Poprvé jsme vyzkoušeli česrstvého držitele titulu Auto roku, Opel Insignia. Plní oprávněně vysoká očekávání?
Kapitoly článku:
Opel Insignia, Buick Regal, Wauxhall Insignia, Holden Vectra. Co mají tato jména společného? Jsou lokálními reprezentacemi globálního modelu koncernu General Motors v segmentu střední třídy. A protože Buick, Vauxhall ani Holden u nás asi nekoupíte, zúčastnili jsme se prezentace Opelu Insignia a přinášíme vám čerstvé dojmy z českého představení Američana z Rüsselsheimu.
Ascona - Vectra - Insignia
Opel si dokázal ve střední třídě automobilů udržet svou pozici před světovou válkou i v poválečném světě. Rüsselsheimské zadokolky byly reprezentací amerického snu v evropských rozměrech. Ne nadarmo nescházel na včerejší prezentaci model Diplomat z konce šedesátých let.
Zrod moderní střední třídy se konal v Rüsselsheimu v roce 1970, kdy se mezi model nižší střední třídy Kadett a vyšší střední třídy Rekord zařadila zbrusu nová Ascona. Slavnou sportovní odnoží Ascony se stala legendární Manta. Avšak ani samotná Ascona nepostrádala sportovní esprit. 28. října 1970 se představila jako dvoudvéřové kupé a čtyřdvéřový sedan. Něco o ní vím, protože kousek vyrobený v roce 1971 byl prvním rodinným vozem, ve kterém jsem se jako malé dítě vozil. Okázalá elegance a nevšední tvary fascinovaly ještě na sklonku osmdesátých let, kdy bytelná Ascona dosluhovala druhou dekádu svého života.
Tehdejší Ascona byla odpovědí na úspěch konkurenta Ford Taunus. V roce 1975 se představila béčková Ascona, která svým designem více odpovídala Wolfsburskému konkurentovi Passatu. Europeizace ještě ale neznamenala přechod na stejný typ pohonu předních kol s motorem vpředu jako u Passatu. I béčková Ascona tak sdílela klasickou koncepci motor vpředu a pohon zadních kol.
Skutečná technická revoluce se konala v roce 1981, kdy se céčková Ascona představila jako druhý vůz z továren Opelu s pohonem předních kol. Tím prvním byl Kadett s moderním a nadčasovým designem. Céčková Ascona byla v porovnání s ním tak trochu designérsky mrtvá, což ostatně rozepisovali i němečtí motorističtí novináři. Možná, že zde se začal ústup Opelu ze slávy ve střední třídě.
Na mrtvolný zápach ve stáji modelů Opel zareagovali Rüsselsheimští s nečekanou razancí a v roce 1988 představili opět jeden nadčasový model v podobě áčkové Vectry. Ta vydržela ve výrobě až do roku 1993, kdy ji nahradil neméně zdařilý béčkový facelift. Obě generace ale trápily shodné technické problémy, které je předem diskvalifikovaly z bojů o prvenství ve střední třídě. Tu si mezitím rozebrali Něměčtí konkurenti - od roku 1988 nová generace Volkswagenu Passat a od roku 1993 zbrusu nový Ford Mondeo, první globální model značky Ford. Opel jen sledoval, jak mu konkurenti kradou zákazníky.
V roce 2002 se představila céčková vectra, po technické stránce nejdokonalejší z celé ságy, ovšem v oblasti designu se jednalo o stejný přešlap jako céčková Ascona. Holé hrany zkrátka ani jako odlišnost neletí a Opel si spletl dobu o plných třicet let. Nepomohl ani poměrně zdařilý facelift a tak se jen čekalo, co bude dál... Zbytek příběhu znáte, Vectra se musela stát minulostí. Když ale něco končí něco jiného začíná, z našich stránek tak na vás právě září nová Insignia.
Design a technika, design a technika...
To jsou dva pojmy, které nám české zastoupení Opelu stále dokola opakovalo. A skutečně Insignia působí oproti Vectře novátorsky, svěže a při síle. Rovněž technika, kterou Rüsselsheimští hrdě nazývají jako mechatroniku - spojení mechaniky s elektronickou kontrolou není pozadu.
Opel se chlubí nízkým odporem vzduchu s koeficientem cx 0,27, což jsou hodnoty lepší než u Passatu nebo Mondeo. Ten by teoreticky měl přispívat k nižší spotřebě i aerodynamickému hluku.
Adaptivní podvozek FlexRide si zase hraje na citroënovský Hydractive a s chutí mění charakteristiku od německého hrubiána po francouzského pijáka s despektem k držení stopy v zatáčkách. Skutečnou bombou je spíše systém Opel Eye, který čte řidičům značky na silnici a připomíná jim, čemu že by se to měli přizpůsobit. To budejistě praktickým doplňkem pro řadu českých manaderů s nedostatkem času během telefonování za volantem mezi jednotlivými schůzkami na obou koncích republiky.
Insignia si vyzobala to nejlepší z bezpečnosti sesterského Saabu a nabídla tak osm airbagů, mimořádně tuhý skelet nebo třeba aktivní opěrky hlavy. Ostatně svůj podvozke by měla nabídnout již přes dvacet let očekávané druhé generaci Saabu 9-5, kterého se nejspíše většina milovníků značky Saab nedočká, neb už v té době budou v řidičském důchodu.
Opel se také tvrdošíjně bije za nový výraz svých automobilů. U modelu Insignia tak představuje motivy břitu a křídla, tedy elegance, lehkosti a přitom říznosti a dravosti. Na druhé straně je zcela viditelná inspirace prémiovými konkurenty vyšších tříd. Tak zatímco Insignia ve verzi sedan tak trochu připomíná pětkové BMW, verze liftback jako by si vypůjčila záď od Lexusu GS 300. Snad jen kombi je svými tvary zcela ojedinělé. Pokračuje tedy to, že se moderní vozy inspirují navzájem.
K jednoznačným plusům patří bohatá bezpečnostní výbava, kterou zmiňujeme závěrem. Méně už bude řidiče dojímat, že všechny motory plní emisní normu Euro 5, případně že vůz je z více než 80 % dílů recyklovatelný. Ono i kdyby byl vůz plně recyklovatelný, v ekonomice založené na obměně modelů každých pět let a stejné životnosti zakoupeného automobilu jsou dnes argumenty o tzv. ekologii vlastně jen zbytečným plácáním. Ekologický je totiž pouze takový vůz, který může sloužit věčně a není třeba jej recyklovat. A takový dnes zkrátka neexistuje.