Každý týden znamená pro naši redakci minimálně dvě testovaná auta. Tentokrát jsme si vyzvedli velmi zajímavý Citroën DS5 osazený dvousetkoňovou benzinovou jedna-šestkou a šestistupňovou manuální převodovkou.
Kapitoly článku:
Na test Citroënu DS5 jsem se velmi těšil. Tohle auto totiž je už od pohledu něčím nezvyklým. Takový přístup se mi líbí. Žádné koncernové sekání jednoho designu na různé velikosti podobně, jako sekal jeden pán cvičky. Francouzské automobilky obecně „se toho nebojí“ a neváhají zajít se svou kreativitou hodně daleko. Je to sympatická snaha, ale někdy poněkud kontraproduktivní.
A já se obávám, že právě ta poslední poznámka se týká obecně řady DS možná více, než by si sám výrobce býval byl představoval. Tedy minimálně na českém trhu. DS3 se povedlo a také se prodává nejlépe. Zákazníci na tomto modelu vidí přidanou hodnotu, auto je oproti základní C3 jiné, hezčí, atraktivnější. To se ale nedá říci o DS4, která zdaleka tak prodejně úspěšná není a zdaleka není u ni tolik viditelný rozdíl oproti běžnému „céčku“.
Čím novější DS, tím odvážnější design. Tohle auto působí v provozu jako zjevení.
U posledního DS je situace ještě o něco složitější. V porovnání s C5 jde o úplně jiný automobil, jenže mé první dojmy nasvědčují tomu, že není lepší. Ba naopak. Bojím se, že v tomto případě to Citroën při své snaze udělat něco výjimečného úplně nezvládl a výsledkem je trochu zvláštní mix různých vlastností, který prodejně nejspíš příliš fungovat nebude. Ale nechme se překvapit.
Magnetická přitažlivost
Kdysi dávno jsem v nějakém testu použil přirovnání, že automobil přitahoval pozornost jako magnet. Ovšem ne jako ten, který znáte z lednice, ale jako ten, který v kritických situacích brzdí tramvaje (mám dojem, že to bylo u Renaultu Kangoo Be Bop). Přesně to samé platí o DS5. Nic podobného na silnici ještě nikdy nikdo neviděl. Tohle auto jakoby ujelo z výstavy ještě coby koncept. Každý se nevěřícně ohlíží, každý se u auta zastavuje. Design funguje, o tom není pochyb.
Jenže design byl upřednostněn funkčním vlastnostem, takže nečekejte nějak zásadně prostorný interiér, připravte se na horší výhled malými okny a podobně jako u DS4 také na vnitřní zpětné zrcátko překážející ve výhledu šikmo vpřed. Opět nechybí volant nebývalých rozměrů s hodně plochou spodní částí. Jeho tvar ovšem nekoresponduje s převodem řízení, kdy dost často musíte přehmatávat právě na onu plochou část. No a pak tu máme ergonomii.
Musím říci, že první kilometry za volantem DS5 jsou zážitkem. Hmm, stáhnu si okno. Aha, čudlík není na dveřích, ale na středovém tunelu. Hmm, stáhnu si vzadu okno. Opět není tlačítko na dveřích, je mezi předními sedadly (kdo by ho tam byl čekal). Vadí mi head-up displej, tak ho vypnu. Běžně bývá tento ovladač někde kolem volantu, ale tam není. Je na stropě, hned vedle tlačítek ovládajících roletky střešních oken. Odložím si nápoj. Aha, držák je ve dveřích. A tak dále. Což o to. Interiér vypadá luxusně a zpracování je na úrovni. Design interiéru je podle mého názoru tak trochu avantgardní, netradiční a velice se mi líbí. Ale při hledání všech možných tlačítek mi ergonomie rozhodně radost nedělá a z tvaru a rozměrů volantu bych vyletěl z kůže. Nicméně člověk je tvor přizpůsobivý, třeba si zvyknu.
Interiér nabídne spoustu zajímavých a podle mého názoru moc pěkných detailů. Celkově vypadá moderně, kvalitně, luxusně...
Co takhle šestiválec?
Nabídka motorizací pro DS5 se skládá z přeplňované benzinové šestnáctistovky a dvoulitrových dieselů. S naftovým motorem a automatem jsem jezdil během sbírání úplně prvních jízdních dojmů, ale to moc času na jízdu nebylo. Každopádně se kombinace dieselu a samočinné převodovky hodí k DS5 mnohem lépe, než přeplňovaná jedna-šestka. Chování motoru si nechám na test, ale v tuto chvíli musím říci, že mi přítomnost takto malého motoru pod kapotou na pohled exkluzivního auta vadí. Jistě, 200 koní umí DS5 slušně rozhýbat, ale kdyby tam byl šestiválec, jen by to exkluzivitu podtrhlo. Takhle mám pocit, že mi už nezbyly peníze na pořádný motor. Ale to je problém downsizingu obecně.
Citroën DS5 má ale jiný problém a podstatně větší. Je to cena a nabídka vrcholného motoru. DS jsem vždycky chápal jako známku exkluzivity a také to, že když si připlatím za tahle dvě písmenka, dostanu kromě jiného designu také ještě něco navíc. Třeba rozšířenou nabídku motorizací. Samozřejmě, vrcholem pro DS5 je hybridní čtyřkolka, a to za 964 900 Kč. Solidní výkon, slušná spotřeba a konečně „něco navíc“. Ač to možná bude znít zvláštně, ta nejvyšší verze je myslím jediná, která dává u DS5 smysl.
Proč? Tak třeba protože za naftový čtyřválec spojený se šestistupňovým automatem zaplatíte minimálně 834 900 Kč. Citroën C5 ve vrcholné výbavě Exclusive s motorem 3.0 HDi V6 o výkonu 240 koní stojí 854 900 a věřte, že tohle auto v top verzi také nemá design úplně k zahození. Ať přemýšlím, jak chci, nenacházím důvod, proč upřednostnit DS5 v jiné než hybridní variantě.
Kromě atraktivnějšího designu totiž nejen že nenabízí nic navíc, ale bohužel je také v mnoha ohledech horší než model C5, který je prostornější a především díky hydropneumatickému odpružení také o dvě třídy pohodlnější. Ideál by samozřejmě byl aktuální C5 s designem DS5. Přesně tohle myslím mnozí očekávali, ale bohužel…
Možná jsem na úvod až příliš kritický. Test je přeci jen na úplném začátku a může přinést různá překvapení. Uvidíme. Třeba mě DS5 nakonec přesvědčí. V tuto chvíli je ale můj názor takový, že řada DS bude mít prodejně zajímavé modely dva – nejmenší trojku a připravovanou vlajkovou loď DS9.