlouho nevydrží. Z naší základny asi po dvou minutách sjíždíme ze silnice a míříme na nedávno obnovenou motokrosovou trať v Kostelci nad Černými Lesy. I když je Jimny zdaleka, měl by se tady cítit jako doma.
Co je zajímavé, už na boční příjezdové komunikaci určené pro traktory či jiné zemědělské stroje se ukazuje, že Jimny umí i s tuhými nápravami nabídnout relativně slušný komfort jízdy. Podvozek nemlátí, panely nepovrzávají, tuhost karoserie i rámu se zdá být působivá a dost dobrá na to, aby byl první dojem prozatím veskrze příjemný.
Usedám za volant stavitelný pouze výškově a s překvapením zjišťuji, že to s místem na sedadle řidiče není špatné. Sice vím, že díky svým centimetrům, a ne právě sportovní postavě zvnějšku vypadám jako cirkusový medvěd na mopedu, jenže nad hlavou i před koleny to pořád ujde. A přestože si opět uvědomuji omezenou šířku, pořád to není natolik zlé, abych musel mít levou ruku vystrčenou z okna jako ve starém Defenderu.
Maticové řízení s oběhem kuliček a elektrickým posilovačem jde poměrně zlehka a kvůli jeho konstrukci nečekejte ani oblíbené klišé „chirurgická přesnost“. Na druhou stranu auto má tak dobrý rejd, že se otáčí skoro na místě.
Zážehová patnáctistovka s označením K15B je ze stejné série jako čtyřválec o objemu 1,4 litru v Suzuki Swift Sport či Vitaře, akorát v modelu Jimny má nepatrně větší vrtání i zdvih, a co je důležitější, chybí jí turbodmychadlo. Také proto má skromných 105 koní v kombinaci s točivým momentem 130 N.m, což (upřímně řečeno) nestojí moc za pozornost, i když vám na dynamice příliš nezáleží.
Mám pocit, vlastně ne, jsem si tím naprosto jistý, že nad maximálkou jen 145 kilometrů v hodině spousta lidí ohrne nos. A podobně bude kroutit hlavou i nad faktem, že Suzuki raději neuvádí hodnotu zrychlení z nuly na stovku. Přitom podle neoficiálně naměřených údajů není něco málo přes dvanáct sekund žádný tragický výsledek.
Kdo však tuší nebo trochu zná malé terénní vozy od Suzuki, ten velmi dobře ví, že Jimny (Samurai) ve skutečnosti není o absolutní rychlosti či akceleraci. Na čem u těchto aut záleží a vždycky záleželo, je jejich průchodnost. A s potěšením můžu zkonstatovat, že automobilka v tomto směru na oltář ducha moderní doby nic z tradičních schopností nepoložila.
Pomocí druhé kratší páky změníte vůz ze zadokolky na čtyřkolku a jejím dalším přesunem přiřadíte do řetězce pohonného systému k pětistupňovému manuálu také redukční převodovku. Uzávěrky diferenciálů nehledejte, je tu jen elektronická náhražka. Jimny si při extrémním překřížení náprav nebo odlehčení kola z jiných důvodů pomůže při případném prokluzu zásahem příslušné brzdy. Což možná nezní tak sofistikované jako mechanické blokování rozvodovky, ale funguje to více než dobře.
Malý hranatý offroad s délkou pod tři a půl metru váží bez eurobalastu pouze 1090 kg a i díky tomu šplhá na zredukované jedničce nebo dvojce na mokrém blátě do takových svahů, že byste měli problém udržet se tam na čtyřech. Se stejným přehledem a suverenitou zdolá tohle štíhlé párátko i podmáčené vyjeté koleje a taková místa, že jsem se zmohl jen na obdivné chechtání.
| Suzuki Jimny: základní rozměry |
| Model |
Jimny (2019) |
| Délka [mm] |
3645 (s rezervním kolem) |
| Šířka [mm] |
1645 |
| Výška [mm] |
1725 |
| Rozvor [mm] |
2250 |
| Rozchod kol vpředu [mm] |
1395 |
| Rozchod kol vzadu [mm] |
1405 |
| Nájezdový úhel přední [°] |
37 |
| Nájezdový úhel zadní [°] |
49 |
| Přechodový úhel [°] |
28 |
| Světlá výška |
210 |
Já vím, nesvezl jsem se na dálnici. Ani na běžné okresce v rychlostech kolem stovky by mi dost možná nebylo do zpěvu. Reálnou provozní efektivitu jen tuším. Navíc základní objem zavazadlového prostoru 85 litrů (to není překlep, opravdu pětaosmdesát) je směšný. Každopádně z výše zmíněného jste určitě pochopili, že z těchto pár odstavců plnohodnotný test nesložím.
Na ten si budete muset ještě chvíli počkat. Jak dlouho, přesně nevím. Pracuje se na něm. Nicméně sám za sebe musí říct, že mám celkem jasno. Mít volných 423 tisíc, bez váhání bych měl už nyní podepsanou závaznou objednávku.
| Suzuki Jimny: Technická data a české ceny |
| Motor |
1.5 VVT |
1.5 VVT |
| Zdvihový objem [cm3] |
1462 |
1462 |
| Válce/ventily |
4/4 |
4/4 |
| Největší výkon [kW/min] |
75/6000 |
75/6000 |
| Točivý moment [N.m/min] |
130/4000 |
130/4000 |
| Převodovka |
5M |
4A |
| Max. rychlost [km/h] |
145 |
140 |
| Spotřeba [l/100 km] |
6,8 |
7,5 |
| Pohotovostní hmotnost [kg] |
1165 |
1185 |
| Cena Premium [Kč] |
422.900 |
- |
| Cena Elegance [Kč] |
468.900 |
496.900 |
Suzuki je japonský výrobce automobilů a motocyklů. Michio Suzuki založil v roce 1909 společnost vyrábějící tkací stroje, první prototyp automobilu vznikl až v roce 1937.
Suzuki má své továrny i v Indii, Pákistánu nebo Maďarsku, spolupracuje s řadou automobilek.
Suzuki Ignis • Suzuki Swift • Suzuki Vitara • Suzuki S-Cross