Jde o pravidelně se opakující každoroční kolorit. Na přelomu října a listopadu se začnou nápadně množit reportáže a články o tom, že je nutné mít na autě zimní pneumatiky, jelikož jsou od 1. listopadu povinné a každý, kdo si dovolí zůstat na letních, je nezodpovědný hazardér a zasluhuje minimálně pokutu.
Tato mediální masáž je pak v těch senzacechtivějších případech doplněná navíc konstatováním, jak při teplotách někde kolem 4 až 7 stupňů Celsia nad nulou přestávají letní gumy jako mávnutím kouzelného proutku fungovat, protože se z nich najednou stanou něco jako nepoddajné hokejové puky, auta více kloužou, a tudíž i častěji bourají.
Jak sami vidíte, ani my jsme se pojednání o přezouvání pneumatik (záměrně načasovanému k výše uvedenému termínu) nevyhnuli, nakonec je to aktuální téma. Každopádně místo hledání senzace se zkusíme na tento „problém“ podívat čistě pragmaticky, bez příkras.
Co říká zákon?
Paragraf 40a zákonu č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích definuje provoz vozidel v zimním období následovně:
(1) V období od 1. listopadu do 31. března, pokud
a) se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo
b) lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza,
lze užít motorové vozidlo kategorie M nebo N k jízdě v provozu na pozemních komunikacích pouze za podmínky použití zimních pneumatik, a to u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností nepřevyšující 3 500 kg na všech kolech a u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg na všech kolech hnacích náprav s trvalým přenosem hnací síly. Zimní pneumatiky podle věty prvé musí mít hloubku dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů nejméně 4 mm a u motorových vozidel o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg nejméně 6 mm.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije pro náhradní pneumatiku použitou v případě nouzového dojetí.
V případě, že se pozorně podíváte na citované ustanovení, dost možná zjistíte, že to, co na první pohled možná vypadá jako jednoznačná definice, ve skutečnosti působí poněkud zmatečně. Proč? Zákon jaksi nepamatoval třeba na to, co přesně znamená „souvislá vrstva“, takže můžeme pouze hádat, jestli jde o metr čtvereční, plocha o velikosti fotbalového hřiště nebo má být souvislá z jedné vesnice do druhé.
Co je rozježděná břečka (tedy jestli sníh nebo voda), vám paragrafy také neřeknou. A ještě lepší je, že daná norma je přímo v rozporu s dopravní značkou c15a „zimní výbava“, která řidičům přímo nařizuje použití zimních pneumatik ve vyznačeném úseku bez ohledu na to, jestli je na asfaltu deset čísel sněhu nebo podél silnice včelky právě opylují první květy.
Pokud bychom chtěli výklad zákona ještě trochu zkomplikovat, zjistili bychom, že český právní řád jaksi nemá jasně stanoveno ani to, co je zimní pneumatika. Že bychom si měli zopakovat vyhlášku č. 341/2014 Sb. o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích,nebo si jen prostě vzpomenout, že je to přeci guma s viditelně vyznačeným symbolem M+S?
To máte samozřejmě pravdu. Potíž je akorát v tom, že jaksi chybí relevantní vyčet kvalitativních vlastností, čím konkrétně se má ona zimní pneumatika odlišovat od té letní, ať už jde o dezén či složení směsi. Vyhlášky ani zákony tohle zkrátka na národní ani nadnárodní úrovni neříkají, a i taková Evropská hospodářská komise, respektive mezinárodní směrnice ECE pouze lakonicky konstatuje, že gumy s označením M+S mají zajistit lepší vlastnosti na sněhu a břečce ve srovnání s běžnou pneumatikou.
Jenže co je to ta „běžná pneumatika“ a o kolik že mají být ty vlastnosti „lepší“, vám opět žádná oficiální poučka neřekne.
Pokud máte pocit, že tohle všechno je pouze takové hraní se slovíčky ve snaze vyhnout se odpovědnosti či pokutě, zamyslete se nad tím ještě jednou. Právě kvůli chybějícím standardům se na evropském trhu opakovaně objevily čínské pneumatiky, které svými vlastnostmi, a dokonce i vzhledem odpovídaly letním pneumatikám, akorát že na svých bočnicích nesly označení M+S. Jak tyto gumy fungovaly na sněhu, názorně prokázaly testy rakouského automotoklubu ÖAMTC. A abychom to nerozmazávali, na svém autě je určitě mít nechcete.
Jak správně jezdit v zimě? Řiďte se hlavně rozumem
Asi vám nemusíme zvlášť zdůrazňovat, že nejednoznačný zákon je jedna věc a pestrá životní realita a miliony různých situací na silnicích zase druhá. Co tím chceme říci? To první, co byste si měli pamatovat především, je fakt, že neexistuje žádná stoprocentně bezpečná pneumatika, ať už mluvíme o těch letních, nebo zimních.
To první, co byste měli řešit, je způsob jízdy v rámci svých možností, okolností v provozu a pochopitelně i možností svého automobilu. S tímto přístupem, třeba že v zimě budete za volantem přemýšlet o nástrahách silnic ještě o něco intenzivněji, vyřešíte naprostou většinu komplikací, které vás můžou potkat.
Čekejte neočekávané, protože jinak dost možná zjistíte, že ani sebelepší auto postavené na pneumatikách s titulem „absolutní vítěz testu“ vám nemusí být nic platné. Nespoléhejte příliš na elektroniku, jezděte s citem, nechte si větší rezervy ve všem, co děláte, ať už jde o brzdění, akceleraci či řízení, zkrátka netlačte na pilu a nejdříve si povrch takříkajíc osahejte.
Zimní pneumatiky nejsou v tom všem alfou a omegou, ale naopak pouze jedním ze střípků, které vám nadcházející období můžou pomoct snadněji překonat. Ano, toliko můžou, ale též nemusí. Existuje už poměrně dost srovnávacích testů (třeba i od Autoklubu ČR), jenž prokázaly, že kvalitní letní pneumatika není ani v teplotách pod bodem mrazu jen nepoužitelným prokluzujícím černým válcem. Naopak automobily vykazují na suchém či mokrém povrchu srovnatelnou nebo kratší brzdnou dráhu, a navíc jsou i lépe ovladatelné než stejný vůz na zimních pneu.
Kde zimní gumy skutečně vládnou a dávají smysl, je sníh a náledí. Tím se dostáváme asi k tomu hlavnímu, co jsme vám chtěli říci. Pokud jste z výše uvedeného nějakým způsobem nabyli dojmu, že přezouvání letních pneumatik za zimní nepodporujeme, nebo se vám ho snažíme ze všech sil vymluvit, pak jste to pochopili špatně. Opak je totiž pravdou. To důležité, co jsme v několika odstavcích chtěli shrnout, je, že byste se měli řídit především svým vlastním rozumem.
Spoléhání se výlučně na pokřivený paragraf může znamenat, že budete ve dvaceti nad nulou zbytečně ničit zimní dezén, co je ale horší, auto bude mít mizernou ovladatelnost, delší brzdnou dráhu i vyšší valivý odpor. Takže vás to bude ve výsledku i více stát, nemluvě o riziku, které tím podstupujete.
To samé se dá ale říci i v obráceném garde. Ti z vás, kteří bydlí v horských oblastech, moc dobře ví, že čekat s přezouváním na první listopad je donebevolající hloupost, která by vás mohla v lepším případě stát pokřivené plechy. Sami jste dávno přišli na to, že se na zimní pneumatiky přezouvá podle skutečných potřeb, počasí a situaci na silnicích. Držet se křečovitě litery zákona by mohlo znamenat klouzání na letních v závějích.
Podtrženo, sečteno, § 40a zákona 361/2000 Sb. není žádnou spásou. Dá se dokonce říci, že citované ustanovení je nepřesné, vágní, ve své technické části se odvolává na neexistující standardizaci a je v rozporu s konkrétním dopravním značením.
Řešení? To vám snad nemusíme nijak zvlášť zdůrazňovat. Přezouvání na zimní pneumatiky je v naprostém pořádku a udělá tak každý, kdo ví, že bude v nejbližších měsících jezdit pravidelně. Sníh a náledí bude mít pod koly prakticky stoprocentně. Pokud ale vytáhnete auto jednou v prosinci a podruhé třeba v březnu, pokaždé na suché nebo mokré silnice, ty peníze za sadu zimních pneumatik můžete v klidu ušetřit a investovat je do něčeho užitečnějšího.