Vysoce výkonný sedan přinesl do Evropy nový standard cestování, stál jako devět tehdejších golfů.
Řada W 116 byla pro Mercedes první oficiální třídou S, stalo se tak premiéře na podzim roku 1972. Navázala na W 111, vyráběnou v letech 1959 až 1971, na W 112 z let 1961 až 1967 a na generaci W 108/W 109, která vznikala v letech 1965 až 1972. Právě u W 109 byl použit u verze 300 SEL 6.3 osmiválec M100 z tehdejší vlajkové lodi značky, „diktátorské“ limuzíny Mercedes-Benz 600, přezdívané Grosser o délce až 6340 mm.
Tento model měl motor o objemu 6332 ccm s výkonem 184 kW a 500 Nm točivého momentu, na 100 km/h se rozjel již za 6,5 sekundy a jeho maximem bylo 220 km/h. Na jeho bázi mimochodem vznikla slavná „Rudá svině“ – závodní verze od AMG s motorem zvětšeným na 6843 ccm a s výkonem 315 kW, která dojela druhá na 24hodinovce ve Spa-Francorchamps v roce 1971.
U generace W 109 tedy byl slušný základ pro potenciální vrchol, který se představil dva roky po premiéře řady W 116 na ženevském autosalonu. Dobový tisk byl nadšen - říkalo se, že jde o nejlepší auto světa. Výroba se rozběhla v roce 1975 a šlo o auto mnoha „nej“. Motor M100 byl převrtán ze 103 mm na 107 mm, výsledkem tedy bylo 6834 ccm zdvihového objemu.
To není úplně 6,9 litru, ale na tuto tradici Mercedes navázal u modernějších AMG 6.3, které měly u osmiválce M156 a M159 objem „jen“ 6208 ccm, což po zaokrouhlení jaksi neodpovídá. Ale zpět do historie. Motor M100 dostal kvůli kompaktnější zástavbě do karoserie suchou klikovou skříň, rozvod OHC měl hydraulické vymezovače vůle a vstřikování bylo řešeno systémem K-Jetronic s dávkováním paliva pomocí kruhové destičky v sacím ústrojí v tandemu s pákou na jeho opačném konci.
Parametry byly na limuzínu skutečně působivé – výkon 211 kW, točivý moment 550 Nm, to vše šlo na zadní kola přes třístupňovou automatickou převodovku s kapalinovým měničem a diferenciál s čtyřicetiprocentní svorností. Komfortní odpružení bylo poprvé pro Mercedes-Benz hydropneumatické místo dříve používaného pneumatického, každé kolo bylo řešeno kulovou jednotkou s plněním stlačeným dusíkem a olejem, který tlakovalo radiální čerpadlo napojené na ventilový rozvod.
Tlakování řídily senzory na stabilizátorech přední i zadní nápravy. Systém byl schopen udržovat světlou výšku nehledě na zatížení vozu, auto bylo také možné zvednout až o čtyři centimetry. Byly zde také ventily, které regulovaly extrémní výkyvy kol, a jiné hlídaly fungování systému při úniku kapalin nebo plynu.
SEL 6.9 zrychloval na 100 km/h za 7,4 sekundy a uměl se rozjet až na 225 km/h. Délka činila 5060 mm, šlo o dlouhou verzi W 116, která pasažérům na zadních sedadlech poskytovala oproti standardní verzi o deset centimetrů více místa pro nohy. Standardní výbava byla velmi štědrá – klimatizace, centrální zamykání, samonavíjecí pásy, okna v elektrice, velurové čalounění, k výše zmíněné špičkové technice prostě všechny divy tehdejšího automobilového světa.
Vrchol samozřejmě nebyl vůbec levný, SEL 450 6.9 stálo v základu a při uvedení na trh 69.930 marek. Pro představu, tehdy v roce 1975 neprodávanější Volkswagen Golf byl k mání od 7995 marek, Opel Kadett C od 9970 marek, luxusnější Audi 100 první generace C1 (mnohem pozdější A6) od 11.050 marek a trojkové BMW E21 jste si jako západní Němec mohli pořídit od 13.600 marek. Příplatky byly jak se patří mastné – elektrický šíbr za 898 marek, autotelefon Becker AT 160 S za astronomických 13.542 marek, kovaná hliníková kola Fuchs za 1554 marek.
I vysoká cena nezabránila některým majitelům v dalších úpravách – existují například konverze „standardní“ SEL 450 od tehdejšího AMG, včetně zvětšení zdvihového objemu motoru, společně s touto úpravou se pak můžete v galerii k článku podívat na verzi od Lorinser. V letech 1975 až 1980 vzniklo celkem 7380 kusů modelu 450 SEL 6.9, pro něž má dodnes Mercedes-Benz Classic Genuine Parts originální náhradní díly a nabízí i repase motorů. Auto si oblíbily celebrity své doby, měl jej například fotbalista Franz Beckenbauer, využívala jej rodina Wiesenthalů, evropských importérů vozů Mercedes, a reprezentativní kousek si pořídil také perský šáh Mohammad Reza Pahlaví.
A jak „šest-devítku“ poznáte? Kromě označení na víku kufru například díky deflektoru pod čelní mřížkou, která směruje vzduch od silnice směrem k motoru. Dále také díky pneumatikám v rozměru 215/70 VR 14 místo 205/70 HR14 u slabších osmiválců nebo 185 HR 14, které obouvaly šestiválce. Vzadu se pak nachází větší koncovky výfuků. Auto se mimochodem zcela tajně blýsklo v krátkém snímku C’etait un rendez-vous od francouzského režiséra Clauda Lelouche.
Ten na SEL 450 6.9 namontoval gyroskopicky stabilizovanou kameru a do divokého průjezdu ranní Paříží nastříhal zvuky motoru Ferrari a skřípění gum. Výsledkem je fascinující podívaná v jediném záběru na hypotetickou jízdu stylového muže na rande s krásnou dívkou – pusťte si zvuk a podívejte se na tuto nádheru níže. I takovou roli v rámci žánru cinéma vérité sehrál Mercedes SEL 450 6.9.
Zdroj: Mercedes-Benz | Zdroj videa: Auto.cz