Jak se rodila moderní podoba tradiční německé automobilky v rozdělené zemi?
O předválečné historii současného Audi, tedy společnosti Auto Union (vznikla v roce 1932 sloučením značek DKW, Horch, Audi a Wanderer), jste toho zřejmě slyšeli už dost. Méně známou kapitolou historie je ale válečné a těsně poválečné dění – tak se na něj pojďme podívat podrobněji. Již v polovině třicátých let byla firma významným dodavatelem vozidel a techniky pro německou armádu. Výroba osobních vozů byla mimochodem zastavena v květnu roku 1940.
V roce 1935 Auto Union založil společnosti Mitteldeutsche Motorenwerke (MiMo) se sídlem v Lipsku, od roku 1939 měla továrnu na letecké motory Junkers v Sasku. Tato firma vyráběla mezi lety 1938 až 1943 dvanáctiválce Jumo 211 a později typ 213, používaly se například v letounech Ju 87 (Stuka), Ju 88, Heinkel 111 a dalších. Například jen za rok 1942 vyrobila tato dceřiná společnost Auto Unionu 4675 leteckých motorů.
V závodě značky DKW v Sapavě (Zschopau) vznikaly dvoutaktní motocyklové motory nebo celé motorky plus stacionární i mobilní elektrocentrály, v největším závodu Audi ve Cvikově pak byly vyráběny lehké, střední i těžké vozy pro Wehrmacht, podvozky pro obrněná a průzkumná vozidla (Sd. Kfz. 221, 222, 223, 260 a 261), 23litrové dvanáctiválce Maybach HL 230 pro tanky Panther, Tiger a od nich odvozené stíhače tanků, v Siegenu v Severním Porýní-Vestfálsku zase vznikala nákladní vozidla. V jiných podnicích dále vznikala torpéda, děla, kulomety i různé komponenty.
Temnou stránkou historie je využívání otrocké práce nuceně nasazených nebo vězňů z koncentračních táborů. Auto Union k tomu měl sedm speciálně postavených koncentráků, v nichž zneužívalo více než 3700 osob, v továrnách ve Cvikově a Chemnitzu muselo pracovat zhruba 16,5 tisíce nuceně nasazených, další lidé na otrockou práci byli využívání z koncentračního tábora ve Flossenbürgu a většina pracovníků (bylo jich okolo sedmi tisíc) v továrnách již zmíněné výroby leteckých motorů byla také zejména z nuceně nasazených. Pod Auto Union mimochodem také spadala opravna tankových motorů v podzemní továrně Richard u Litoměřic, které byly po Mnichovu přičleněny k Říši.
Cvikov obsadila dne 17. dubna 1945 americká 3. armáda. Američané se koncem června 1945 stáhli z Durynska a jihozápadního Saska do Bavorska, podniky se stejně jako centrála v Chemnitzu ocitly v sovětské okupační zóně. Již v srpnu bylo výrobní zařízení rozmontováváno a v rámci reparačního programu odváženo do Sovětského svazu. V červenci 1946 byl v Chemnitzu založen podnik Industrieverwalting 19 – Fahrzeugbau, z nějž se později stal Industrie-Verband Fahrzeugbau, tedy IFA.
V roce 1948 byly ve východním Německu továrny hlavních značek Auto Unionu přeměněny státní podniky (Volkseignene Betriebe, VEB) s výjimkou závodu Wanderer, který byl zdemolován. Vznikly tak například VEB Sachsenring (výrobce Trabantu), VEB Barkas-Werke (výrobce malých užitkových vozů), VEB Motorradwerk Zschopau (motorky IFA/MZ) a další. Podnik Auto Union AG byl z obchodního rejstříku v Chemnitz vymazán 17. srpna 1948, práva na značky Audi, DKW, Horch a Wanderer tak byla zrušena. To otevřelo cestu k založení Auto Union GmbH v západním Německu.
Tam se po válce nacházely desítky tisíc vozů DKW, které Wehrmacht nezrekvíroval kvůli jejich dvoutaktním motorům. A pro ty bylo zapotřebí dodávat náhradní díly, kterých ubývalo – pobočky Auto Union v Norimberku, Mnichově, Hannoveru a Freiburgu za nějakou dobu nebyly schopny vyjít majitelům vstříc, protože se všechny výrobní závody firmy s výjimkou toho v Berlíně-Spandau nacházely v sovětské okupační zóně. Dne 3. prosince 1945 tak vznikl centrální sklad společnosti Auto Union Ersatzteile v Ingolstadtu v ulici Schrannenstrasse.
Po výmazu bývalého podniku z rejstříku pak bylo možné založit společnost Auto Union GmbH, stalo se tak 3. září 1949. Ta začala vyrábět jednoduchý užitkový automobil na předválečné technice, který země procházející obnovou velmi potřebovala – DKW F 89 Schnelllaster. Ještě v listopadu 1949 pak začal vznikat motocykl DKW RT 125, vyvinutý již v roce 1939 a vyráběný nejen během války, ale i po ní pod názvem IFA RT 125 ve východním Německu v saské Sapavě.
Po dobu deseti let byly závody v centru Ingolstadtu a v Düsseldorfu centrem dění obnovené firmy, kapacitě ale přestávaly stačit, proto vznikla nová továrna v severozápadní části Ingolstadtu na Ettinger Strasse, kde se začal 21. srpna 1959 vyrábět kompaktní a dostupný model DKW Junior. Ten po ukončení výroby motocyklu RT 125 (k názvu později přibylo písmeno W, značilo západní výrobek) znamenal definitivní zaměření „nového“ Auto Unionu na osobní vozidla.