Čtrnáct kilometrů dlouhý úsek přes České středohoří projede osobní auto asi za sedm minut. Na staré silnici to trvalo dvacet minut i déle.
Na 17. prosinec roku 2016 budou nejspíše obyvatelé obcí Velemín, Bořislav a Žalany vzpomínat docela rádi. Pod jejich okny totiž přestanou jezdit dlouhé hady kamionů a dalších vozidel na trase mezi Prahou a severním Německem. Doufejme, že natrvalo, že Ředitelství silnic a dálnic nebude nuceno problematický úsek z bezpečnostních důvodů uzavřít.
Po dlouhých 32 letech se završí strastiplný příběh budování dvaadevadesát kilometrů dlouhé dálnice spojující hlavní město, Ústí na Labem a německou dálnici A 17.
Připomeňme si, proč to všechno trvalo tak dlouho. Plány na stavbu této komunikace měli už nacisté krátce po roce 1938. Stavba ale nakonec nezačala a nic se nedělo až do roku 1984. Tehdy stavbaři začali kopat do země na Ústecku.
První čtyřkilometrový úsek mezi Řehlovicemi a Trmicemi byl otevřen v listopadu roku 1990. Jde právě o onu část, na kterou po 26 letech naváže právě otevíraný úsek.
O měsíc dříve začala stavba D8 u Praha a na naše poměry poměrně rychle - již v červenci 1993 začal fungovat téměř deset kilometrů dlouhý úsek Zdiby-Úžice, za další tři roky se otevřela další navazující devět kilometrů část k Nové Vsi a 26. října 1998 se stříhala páska na úseku Doksany-Lovosice. Ten měří dokonce 13,5 kilometru.
V květnu 2000 byla schválena česko-německá dohoda o propojení dálnic D8 a A17, v létě téhož roku Ministerstvo životního prostředí schválilo výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny a povolilo tak šestnáctikilometrový úsek přes České středohoří. Je tomu tedy již více než šestnáct let.
Stavělo se ale zatím jinde, konkrétně na šestnáctikilometrovém úseku mezi Novou Vsí a Doksany. Když práce v červnu 2001 skončily, byl dokončen souvislý dálniční pás mezi Prahou a Lovosicemi. Následovala opět poměrně rychlá stavba z Trmic na hranice s Německem. 23 kilometrů se začalo stavět v roce 2004 a stavbaři ukončili dílo v prosinci 2006. V kontextu následujících událostí se sluší připomenout, že na tomto úseku jsou dva dlouhé tunely (Panenská měří přes dva kilometry) a dva přes kilometr dlouhé mosty.
V listopadu 2007 začaly práce na stavbě posledního úseku Lovosice-Řehlovice. V té chvíli nikdo netušil, že k jeho otevření dojde až za deset let. Teprve po třech letech byla otevřena první část - křižovatka u Lovosic.
V roce 2011 tehdejší ministr dopravy Pavel Dobeš slíbil, že D8 bude dostavěna do roku 2015. V prosinci 2011 bylo vydáno stavební povolení, proti kterému se ale odvolali ekologové.
I když stavba v květnu 2012 začala, už v červenci musela být zakonzervována, neboť soud zrušil rozhodnutí krajského úřadu o zamítnutí odvolání ekologů. Papírová válka pokračovala. V srpnu krajský úřad znovu odmítl požadavky ekologických organizací, což nakonec posvětil i soud. Bagry tedy mohly opět vyjet.
Jenže, 7. června 2013 se na rozestavěnou část u Litochovic nad Labem sesunul asi dvousetmetrový pás zeminy. Ta se odklidila až letos v létě. Na úseku před sesuvem i za ním se ale nadále pracovalo, a tak mohl současný ministr dopravy dan Ťok v létě prohlásit, že dálnice se zprovozní ještě do konce roku.
Slavnostní otevření se nakonec koná, přestože pouhý den před slavnostním ceremoniálem čidla ukázala, že svah, na kterém stojí podpěry takzvané Prackovické estakády, se opět hýbe více než se předpokládalo. Kvůli tomu se v této části bude sice jezdit, ale pouze po jedné polovině dálnice. Prý to je jen dočasné. Uvidíme...
Informace o místech, které nám na staré silnici ležely v žaludku, najdete v popiscích pod fotografiemi.
